Mavuň je nenáročná trvalka do slunných záhonů a štěrkových výsadeb. Poradíme, jak ji pěstovat, kam vysadit i jak podpořit opakované kvetení.
Pokud hledáte odolnou trvalku, která zvládne letní vedra, sušší půdu a zároveň přiláká motýly i včely, stojí za pozornost mavuň červená (Centranthus ruber). Přestože pochází ze Středomoří, v posledních letech si získává stále větší oblibu také v českých zahradách. Nejlépe se jí daří na slunných stanovištích a ve štěrkových výsadbách, kde vytváří bohaté trsy zářivě zbarvených květů.
Centranthus ruber – formy s růžovými a červenými květy
Rostliny jsou nápadné výrazně růžově červenými květenstvími (u kultivaru ´Albus´ pak bílými), tvořenými desítkami drobných kvítků.
Rod mavuň zahrnuje přibližně deset druhů, které rostou především ve Středomoří. V zahradách se téměř výhradně pěstuje mavuň červená, výjimečně také mavuň úzkolistá (Centranthus angustifolius). Ve své domovině roste na kamenitých svazích, rumištích, ve skalních puklinách nebo na starých kamenných zdech. Právě proto se výborně hodí i do moderních štěrkových záhonů.
Centranthus ruber přesévající se na trvalkových záhonech v Dendrologické zahradě v Průhonicích
Nejlépe prospívá na plném slunci v lehké, propustné půdě. Ideální jsou štěrkovité nebo kamenité záhony, suťoviště nebo suché zídky. Rostliny dorůstají přibližně jednoho metru výšky i šířky. Listy mají šedozelenou barvu a od konce jara vytvářejí bohatá květenství složená z drobných růžově červených květů. Existují však i kultivary s bílými nebo světle růžovými květy. Na těžkých, dlouhodobě zamokřených půdách může mavuň během zimy trpět vyhníváním. Pokud máme jílovitou zeminu, pomůže vrstva štěrkového mulče, která zlepší odvodnění.
Mavuň začíná kvést obvykle na přelomu května a června. Jakmile první vlna květů odkvete, vyplatí se květenství včas sestřihnout. Rostlina často během druhé poloviny léta znovu nasadí květy (remontuje) a zahradu bude zdobit ještě několik dalších týdnů.
Centranthus ruber spolu se stepními druhy rostlin na záhonu mulčovaném štěrkem. Muzeum vesnice Niedersulz, Rakousko
K přesévání dochází především ve výsadbách mulčovaných štěrkem. V některých případech (zejména v nezapojených výsadbách) může mít přesévání skoro až „invazní“ charakter a počet mladých rostlin může být až neúnosně vysoký.
Mavuň nepatří mezi dlouhověké trvalky. Obvykle se dožívá čtyř až šesti let. Její životnost ovlivňuje především průběh zimy. Silné mrazy bez sněhové pokrývky nebo naopak dlouhé zimní vlhko mohou rostliny poškodit. Dobrou zprávou ale je, že se na vhodném stanovišti velmi ochotně sama vysemeňuje. Díky mladým semenáčkům tak porost přirozeně obnovuje a může na zahradě prosperovat řadu let.
Bohatá květenství nejsou atraktivní jen pro zahrádkáře. Mavuň láká také motýly, čmeláky, samotářské včely drvodělky fialové nebo dlouhozobky svízelové. Pokud chceme podpořit biodiverzitu na zahradě, patří mezi velmi vhodné trvalky.
Nejčastěji se setkáme s botanickým druhem s růžově červenými květy. Oblíbená je také výše zmíněná odrůda ´Alba´, která kvete čistě bíle. Odrůda ´Roseus´ s růžovými květy a také ´Coccineus´ s výrazně červenými květy (ten se někdy uvádí jako C. ruber var. coccineus).
Foto autor
Autor je kurátorem trvalek a okrasných trav Botanické zahrady v Praze Troji
Redakčně upraveno podle podkladů z časopisu Zahrádkář.
Řadě rostlin původem ze Středozemí se v tuzemských podmínkách daří. V rámci rodů lze však s úspěchem pěstovat jen vybrané zimovzdorné druhy. Připomeňme si některé.
Léto budiž pochváleno také v zahradě. Je na co se koukat. Třeba na zrající hrušky. Porovnejte, jak se liší objemy korun a tvary plodů různých odrůd šestnáctileté hrušně.
Ctíme ji coby královnu květin. Už při nákupu první růže mnozí poznali svou celoživotní lásku. Jiní jí však na zahradě nedůvěřují.
Kreativita, cit pro detail a neotřesitelná láska ke květinám dokážou proměnit i ten nejobyčejnější kus země v jedinečnou zelenou kompozici.
V červenci a srpnu přesazujeme a sázíme podzimní šafrány (Crocus), ocúny (Colchicum), bramboříky (Cyclamen) a liliochvostce (Eremurus).
