Objevte 6 druhů nenáročných, ale neprávem opomíjených trvalek, které rozzáří vaši zahradu od června až do podzimu.
Tento článek vyšel v tištěné verzi časopisu Zahrádkář, leden 2026.
V dnešním článku budeme pokračovat v představování trvalek, které jsou vitální, dobře rostou, jsou relativně dlouhověké a odolné, ale i přesto je běžní pěstitelé spíše opomíjejí. Možným důvodem může být i to, že vyniknou až po výsadbě na záhon. V prodeji, v klasických zahradnických kontejnerech, působí spíše nenápadně a na první pohled příliš nezaujmou. To se ostatně týká celé řady zahradních květin, zejména pokud kvetou v jinou dobu, než probíhají hlavní sezonní prodeje v zahradních centrech nebo na výstavách. Pojďme se podívat na konkrétní druhy, které si zaslouží místo i ve vaší zahradě.
Můžeme začít druhem, který roste i v České republice a obecně ve většině zemí Evropy. Je jím vratič okoličnatý (Tanacetum corymbosum). Jde o trsnatě rostoucí dlouhověkou trvalku, která se v přírodě vyskytuje zejména na sušších loukách a okrajích lesů. Je nápadná poměrně velkými, „kopretinovitými“ květenstvími o průměru cca 3–5 cm s čistě bílými plátky a žlutým středem. Listy jsou výrazně dělené a květní stonky dorůstají 80–110 cm. Rostliny nakvétají obvykle v první polovině června. Nejlépe rostou v propustné půdě na plném slunci, ale snesou i sušší podmínky a mírný polostín.
Málo pěstovanou rostlinou je rovněž šalvěj plstnatá (Salvia tomentosa). Na první pohled připomíná běžnou šalvěj lékařskou, je to rovněž polokeř, ale její výhony jsou spíše rozložité a nakvétá většími, světle modrofialovými květy. Kvete obvykle až počátkem července. Její využití je všestranné – prospívá na slunci i v polostínu a nevadí jí ani těžší jílovité půdy. Na vhodných stanovištích se ochotně přesévá a velmi dobře regeneruje i po hlubokém řezu.
Na přelomu června a července nakvétá zavinutka Bradburyho (Monarda bradburiana). Oproti běžným zavinutkám se tento druh vyskytuje v zahradách zatím málo. Mezi jeho hlavní přednosti patří nižší vzrůst (50–70 cm), tmavě zelené listy s kovovým leskem a výrazně zbarvené růžové květy s purpurovým tečkováním. Vyhovují jí propustné hlinité půdy na slunci i v mírném polostínu.
Vděčným a nenáročným druhem je mydlice Saponaria sicula subsp. intermedia (zejména odrůda Sigurd). Na rozdíl od mydlice lékařské se tato rostlina nešíří agresivně oddenky, ale zůstává v úhledném trsu. Od června do podzimu prokvétá jasně růžovými květy. Podobným, ale o něco později kvetoucím druhem je Saponaria ×lepmergii Max Frei. Oběma se nejlépe daří v chudší, štěrkovité půdě na plném slunci, kde si udrží kompaktní tvar.
Do výsadeb na sušší stanoviště se výborně hodí severoamerická hvězdnice Aster turbinellus (dnes Symphyotrichum turbinellum). Rostliny vynikají velmi vzdušným habitem a světle modrofialovými květy, které kvetou v září a říjnu. Dorůstá výšky kolem 100 cm a oproti jiným hvězdnicím mnohem lépe snáší sucho. Velmi efektní je například kultivar ’JS El Fin’ se zářivými levandulovými květy.
Výběr zakončíme mimořádně odolnou okrasnou trávou – šedovousem sibiřským (Spodiopogon sibiricus). Dorůstá 120–150 cm a na podzim se jeho listy barví do nádherných žlutooranžových až načervenalých tónů. Je plně mrazuvzdorný, dlouhověký a roste trsnatě, takže se nešíří do okolí. Skvěle se kombinuje s plamenkami, zápleváky či zavinutkami.
Spodiopogon sibiricus
Foto autor
Chcete mít v zahradě nenáročné a dlouhověké trvalky? Přinášíme tipy na odolné druhy pro slunná i polostinná stanoviště, které vydrží mnoho let.
Vlhkost a světlo na zahradě jsou dvě základní charakteristiky, podle kterých vybíráme vhodné trvalky. Kombinací je nepřeberné množství.
Mezi vytrvalými zahradními květinami je stále co objevovat. Může jít o zajímavé rostliny okrasné květem i listem, ale současně nepříliš rozšířené. Takovými jsou i amsonie.
Připomeňme si nejdůležitější zásady pro řez ořešáku. Výchovný – tvarovací řez korunky stromku děláme jen pokud je nutný v období prvních pěti let po výsadbě. Řez prosvětlovací – průklest, je možný v plodném věku stromu a to vždy v několikaletém odstupu.
