Moštování patří k tradičním podzimním činnostem, které dávají druhý život úrodě jablek a hrušek. Ne všechno ovoce je totiž vhodné pro přímou konzumaci.
Některé plody nemají ideální vzhled či velikost, jiné je potřeba rychle zpracovat. A právě tady přichází na řadu moštování, sušení či vaření povidel a marmelád. Podzimní ovoce lze využít opravdu naplno – stačí vědět jak.
Pozdně letní a raně podzimní odrůdy jablek se dobře rozvářejí, proto jsou ideální na povidla nebo jako základ do směsí s aromatičtějším ovocem. Dužnina jablek má jemnou chuť a nevýrazné aroma, takže funguje jako neutrální základ pro:
Stačí doplnit asi 15 % výraznější suroviny, jako jsou maliny, ostružiny, brusinky nebo jeřabiny, a z malého množství voňavého ovoce získáme hned několik skleniček chutného výrobku.
Při domácím moštování vznikají zbytky – výlisky. Pokud je ovoce zdravé (bez jakýchkoliv stop hnilob, plísní) a čisté, dají se využít různými způsoby:
U menšího množství odstraníme jádřince a stopky, u většího je ponecháme – v sušeném stavu poslouží hlavně do čajových směsí.
Ne každý moštuje doma. V moštárnách někdy zbytky zpracovávají sami, jindy si je zákazník odváží zpět. Pokud Máme mošt výhradě ze svých zdravých, nenahnilých, čistých jablek, můžeme výlisky také sušit. Ideální je, když moštujeme v zařízení s pásovým lisem. Z něj vycházejí výlisky zbavené prakticky veškeré šťávy, u lisů starších je v nich ještě nějaké to procento šťávy. Suší se hůře, potřebují větší péči. Sušení na podzim však není snadné – kvůli vlhkým nocím a mlhám je lepší využít domácí nebo komunitní sušárny (v některých krajích, zejména na Moravě, existují). Kratší doba sušení totiž snižuje riziko plesnivění.
Výlisky z moštování mají pestré uplatnění:
Semena z výlisků můžeme využít zajímavým způsobem. Drť namočíme do většího množství vody, aby plavala – těžší semena klesnou ke dnu a zbytky jablek zůstanou na hladině. Semena poté vybereme, stratifikujeme a na jaře vysejeme. A můžeme si hrát na šlechtitele. První rok vytrháme vše, co bude trpět padlím, strupovitostí. Další rok (po přesazení) v této selekci budeme pokračovat. Třetí rok už máme hezké stromečky. A budeme čekat, až vykvetou. Nebo z nich vezmeme rouby, naroubujeme je do korun plodících stromů, popřípadě na slabě rostoucí podnože. Obě opatření štěpy „postaršují“, přibližují jejich první kvetení, úrodu. No a pak už jen hodnotíme, vybíráme, s některými výpěstky se rozloučíme úplně nebo je vysazujeme do alejí, stromořadí, do volné krajiny. Stromek rostoucí z vlastních kořenů je vyhledávaným artiklem pro permakulturisty. Jen nevím, jestli jsou ochotni se smířit s tím, že nějaký čas byly upravovány řezem… A tak vlastně mají výlisky i další způsob využití. Do školek, kde se netvarují, neřežou, a tudíž mohou být bez problémů sázeny výše uvedenými permakulturisty.
Foto autor a Jana Lapáčková
Kdo chce na zahradě sklízet rozmanité druhy ovoce a zeleniny, nejspíš pěstuje i staré odrůdy a méně zavedené druhy. Připomeňme si některé.
Zahrádkářský trh s ovocnými výpěstky je naštěstí poměrně pružný a každoročně nabízí i zajímavé mrazuvzdorné odrůdy.
Příznivcům historických odrůd ovoce se mnohde daří poskytnout letitým stromům potřebnou péči, aby pěkně plodily a dál zdobily krajinu Česka.
Dobroslav Drobník ze Svojetic se podělil se čtenáři časopisu Zahrádkář o své zkušenosti s výsadbou, průřezem, sklizní a se zpracováním úrody. Šťávu konzervuje, zužitkuje i výlisky.
Ovoce z vlastní zahrady si právem ceníme. Začínáme-li zahrádkařit, věnujme své úsilí osvědčeným druhům. S jak velkou výsadbou a úrodou bychom pak mohli počítat?
