Nevhodný termín řezu, špatné nářadí nebo ponechání podnožových výhonů. Jaké jsou nejčastější chyby při řezu růží a jak se jim vyhnout?
V předchozích dílech našeho seriálu jsme si ukázali, proč je řez pro růže tak důležitý a jak se liší podle jednotlivých skupin. Ani zkušeným pěstitelům se však nevyhnou chyby, které mohou růže oslabit, omezit jejich kvetení nebo zkrátit jejich životnost. Dobrou zprávou je, že většině problémů lze předejít a řadu zanedbaných keřů lze ještě úspěšně zachránit. Stačí vědět, na co si dát pozor.
Jednou z nejčastějších chyb je příliš časný nebo naopak pozdní řez. Autor, Jiří Žlebčík doporučuje řídit se především vývojem počasí. V nižších polohách přichází vhodná doba zpravidla na začátku března, ve vyšších oblastech o něco později. Dobrým orientačním ukazatelem je kvetení zlatice (forzýtie). Naopak výraznější podzimní řez vhodný není. Silnější zásah může vyprovokovat růži k novému růstu, který už nestihne vyzrát a během zimy snadno namrzne. Velké řezné rány se navíc na podzim hůře hojí a mohou být vstupní branou pro choroby. Na podzim proto postačí odstranit pouze odkvetlá květenství. Hlavní tvarovací řez si nechme až na předjaří.
Zatímco u mnoha dřevin je pro řez v době rašení pupenů na větvích už pozdě, pro růže tomu tak není
Mnoho zahrádkářů se bojí růže zkrátit. Připadají jim po řezu příliš malé a mají obavu, že už znovu neobrostou. Právě opak bývá pravdou. Silný jarní řez podporuje tvorbu nových výhonů, zahuštění keře i bohatší kvetení. To platí zejména u čajohybridů a velkokvětých růží. Autor připomíná, že ani po velmi tuhé zimě není důvod propadat panice. „Růže dokáže i z jediného živého pupenu docela rychle regenerovat.“ Proto se nebojte odstranit vše, co je poškozené nebo odumřelé. Růže mají překvapivou schopnost obnovy.
Než začneme růži tvarovat, je potřeba odstranit všechny výhony, které rostlině pouze ubírají sílu.
Při jarním řezu proto vyřežeme:
Řez vždy vedeme až do zdravého dřeva. Po několika týdnech je vhodné růže znovu zkontrolovat. Některé výhony totiž mohou zpočátku působit živě, ale teprve během rašení se ukáže, že zimu nepřežily.
Na kvalitních nůžkách se nevyplatí šetřit. Autor doporučuje lehké dvousečné zahradnické nůžky, které větve čistě přestřihnou. Jednosečné (kovadlinkové) nůžky dřevo spíše drtí a rány se potom hůře hojí. U starších růží bývá po několika letech potřeba také úzká zahradní pilka, protože silnější větve už běžné nůžky nezvládnou. Ostré a čisté nástroje snižují riziko přenosu chorob.
Většina zahradních růží je naroubovaná na odolnou podnož. Právě z ní mohou během vegetace vyrůstat silné, přímé výhony, které první rok většinou vůbec nekvetou. Pokud je ponecháme, začnou odebírat energii ušlechtilé odrůdě a postupně ji mohou výrazně oslabit. Podnožové výhony je proto potřeba odstraňovat průběžně během celé sezony, nejlépe co nejblíže místu, odkud vyrůstají.
Současně kvetoucí ušlechtilá růže i podnož
Na starších zahradách lze často vidět růže, které nebyly mnoho let správně řezány. U země vznikne silné „paroží“, keře postupně slábnou, málo kvetou a stále více odumírají. Ani v takové situaci však není vše ztraceno. Autor doporučuje staré výhony postupně vyřezávat pilkou až nad posledním zdravým očkem a větší rány ošetřit štěpařským voskem. Silné větve je vhodné odstraňovat po částech, aby nedošlo k poškození zbývajících zdravých výhonů. Správně provedené zmlazení může i starším růžím vrátit vitalitu na mnoho dalších let. Po ukončení řezu můžeme kolem růží přihodit granulované plné hnojivo a zasekat ho hráběmi.
Stromkové růže vyžadují trochu odlišný přístup. Korunku je vhodné zkrátit přibližně na polovinu délky výhonů a dbát na jejich rovnoměrné rozmístění. Jen tak si korunka zachová pěkný tvar a nebude se jednostranně přetěžovat. Nezbytné je také pravidelné vyvazování a průběžné odstraňování odkvetlých květenství během celé sezony.
Řez stromkové růže
Mnoho lidí má nově vysazené růže tendenci šetřit. Ve skutečnosti je ale právě po výsadbě potřeba provést velmi razantní řez. Bez ohledu na skupinu růží se ponechává jen několik oček. Důležité je pouze načasování. Pokud růže vysazujeme na podzim, hlavní zkrácení provedeme až následující jaro. Takový postup podpoří zakořenění i tvorbu silných nových výhonů.
Na první pohled jde o drobnost, ale i ta může způsobit problémy. Výhony růží bývají zdrojem chorob a škůdců a navíc zůstávají pichlavé ještě několik let. Proto není vhodné je volně přidávat do kompostu. Pokud je to možné, doporučuje autor odřezané větve spálit nebo je odvézt do sběrného dvora určeného pro zahradní odpad.
Řez růží nemusí být složitý. Důležité je pochopit několik základních pravidel a nebát se odstranit vše, co rostlině škodí. Jak připomíná autor Jiří Žlebčík, pravidelně řezaná růže je hustší, zdravější, lépe odolává mrazům a při správné péči může zdobit zahradu po dlouhá desetiletí.
Foto: autor
Perokresby: Milena Malá
Redakčně upraveno podle podkladů publikovaných v časopisu Zahrádkář.
Každá skupina růží potřebuje jiný způsob řezu. Jak správně řezat čajohybridy, floribundy, pnoucí, sadové, anglické i půdopokryvné růže?
Hlavně katalogy občas uvádějí méně užívané názvy skupin růží ve snaze přilákat zákazníky. Je dobré s tím počítat a růži si správně zařadit.
Odkvetlé květy čajové růže odstraňujeme zpravidla se stonkem k prvnímu plně vyvinutému pětičetnému listu. U mnohokvětých odstřihneme celé květenství.
Kdybyste se zeptali některého ze zahrádkářů nebo spíše zahrádkářek, jaké růže pěstují nebo které mají v největší oblibě, většina odpoví: Velkokvěté, no přece ty k řezu, čajovky.
Působí-li škvor viditelné škody na květech či ovoci, je možné tohoto nočního a vlhkomilného tvora chytat do pastí – do zavěšených hliněných květináčků, vyplněných senem nebo dřevitou vlnou. Pasti se škvory pak přemístíme k okrasným rostlinám, na kterých se vyskytují mšice.
