Keře v zahradě nebo u domu očima architekta
10. 8. 2021Keře, velmi pestrá skupina dřevin, nabízejí rozmanité využití v různých zákoutích zahrady i poblíž domu.
Stávající móda, založení majitelů, finanční možnosti, umístění domu, rozloha zahrady, místní zvyklosti, to vše hraje roli při vytváření vzhledné a funkční zahrady.
Podívejme se na příklady z praxe, kudy vede cesta hledání souladu mezi domem a zahradou s respektem k místu, době vzniku nemovitosti a jejímu okolí.
V případě starých vesnických stavení a chalup bude působit harmonicky, jestliže okolí domu zůstane vzhledem co nejvíce blízké původnímu řešení tak, jak se objevovalo a přetrvávalo až zhruba do 50. let 20. století.
V původních zahradách a předzahrádkách najdeme klasické venkovské keře (např. šeříky, bezy, klokoče, pustoryly), barevné pestré trvalkové, bylinkové i letničkové záhony. Ze stromů lze doporučit domácí druhy (např. lípy), vhodné je rovněž použití ovocných stromů všech druhů.
U starých budov stejně jako v jiných případech působí minimálně rozpačitě, snaží-li se okolí domu, bez ohledu na budovu, vytvářet vlastní „nezávislou” estetiku. Takové řešení je možné, ale značně náročné na provedení a hlavně na dosažení estetické ideje. Experimentování v této oblasti často vede k rozpačitému dojmu, který v nás například vyvolá „japonská” předzahrádka jihočeského statku. Naopak přidrží-li se majitel osvědčených forem a vytvoří zahradu ve venkovském duchu, je sklouznutí k nevhodnému řešení daleko méně pravděpodobné.
Sjednocování vzhledu domu a zahrady v duchu odpovídajícím době vzniku, či alespoň poslední esteticky kvalitní úpravy domu, není návrat k muzejnímu pojetí prostředí, ale právě naopak. Jako důkaz tohoto tvrzení lze uvést příklady ze zemí na západ od nás (Německo, Anglie…), kde úcta k historickým kvalitám vzhledu prostředí a jejich podpora je znakem kulturnosti a kontinuity s historií, aniž by to znamenalo zavírání se do skanzenu.
U domů moderních, nesoucích estetické kvality, nepodléhající zkáze během pár let, bude v harmonii zahrada volně utvářená, jednoduchá, která dá objektu vyniknout a sama ho svojí lehkostí podtrhne. Již od funkcionalistických zahrad 30. let (např. u vily Tugendhat v Brně) se osvědčuje zahrada nabízející pokračování jednoduchého prostředí domu jednoduchostí navazující zeleně. I při nepřebernosti možností preferujme co největší jednoduchost tvarovou i druhovou.
Není-li zahrada navržena architektem rovnou spolu s domem, což je nejlepší cesta, může naznačený způsob vést k dobrým výsledkům, ovšem za předpokladu zmíněných zásad a střízlivosti ve výběru.
Jako poslední příklad z mnoha možností jsme zvolili netypickou ukázku okolí chaty, umístěné v lesním prostředí. Je ideální, pokud jsou tyto objekty do svého okolí zasazeny citlivě, což v dobách vzniku prvních chat mezi válkami bývalo pravidlem. Bylo to dáno zejména použitím materiálů dostupných na místě, a dále stromy, které se nekácely a tvořily tak již hotový porost bezprostředního okolí.
Má-li majitel v takové situaci zájem dotvořit své okolí a nechce-li se spokojit se stávajícími lesními prvky, je možno například doplnit často chybějící keřové a bylinné patro a dosáhnout tak v tomto případě jisté harmonie nevycházející z tradice, ale přímo z prostředí použitím stínomilnějších, v lese přirozeně působících rostlin.
Je třeba poznamenat, že přístup k zahradě se snahou po harmonii s domem není úspěšně použitelný vždy. Například v zástavbě katalogových domků v satelitních „vesničkách” v okolí měst, snad ani není ku prospěchu snaha přizpůsobit se stylu domu. Ten se často pohybuje mezi krajnostmi typu texaský naftař ve Zdibech a sluha dvou pánů. Navíc při až komické rozmanitosti takové zástavby lze velmi často narazit na unifikovanost zahrádek těchto domů. Nalezneme zde velmi pravděpodobně v černé textilii a kůře všude obdobnou sestavu rostlin, připomínající přehnaně pestrou nabídku blízkého zahradního centra. V takových případech je cesta k harmonii velmi těžká. Pocit jistého vykořenění a zmaru, který je často umocněn i téměř nulovými veřejnými prostory, snad jednou překryje čas, patina a výsadba vyšších stromů.
Je nezbytné uvažovat nad zahradou jako nad celkem. Rozhodneme-li se budovat zahradu v naznačeném duchu harmonie, usnadní (zúží) nám to i výběr rostlin, materiálů a povrchů.
Může se zdát poněkud obtížné odolat nestřídmé, leckdy nesmyslné a módě poplatné nabídce trhu, a to jak v rostlinném sortimentu, tak ve vybavení zahrady. Po letech zkušeností se však ukazuje, že i v případě zahrad velmi často méně bývá více.
Vyvarujeme se také laciné touhy po exotice. Zahrada, snažící se vypadat, že patří na jiný kontinent, nemůže nikdy kvalitně souznít s objektem, na první pohled patřícím do Čech. Zakrslé koniferky krčící se v hromadě kamení nás pod Fudžijamu neposunou, navíc jednou sami nahlédneme jejich nesmyslnost v prostředí, do něhož nepatří.
Nezapomínejme, že zahrada je rostoucí a měnící se živá bytost, jejíž krásu nelze vytvořit pouze penězi a hromaděním všeho, co je k mání, ale často právě naopak. Její krása netkví ve vložených prostředcích a množství jejích prvků, ale ve vztahu k ní, který se projeví nekončící péčí.
Kresby a foto autoři a archiv autorů
Na letní řez meruněk a broskvoní si najdeme čas od června do srpna. Pozdější termín řezu může snížit odolnost ovocného stromu vůči mrazu. Účelem letního řezu je odstranit příliš hustý obrost hlavních větví, nevhodně rostoucí výhony, větve poškozené mechanicky, chorobami či škůdci.
Toto, je – dle mého subjektivního názoru – vůbec nejlepší článek této skvělé autorské dvojice. Jsem moc rád, že redakce Zahrádkáře zařadila tento článek na veřejně dostupný web. A mám tip na přečtení dalšího podobně skvělého článku stejné autorské dvojice – Plánujeme krásnou zahradu: Přinese i zážitky z užitku.
Přeji hodně zdraví všem zahrádkářům a především redakci Zahrádkáře, která nás všechny spojuje! Mrazíky přejdou, snad se budeme těšit z velkých úrod meruněk příští rok.
Milan C.
Kdybyste jeli na Jih, ve Višňové u Kardašovy Řečice najdet jejich ukázkovou přírodní zahradu.