Cibulnaté a hlíznaté květiny

Zahrádkář 2010/01 25 Jde o samostatnou skupinu trvalek, nikoliv botanické příbuznosti. Náleží do několika čeledí spojují je především pěstitelské a množitelské vlastnosti. Vytvářejí podzemní zásobní orgány cibule hlízy, které umožňují rostlinám přetrvat dlouhé období pro vegetaci nepříznivé. Jejich funkce je rozmanitých druhů cibulnatých a hlíznatých rostlin obdobná. V zahradnické praxi se proto často souhrnně nazývají cibulovinami.

Například cibule tulipánů a cibulovité hlízy šafránů jsou morfologicky odlišné, pěstují se však podobně. Vyžadují letní vegetační klid, mohou být celé léto uložené v suchu a vysazené teprve.na podzim. Rezervní látky uložené v cibulích a hlízách umožňují rostlinám, aby kvetly časně na jaře, sotva rozmrzne půda, nebo velmi brzo po vysazení.

Cibule a hlízy

Cibule jsou složené z dužnatých šupin. Utvářejí se na zkrácené bazální částí stonku nazývané podpučí. Na podpučí jsou hustě nahloučené víceméně dužnaté listy nebo šupiny – suknice. Sukničité cibule mají narcisy, hyacinty, tulipány. Lilie mají cibule složené ze šupin, u některých česneků jsou cibule složené z jednotlivých cibulek založených v paždí šupin. Cibule může být také tvořená pouze jednou dužnatou šupinou, např. u sněženky, bledule, kosatečku (Iris reticulata). Vnější suknice bývají někdy přeměněné v obalovou šupinu, která mívá různou strukturu. Je buď tenká až papírovitá nebo tlustá, kožovitá a různě zbarvená. Z praktického pohledu je tato šupina velmi důležitá, chrání cibuli před poraněním a vysycháním. Její kvalita je proto jedním z kritérií při hodnocení odolnosti odrůd k mechanickému poškození. Cibule, které nemají pevné obalové šupiny, jsou velmi zranitelné, nemohou se dlouho skladovat, ale po sklizni je třeba je co nejdříve znovu vysázet. Expedovat by se měly v suché rašelině nebo pilinách. To je důležité zejména u lilií, řebčíků, bledulí, sněženek, kandíků.

Hlízy mají stejnou funkci zásobních orgánů jako cibule. Jsou na průřezu celistvé, vznikly přeměnou stonků, oddenků, kořenů. Víceméně kulaté cibulovité hlízy, které připomínají cibule, mají šafrány, mečíky, ixie. Nepravidelné hlízy se vyskytují u ocúnů, talovínů, kořenové hlízy má Eremurus. Také hlízy mívají obalové šupiny, které jsou pro jednotlivé druhy charakteristické. Jsou příčné nebo podélně síťované, někdy se vláknitě trhají, mají různou barvu. U šafránů jsou obalové šupiny častou pomůckou při identifikaci druhu.

Vytrvalé i jednoleté

Cibule i hlízy mohou být vytrvalé nebo jednoleté. Vytrvalé cibule se jen málo rozdělují, ale každoročně narůstají vytvořením další vrstvy suknic uvnitř u vegetačního vrcholu. Např. hyacinty v příznivých podmínkách žijí několik let a dělí se obvykle jen po mechanickém poškození. Také narcisy mají vytrvalé cibule a rozdělují se jen málo. Jednoleté cibule tulipánů každoročně odumírají a na jejich místě, nejblíže vzrostného vrcholu vzniká nová matečná cibule a v úžlabí postranních šupin se zakládají dceřiné cibule. Hlízky šafránů se rovněž každoročně vyčerpávají, nové hlízky se vytvářejí nad starými a po stranách se zakládají dceřiné hlízky.

Specifické požadavky

Často souvisejí s jejich geografickým původem. V přírodě rostou v extrémních podmínkách, ve vysokohorských polohách, ve stepích, nebo v zaplavovaných krajinách, kde bývá období příznivé pro vegetaci jen velmi krátké. V horských oblastech přichází časná a dlouhá zima, po ní nastupuje krátké jaro a horké suché léto. Rostliny proto musí překonávat mnoho měsíců v klidovém stadiu. Během rychlého růstu v době pro vegetaci příznivé, což bývá většinou na jaře, ukládají živiny v cibulích a hlízách a za horkého léta ukončují vývoj. Koncem léta jsou připravené k přezimování pod sněhovou přikrývkou. Pak stačí jen dostatek vláhy a zvýšení teploty, aby mohly znovu kvést. Některé druhy vykvétají po krátkém období dešťů ještě na podzim. Jsou to podzimní šafrány, většina ocúnů (některé ale kvetou i na jaře), vzácné druhy narcisů nebo ladoněk. Pod zimní kvetení není kvetení pozdní ale velmi časné. Ocúny sice na podzim kvetou, ale listy raší až na jaře. U několika druhů šafránů nelze ani jednoznačně určit, jedná-li se o druhy podzimní nebo jarní. Např. Crocus iaevigatus kvete velmi pozdě někdy až v prosinci a naopak je-li teplý leden, rozkvétají už jarní druhy Crocus rolkowii, Crocus alatavicus i další. V našich klimatických podmínkách je tato ranost omezující. Takové druhy vysazují jen sběratelé, kteří mohou své sbírky chránit před náhlými silnějšími mrazy.

Teplota

Důležitý činitel nejen pro rychlý růst nadzemních orgánů na jaře, ovlivňuje také vegetativní rozmnožování dceřinými cibulkami a hlízkami. Také cibule k rychlení nebo termínovanému kvetení musí prodělat období tepla a následného chladu, které vývoj květu podmiňuje. Chceme-li rychlit v domácích podmínkách, měli bychom cibule po letním usušení vysázet do nádob a ponechat je několik týdnů v chladu (kolem 9 °C), buď venku na záhonech, kde je v případě větších mrazů můžeme zakrýt, nebo v chladném sklepě. Než je přeneseme do tepla, měly by být dobře zakořeněné a mít pevné nepoškozené puky. Tulipány a hyacinty při ranějším rychlení zakrýváme, aby byly potmě. Rychlení nelze uspěchat teplem. Nejvhodnější jsou teploty kolem 18 °C, což při domácím rychlení někdy nemůžeme dodržet. Na vánoční rychlení proto raději cibule nakoupíme a postupujeme podle uvedeného návodu. Dovezené cibule jsou ošetřené tak, aby vykvetly spolehlivě. Nejvíce jsou v prosinci nabízeny hyacinty a narcisy Tazetta, zvláště bílý ‚Paperwhite‘, v miskách a květináčích hyacinty, šafrány, kosatečky. Šafrány a kosatečky, příp. ladoňky a talovíny náleží k těm druhům, u kterých můžeme využít i vlastních zdrojů, máme-li dostatečně kvalitní cibule a vhodné odrůdy. Ostatní cibuloviny, zvláště tulipány a narcisy raději přirychlujeme až od února. Květy cibulovin, které jsou v obchodech vidět po celý rok, jsou speciálně ošetřené nízkými teplotami a k nám se dovážejí.

Eva Petrová
Foto autorka
obr
1 Lilie ‚Eyeliner‘

Strana:

Stáhnout časopis

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

20. 6. 2024

Živé ploty řežeme, až když ptáci opustí svá hnízda

Aby živý plot dobře vypadal, potřebuje řez během vegetace ve dvou termínech: Koncem června, když už z něj vylétli hnízdící ptáci, a podruhé v srpnu.

zobrazit další rady a tipy