Klejotok, gumóza

Slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou, žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní. U starších stromů je jen velice těžko léčitelný. Nejprve je nutné odhalit jeho příčinu, která může být různá. Patří sem: nesnášenlivost podnože a roubu, nevhodné stanoviště (těžká a mokrá půda s nedostatkem vápna), výživa (přehnojení dusíkatým hnojivem, nedostatek draslíku, fosforu nebo vápníku – vznik klejotoku u meruněk a broskvoní je následkem nedostatku vápníku a bóru spolu s přebytkem draslíku a kyselou půdní reakcí), špatná volba doby řezu (v zimě), mrazová a mechanická poškození kmenů a větví, nedostatečné ošetření dalších poranění, přestárlá koruna, kmen poškozený suchem nebo bakteriální a houbovou infekcí kůry, případně způsobení klejotoku i vlivem některých škůdců (housenka obaleče meruňkového, kůrovci).

Kůru kryjící klejotokovou ránu je vhodné na jaře v době mízy vyříznout do protáhlé elipsy, ránu opakovaně vytřeme octovou vodou v poměru 1:1, nebo použijeme 1-2% roztok modré skalice. Po zaschnutí ošetříme pečlivě štěpařským voskem nebo bílou latexovou barvou. Pod ránou se pro lepší průběh hojení doporučuje udělat v době jarní mízy několik 4-5 mělkých podélných řezů do kůry, 2-3 cm dlouhých a v jedné řadě nad sebou. U kmenů silnějších pak ve 2-3 řadách. Zářezem však nesmíme zasáhnout dřevo.