Měď – Cu

Mikroelement, silně v půdě vázaný a málo pohyblivý, lépe uvolnitelný na půdách s nižší hodnotou pH. Nejvyšší obsah Cu najdeme u rostlin často v kořenech, kde je měď pevně vázána. V rostlinách se podílí na oxidačně-redukčních procesech. Účastní se některých přeměn N, a tím že ovlivňuje stabilitu chlorofylu, který je díky ní pozvolněji odbouráván, jsou rostliny při jejím dostatku déle zelené a fotosyntéza je vyšší.

Nedostatek vzniká na půdách po radikálním vápnění. Projevy se objevují u obilnin již po odnožení zesvětlenými špičkami listů, později jejich zasycháním, listy jsou úzké, stáčejí se. S prohlubujícím se nedostatkem je omezen růst internodií a dále tvorba klasů a lat. Podstatně je snížen výnos zrna. U ovocných stromů odumírají letorosty, na okrajích listů se objevují chlorózy a nekrózy se silnými deformacemi. Plodnost stromu se po výsadbě oddaluje, je omezena násada květů, tím i výnos ovoce.

Nadbytek se vyskytuje ojediněle, rostlinný organismus má schopnost snížit pohyblivost Cu – většinou zůstává lokalizován v kořenech. Tím nebývá větší nebezpečí průniku Cu do potravního řetězce (krmiva). Rizikové je ale jednostranné a časté hnojení čistírenskými kaly a také používání průmyslových kompostů vyrobených z komunálních odpadů.