Nematoda

Hlístice – třída červů do níž patří háďátka, která jsou častými škůdci a přenašeči (viz. vektor) viróz. Patří sem dva řády: hlístkové a háďata, ve světě je známých přes 20 000 druhů, které žijí v mořských i sladkých vodách, ve vlhké půdě a najdeme je v živých a mrtvých organismech rostlin i živočichů. Vývoj a aktivitu háďátek ovlivňuje významně teplota a vlhkost prostředí. Vhodná teplota umožňuje přežití druhu ve volné přírodě a určuje aktivitu larev. Vyšší půdní vlhkost pak zvyšuje aktivitu invazních larev při vyhledávání hostitelských rostlin, podporuje šíření háďátek v půdě i v nadzemních částech rostlin. Za sucha se pak škodlivost háďátek zvyšuje, protože odebírají napadeným rostlinám ve zvýšené míře vodu a živiny – vzniká tak ohniskové vadnutí rostlin v místech silného výskytu. Pro většinu háďátek je důležitým prostředím pro život půda v níž se zdržují celoročně. Některým druhům vyhovují lépe půdy pórovitější a propustnější, jiným půdy těžké. Symptomy poškození rostlin jsou různé, podle druhu háďátka a poškozené části rostliny.

Ochranná opatření rozlišujeme na nepřímá, které jsou založena na dodržování karanténních předpisů, používání zdravých osiv a sadby, na správném střídání plodin. Opakované používání organických hnojiv a tím zvyšování biologické aktivity půdy (i výskyt přirozených nepřátel) redukuje výskyt háďátek. V posledních letech jsou využívány rezistentní nebo nepřátelské rostliny, které významně snižují výskyt háďátek na kulturních důležitých rostlinách. Plošná chemická ochranná opatření proti háďátkům jsou nákladná a poměrně málo účinná. 

Některá háďátka jsou využívána také v biologickém boji proti škůdcům.