Zimní ochrana rostlin: ne před mrazem, ale před vodou
2. 12. 2025Mnohé skalničky a suchomilné rostliny zvládnou i tuhé mrazy, přesto během zimy často odumírají.
Brambořík (Cyclamen persicum) patří k nejoblíbenějším zimním pokojovým rostlinám, které každoročně zdobí vánoční stoly.
Elegantní květ s typickou vůní je výsledkem dlouholetého šlechtění a náročného pěstování. Jak se tato výjimečná rostlina vypracovala mezi stálice zimních květin a jak o ni správně pečovat?
S příchodem zimy se v květinářských prodejnách objevují bramboříky. Elegantní květina s efektním tvarem květu a příjemnou vůní by neměla chybět na žádném vánočním stole. Ve druhé polovině 19. století zahradníci objevili krásu bramboříků (Cyclamen persicum) a začali je nabízet svým zákazníkům. Především v Německu a Anglii vznikla řada nových odrůd s obřím či třepenitým květem. Pro profesionální pěstitele je úspěšná kultura bramboříků dodnes výzvou. Staří zahradníci říkali, že při pěstování bramboříků zahradník skládá každý rok maturitní zkoušku. Jedná se samozřejmě o nadsázku, ale i drobné opomenutí při pěstování nebo pozdní provedení určité práce může vážně pokazit výsledek.
Semeno nepravidelného tvaru, velikosti přibližně 3 mm klíčí déle než měsíc, optimálně při teplotě 18 °C. Při teplotě nad 20 °C se klíčivost osiva snižuje. Postup dalšího pěstování se v průběhu let měnil. Rostliny se původně pěstovaly déle než rok a za tuto dobu se několikrát přesazovaly. Proto kvetoucí brambořík patřil mezi dražší hrnkové květiny. V 70. letech, v době energetické krize, se zdálo, že dlouhé pěstování a potřebná teplota ve skleníku 18 °C bramboříku zláme vaz. V roce 1973 však na trh přišla firma Royal Sluis z Holandska s první F1 hybridní odrůdou, což způsobilo doslova revoluci v pěstování této květiny. Tyto F1 odrůdy se dají vypěstovat za 6–8 měsíců, jen jednou se přesazují, mají velmi dobrý zdravotní stav a jednotně nakvétají. Jedinou nevýhodou je vyšší cena osiva, což však odpovídá náročnému šlechtění ve vytápěných sklenících.
Dnes opět pěstování bramboříků stojí na rozcestí. Je tendence pěstovat rostliny při nižších teplotách a používat je nejen jako hrnkové rostliny, ale i na podzimní či jarní výsadbu na venkovní záhony. Hledá se tedy chladu vzdorný brambořík. Brambořík perský ze Středomoří se jako dárce nových vlastností již zdá být vyčerpaný. Naštěstí zde roste více než dvě desítky dalších druhů bramboříků. I u nás, na jižní Moravě, můžeme nalézt jediný původní druh – brambořík nachový. Šlechtitelé tak mají dostatek materiálu ke křížení a mohou vytvářet brambořík pro 21. století.
K nejrozšířenějším skupinám patří Siera F1 vyšlechtěná firmou Goldsmith z USA, kterou doplňuje francouzská firma Morel se skupinami Halios F1 a Latinia F1. Zajímavé jsou i další odrůdy, například Mammoth XXL s opravdu obřími rostlinami. Stále je zájem o třepenité květy – osvědčenou odrůdu Victoria. Zajímavostí je Petticoat s tzv. deštníkovitým tvarem květu, kdy okvětní plátky nejsou vzpřímené, ale vodorovné. Květ připomíná otevřený deštník. Odrůda Djix Just Me zase upoutá bílým kalichem, na rozdíl od ostatních hnědých. Mnohé odrůdy mají okrasné listy se stříbřitě bílou kresbou. Velmi oblíbené jsou mini bramboříky pro menší květináče (6–8 cm). Jsou odolnější a vhodné do sesazovaných mís s konvalinkami, primulemi či rychlenými cibulovinami.
Abychom se z bramboříku těšili co nejdéle, je potřeba mu nabídnout ideální podmínky:
V obchodě vybíráme rostliny s velkým množstvím poupat pod listy, která postupně dokvétají.
Brambořík vyžaduje trochu péče, ale odmění se nádhernými květy v jemných pastelových barvách a decentní vůní, která je těžko popsatelné slovy. I proto neodmyslitelně patří k vánočnímu času.
Foto autor
Teplé slunné dny, které přicházejí uprostřed zimy, mohou způsobit mírné proudění mízy, hlavně na osluněných a ohřátých stranách kmenů. Značné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí pak kmeny nevydrží a popraskají.