Klejotok, gumóza

Slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou, žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní. U starších stromů je jen velice těžko léčitelný. Nejprve je nutné odhalit jeho příčinu, která může být různá. Patří sem: nesnášenlivost podnože a roubu, nevhodné stanoviště (těžká a mokrá půda s nedostatkem vápna), výživa (přehnojení dusíkatým hnojivem, nedostatek draslíku, fosforu nebo vápníku – vznik klejotoku u meruněk a broskvoní je následkem nedostatku vápníku a bóru spolu s přebytkem draslíku a kyselou půdní reakcí), špatná volba doby řezu (v zimě), mrazová a mechanická poškození kmenů a větví, nedostatečné ošetření dalších poranění, přestárlá koruna, kmen poškozený suchem nebo bakteriální a houbovou infekcí kůry, případně způsobení klejotoku i vlivem některých škůdců (housenka obaleče meruňkového, kůrovci).

Kůru kryjící klejotokovou ránu je vhodné na jaře v době mízy vyříznout do protáhlé elipsy, ránu opakovaně vytřeme octovou vodou v poměru 1:1, nebo použijeme 1-2% roztok modré skalice. Po zaschnutí ošetříme pečlivě štěpařským voskem nebo bílou latexovou barvou. Pod ránou se pro lepší průběh hojení doporučuje udělat v době jarní mízy několik 4-5 mělkých podélných řezů do kůry, 2-3 cm dlouhých a v jedné řadě nad sebou. U kmenů silnějších pak ve 2-3 řadách. Zářezem však nesmíme zasáhnout dřevo.

Kalendárium

23. 5. 2025

Citlivě upravená venkovská zahrada si uchová svou krásu

Zahradu na venkově bychom měli upravovat tak, aby odpovídala místním pěstitelským tradicím, klimatickým poměrům i okolní přírodě.Víc než jinde tu platí, že v jednoduchosti spočívá půvab i svéráz zahrady.

zobrazit další rady a tipy