Je zásobním většinou podzemním orgánem rostlin, tvořeným z dužnatých střechovitě uložených, případně suknicovitě těsně se objímajících modifikovaných listů, nebo jejich bází (listových pochev), na silně zredukovaném a zkráceném stonku – podpučí. Z podpučí po výsadbě vyrůstají kořeny, které se zpravidla později objeví i na stonku nad cibulí. Většina asijských druhů lilií koření pouze ze stonku a proto je u nich důležitá hlubší výsadba, než u cibulí kořenících z báze. Cibuli lze označit za modifikovaný pupen. Najdeme ji především u jednoděložných rostlin, u stepních druhů slouží k rozmnožování (c. dceřiné), u zelenin je konzumní částí. Cibule je rezervním orgánem rostlin, důležitým pro přežití nepříznivého období (zima, sucho). Rostlinám majícím cibuli – vyrostlým z cibule, říkáme cibuloviny.
Přírodní srážky a spodní voda nestačí pro zásobování vodou náročných zahradních rostlin. Nedostatek vody vede u rostlin k jejich vadnutí a tím omezení růstu, kvetení i výnosu. Spotřeba roční dodatečné závlahy při normálním průběhu vegetace se odhaduje na 300 až 500 l vody na m².