Čajot je exotická liána, která skvěle nahradí cukety. Zjistěte, jak tuto nenáročnou plodinu pěstovat, sklízet a proč vydrží čerstvá až do jara.
Čajot neboli sladkojam jedlý je stará kulturní plodina ze Střední Ameriky, která si postupně nachází cestu i na české zahrady. Ve světě je znám pod mnoha jmény jako choko, pipinela nebo vegetable pear a v kuchyni dokáže plnohodnotně zastoupit kedlubny či cukety. Přečtěte si osobní zkušenosti Jaroslava Kováře s pěstováním této vzrůstné liány, která vás překvapí svou vitalitou i odolností vůči chorobám.
Čajot chutná jako jemná kedlubna; v kuchyni jím můžeme nahradit cuketu, můžeme ho smažit, zapékat i jíst syrový v salátech.
Čajot (Sechium edule) patří do velké rodiny tykvovitých, takže je blízkým příbuzným cuket, patisonů i klasických tykví. Z toho vyplývá i jeho podobné využití v kuchyni. Plody lze ale konzumovat i syrové, kdy svou chutí a konzistencí nejvíce připomínají naši kedlubnu. Protože je jejich vlastní chuť celkem nevýrazná, nejvíce se využívají v teplé kuchyni, kde se dají smažit, vařit i zapékat. Do České republiky se nejčastěji dováží z Vietnamu nebo Kostariky a dnes už na ně narazíme v běžných obchodních řetězcích i specializovaných tržnicích.
Plod v konzumní velikosti
Při pěstování musíme mít na paměti, že jde o vzrůstnou liánu s velice rychlým růstem, která je poměrně náročná na živiny a vláhu. Vyžaduje slunné stanoviště a především pevnou oporu. Listy mají velikost až 25 cm a jsou poměrně tuhé se zubatým okrajem. Plod je svěže zelený, vrásčitý a tvarem připomíná hrušku. V našich podmínkách dosahují plody hmotnosti až 800 gramů. Uvnitř se nachází jedno velké semeno, které po dozrání chutná jako oříšek.
Čajotu musíme zajistit k růstu pevnou oporu
Velkou předností čajotu je jeho trvanlivost. V chladu se dá bez problémů skladovat až do jara a může tak v kuchyni zastoupit obtížně skladovatelné cukety. Obdobně se uchovávají i plody určené k příští výsadbě.
Zajímavostí je, že opylení kromě včel a čmeláků zajišťují i vosy.
Velice zajímavý je způsob množení této rostliny. Semeno se z plodu nikdy nevylupuje, ale naopak se v předjaří zasadí celý plod do květináče s dobrou zeminou. Dojde k vyrašení výhonu a během dalšího vývoje je plod rostlinou postupně stráven. V našich podmínkách je výsadba na záhon možná až po polovině května. Vhodné je předpěstování, aby byl vývoj urychlen, takže na stanoviště můžeme vysazovat už rostliny s metrovým výhonem.
Čajot vysazený do květináče
Na venkovním stanovišti vyžaduje čajot opravdu důkladnou oporu. Během pár měsíců dokážou dvě rostliny vytvořit spoustu výhonů a pokrýt plochu i přes 10 m². Růst je od června doslova překotný a denní přírůstky bývají i více než 10 cm.
Květenství
Květ je světle zelené (žlutavé) barvy, nevýrazný, o velikosti cca 20 mm, většinou skrytý mezi listy a vyrůstá z paždí listů.
K nasazování květů ve větším měřítku dochází až během srpna. Vzhledem ke geografii původního výskytu se totiž jedná o rostlinu krátkého dne. To je pro pěstování u nás částečná nevýhoda, protože největší násada plůdků přichází v září a říjnu, kdy už teploty klesají. Vývin plodu je však bleskový – z velikosti lískového oříšku naroste během letního týdne do čtvrtkilové váhy a dá se už konzumovat. V této velikosti je pro použití zasyrova nejchutnější. Zkušenosti ukazují, že je výhodné výhony zaštipovat, čímž dojde k jejich rozvětvení a zvýšení výnosu. Zajímavé je, že ačkoliv rostlina pochází z tropů, plody nasazené v polovině září dorůstají do konzumní velikosti i během chladnějšího října. Ze dvou rostlin lze při dostatečné zálivce sklidit i přes 30 kg plodů.
Netrpí na plísně ani mšice, které běžně napadají jinou tykvovitou zeleninu.
Kromě kuchyňského využití je čajot ceněn i pro své účinky na lidské zdraví. Obsahuje značné množství vitaminu C a aminokyselin. Látky v něm obsažené mají prospěšně působit na zažívací trakt a konzumace se doporučuje při problémech se žaludkem. Má mít i protizánětlivé účinky a pomáhat při regulaci krevního tlaku. Zajímavostí je, že čajot je jedlý takřka celý. Listy můžeme údajně připravovat podobně jako špenát a mladé výhonky využít jako náhradu chřestu, což jsem však zatím nevyzkoušel. V domovině čajotu si lidé cení i kořenových hlíz bohatých na škrob, které v Mexiku využívají v kuchyni nebo jimi krmí dobytek. U nás se jich však nedočkáme – čajot se pěstuje jako jednoletka a tyto zásobní orgány během jediné sezony nestihnou vzniknout.
Pro svou nenáročnost, odolnost vůči chorobám a možnost dlouhodobého skladování mohu pěstování čajotu všem zahrádkářům jen doporučit.
Foto autor
Gynostema pětilistá je málo známá, ale velmi ceněná léčivá rostlina původem z Číny s antioxidačními a posilujícími účinky.
Byl jednou jeden král, ten u kamen pořád stál, vařil si jáhly v mlíku, káplo mu z nosu do rendlíku, a tak musel začít znova – a my s ním. Byl jednou jeden…
Plody této zajímavé tykvovité rostliny můžeme vidět na zahrádkářských výstavách jako raritu. Na podzim také tu a tam v květinářství.
Svou zahradu a jídelníček můžeme obohatit i méně obvyklou zeleninou. Indická okurka, lagenárie, kalabasa je vděčná, bujně rostoucí popínavá tykvovitá rostlina.
Keře popínavých ostružiníků by neměly být příliš husté. Všechny postranní výhony narostlé na nových výhonech proto už během léta krátíme. Postranní výhony zkracujeme od druhé poloviny června do začátku září za druhým nebo třetím listem.
