Chocholatice (Eucomis autumnalis) je atraktivní exotická cibulovina, která zaujme netradičním květenstvím připomínajícím ananas.
Hodí se do květináčů na terasy a balkony, ale také do zahradních záhonů či skalek. Přestože není mrazuvzdorná, její pěstování je poměrně snadné a zvládne jej i méně zkušený zahrádkář.
Chocholatice (Eucomis autumnalis) byla do Evropy dovezena již v roce 1760. Pochází z Jihoafrické republiky, kde roste také v oblastech Malawi, Zimbabwe a Botswany. V domovině jsou její cibule tradičně využívány v lidovém léčitelství jako protizánětlivý prostředek. Podle tvaru plodů a semen se rozlišují dva poddruhy:
Rostlina vytváří přízemní růžici listů, které mohou dorůstat délky až 55 cm a šířky 6–13 cm. Okraje listů jsou mírně vlnité. Květenství je hustý válcovitý klas vysoký 30–45 cm. Jednotlivé květy mají zelené, žlutozelené nebo bílé cípy a vyrůstají na krátkých stopkách. Typickým znakem je chocholka listů na vrcholu květenství, díky které se chocholatice podobá malému ananasu.
Chocholatice vykvétá od června do července, někdy až do srpna. Květy mají zajímavou stavbu – vlákna tyčinek jsou spojena u báze a vytvářejí jemně kalíškovitou strukturu. Rostlina je vhodná nejen jako okrasná, ale také jako květina k řezu.
Pěstování chocholatice není náročné. Lze ji vysazovat do volné půdy nebo pěstovat jako přenosnou rostlinu v květináči. Cibule se vysazují na jaře (duben–květen) do hloubky přibližně 10 cm. Ideální je propustná hlinitopísčitá půda s přídavkem rašeliny. Stanoviště by mělo být slunné a teplé. Chocholatice kvete od června do srpna. Po odkvětu je vhodné omezit zálivku, listy postupně odumřou a rostlina tzv. zatáhne. Odkvetlá květenství je doporučeno odstranit, aby se rostlina nevysilovala tvorbou semen. Na zimu cibule vyjmeme z půdy a uskladníme v suchu a chladu, například ve sklepě – podobně jako hlízy jiřinek.
Při pěstování v nádobách je chocholatice ideální rostlinou pro terasy a balkony. Přes zimu se většinou sama zatáhne do cibule. Dopřejeme jí 2–3 měsíce klidu, poté začneme postupně zalévat. Na jaře zaléváme zpočátku střídmě, s růstem zálivku zvyšujeme. V létě vyžaduje pravidelnou zálivku, vyšší vzdušnou vlhkost a týdenní přihnojování. Po odkvětu opět zálivku omezíme a rostlinu přeneseme do bezmrazé místnosti. Po zaschnutí listů je odstraníme a cibuli ponecháme v květináči nebo ji vyjmeme a uložíme do suchého písku.
Protože chocholatice není mrazuvzdorná, je nutné ji na zimu chránit. Ideální je skladování cibulí v suchu, při teplotě okolo 5–10 °C, bez přístupu mrazu a vlhkosti. Na jaře cibule opět vysadíme nebo začneme s mírnou zálivkou a přeneseme rostlinu na světlejší a teplejší místo.
Chocholatice se rozmnožuje dceřinými cibulkami (nejjednodušší způsob) nebo výsevem semen, který je však velmi zdlouhavý a náročný na čas.
Foto autor a Shutterstock
Které drobné cibuloviny zvolit pro smíšené výsadby okrasných rostlin, aby nám přečkaly zimní období a ideálně se i dál na stanovišti množily?
Na první pohled se zdá, že všechny sněženky jsou stejné, ale není tomu tak. Sběratelé sněženek, galanthophilové, znají více jak 500 odrůd.
Přicházející jaro často provázejí jarní cibuloviny. Své stabilní místo mezi nimi mají různobarevně kvetoucí prvosenky, především prvosenka bezlodyžná.
Byl jednou jeden král, ten u kamen pořád stál, vařil si jáhly v mlíku, káplo mu z nosu do rendlíku, a tak musel začít znova – a my s ním. Byl jednou jeden…
Poměrně velkému zimnímu nedostatku světla, které je důležitým růstovým a vývojovým faktorem pro řadu pokojových rostlin, přizpůsobíme především zálivku.
Moc děkuji!
Pan Gratias je velký znalec sukulentů – více jeho příspěvků by výrazně obohatilo tyto inspirativní webové stránky.
Pěstitelé z panelových domů (bez možnosti chladnějšího zimování) by jistě uvítali tipy na rostliny, které i po teplejším zimování dobře prosperují.
Vše dobré přeje
Milan Číha