Čajot je exotická liána, která skvěle nahradí cukety. Zjistěte, jak tuto nenáročnou plodinu pěstovat, sklízet a proč vydrží čerstvá až do jara.
Čajot neboli sladkojam jedlý je stará kulturní plodina ze Střední Ameriky, která si postupně nachází cestu i na české zahrady. Ve světě je znám pod mnoha jmény jako choko, pipinela nebo vegetable pear a v kuchyni dokáže plnohodnotně zastoupit kedlubny či cukety. Přečtěte si osobní zkušenosti Jaroslava Kováře s pěstováním této vzrůstné liány, která vás překvapí svou vitalitou i odolností vůči chorobám.
Čajot chutná jako jemná kedlubna; v kuchyni jím můžeme nahradit cuketu, můžeme ho smažit, zapékat i jíst syrový v salátech.
Čajot (Sechium edule) patří do velké rodiny tykvovitých, takže je blízkým příbuzným cuket, patisonů i klasických tykví. Z toho vyplývá i jeho podobné využití v kuchyni. Plody lze ale konzumovat i syrové, kdy svou chutí a konzistencí nejvíce připomínají naši kedlubnu. Protože je jejich vlastní chuť celkem nevýrazná, nejvíce se využívají v teplé kuchyni, kde se dají smažit, vařit i zapékat. Do České republiky se nejčastěji dováží z Vietnamu nebo Kostariky a dnes už na ně narazíme v běžných obchodních řetězcích i specializovaných tržnicích.
Plod v konzumní velikosti
Při pěstování musíme mít na paměti, že jde o vzrůstnou liánu s velice rychlým růstem, která je poměrně náročná na živiny a vláhu. Vyžaduje slunné stanoviště a především pevnou oporu. Listy mají velikost až 25 cm a jsou poměrně tuhé se zubatým okrajem. Plod je svěže zelený, vrásčitý a tvarem připomíná hrušku. V našich podmínkách dosahují plody hmotnosti až 800 gramů. Uvnitř se nachází jedno velké semeno, které po dozrání chutná jako oříšek.
Čajotu musíme zajistit k růstu pevnou oporu
Velkou předností čajotu je jeho trvanlivost. V chladu se dá bez problémů skladovat až do jara a může tak v kuchyni zastoupit obtížně skladovatelné cukety. Obdobně se uchovávají i plody určené k příští výsadbě.
Zajímavostí je, že opylení kromě včel a čmeláků zajišťují i vosy.
Velice zajímavý je způsob množení této rostliny. Semeno se z plodu nikdy nevylupuje, ale naopak se v předjaří zasadí celý plod do květináče s dobrou zeminou. Dojde k vyrašení výhonu a během dalšího vývoje je plod rostlinou postupně stráven. V našich podmínkách je výsadba na záhon možná až po polovině května. Vhodné je předpěstování, aby byl vývoj urychlen, takže na stanoviště můžeme vysazovat už rostliny s metrovým výhonem.
Čajot vysazený do květináče
Na venkovním stanovišti vyžaduje čajot opravdu důkladnou oporu. Během pár měsíců dokážou dvě rostliny vytvořit spoustu výhonů a pokrýt plochu i přes 10 m². Růst je od června doslova překotný a denní přírůstky bývají i více než 10 cm.
Květenství
Květ je světle zelené (žlutavé) barvy, nevýrazný, o velikosti cca 20 mm, většinou skrytý mezi listy a vyrůstá z paždí listů.
K nasazování květů ve větším měřítku dochází až během srpna. Vzhledem ke geografii původního výskytu se totiž jedná o rostlinu krátkého dne. To je pro pěstování u nás částečná nevýhoda, protože největší násada plůdků přichází v září a říjnu, kdy už teploty klesají. Vývin plodu je však bleskový – z velikosti lískového oříšku naroste během letního týdne do čtvrtkilové váhy a dá se už konzumovat. V této velikosti je pro použití zasyrova nejchutnější. Zkušenosti ukazují, že je výhodné výhony zaštipovat, čímž dojde k jejich rozvětvení a zvýšení výnosu. Zajímavé je, že ačkoliv rostlina pochází z tropů, plody nasazené v polovině září dorůstají do konzumní velikosti i během chladnějšího října. Ze dvou rostlin lze při dostatečné zálivce sklidit i přes 30 kg plodů.
Netrpí na plísně ani mšice, které běžně napadají jinou tykvovitou zeleninu.
Kromě kuchyňského využití je čajot ceněn i pro své účinky na lidské zdraví. Obsahuje značné množství vitaminu C a aminokyselin. Látky v něm obsažené mají prospěšně působit na zažívací trakt a konzumace se doporučuje při problémech se žaludkem. Má mít i protizánětlivé účinky a pomáhat při regulaci krevního tlaku. Zajímavostí je, že čajot je jedlý takřka celý. Listy můžeme údajně připravovat podobně jako špenát a mladé výhonky využít jako náhradu chřestu, což jsem však zatím nevyzkoušel. V domovině čajotu si lidé cení i kořenových hlíz bohatých na škrob, které v Mexiku využívají v kuchyni nebo jimi krmí dobytek. U nás se jich však nedočkáme – čajot se pěstuje jako jednoletka a tyto zásobní orgány během jediné sezony nestihnou vzniknout.
Pro svou nenáročnost, odolnost vůči chorobám a možnost dlouhodobého skladování mohu pěstování čajotu všem zahrádkářům jen doporučit.
Foto autor
Gynostema pětilistá je málo známá, ale velmi ceněná léčivá rostlina původem z Číny s antioxidačními a posilujícími účinky.
Byl jednou jeden král, ten u kamen pořád stál, vařil si jáhly v mlíku, káplo mu z nosu do rendlíku, a tak musel začít znova – a my s ním. Byl jednou jeden…
Plody této zajímavé tykvovité rostliny můžeme vidět na zahrádkářských výstavách jako raritu. Na podzim také tu a tam v květinářství.
Svou zahradu a jídelníček můžeme obohatit i méně obvyklou zeleninou. Indická okurka, lagenárie, kalabasa je vděčná, bujně rostoucí popínavá tykvovitá rostlina.
Do našich zahrádek se v poslední době rozšířila Salix caprea Kilmarnock – otužilý, kompaktní pomalu rostoucí strom s deštníkovitou korunou a velkým množstvím kočiček v jarním období. Sazenice se prodávají jako stromky naroubované na kmínku.
