Znáte pojem Makartovy kytice? Možná vám název evokuje něco z domácího umakartu, ale jde o zcela jiný příběh.
Václav Větvička ve svém fejetonu vzpomíná na rakouského malíře Hanse Makarta, jehož jméno dodnes žije v podobě suchých květinových vazeb.
Prosím, abyste zbytečně nehledali chybu tisku nebo překlep, nedej bože neznalost. Skutečně jde o kytice Makartovy, nikoliv umakartové. Na letošní 3. říjen totiž připadá nekulaté 141. výročí smrti rakouského, spíš vídeňského malíře Hanse Makarta. Taky bych mohl napsat salzburského, protože tam se narodil. Příčinu smrti ve 44 letech nebudu z etických a společenských důvodů zmiňovat, ale nešlo o náhlou smrt. Ostatně, to není předmětem mého současného zamyšlení. Navíc nejsem ani kunsthistorik, ba ani znalec umění. Tak jen připojím několik poznámek, naškubu trochu cizího peří.
Narodil se 28. nebo 29. května 1840 v rodině arcibiskupského, výtvarně nadaného komorníka. Je jasné, že se pro výtvarno rozhodl i syn Jan Evangelista Makart – Hans Makart. Malbu studoval na několika akademiích, znalosti prohluboval při cestách po Evropě a nakonec působil jako profesor na vídeňské výtvarné akademii v oboru historické malby. Měl velký talent i jako všestranný návrhář, v letech 1880 až 1882 byl ředitelem Künstlerhausu ve Vídni. Má tam ulici (Makartgasse) i mramorový pomník. Obdivovali ho nejen císař Franz Josef a císařovna Sisi, ale i celý vídeňský kulturní svět.
Makartovy kytice sestávaly z palmových listů, květenství exotických trav, preparovaných listů kapradin a byly hojně doplňovány japonskými vějíři, pštrosími a pavími pery a umělými motýli a ptáčky.
Makart byl zastáncem tzv. celostního umění – spojoval malbu, návrhářství, interiérový design i dekorace. V jeho kompozicích se objevovaly palmy, rákosy, trávy a květiny – tedy motivy, které později inspirovaly tvorbu suchých vazeb. Tak vznikl pojem Makartovy kytice. Říjen, včetně toho letošního, je posledním zvoněním pro pořízení květinové dekorace, která vám vydrží celou zimu. Přiznám se, že pro to mám smysl i slabost; to víte, líný člověk nerad zalévá a pečuje o živé květiny. Na druhé straně svým starším „vazbám“ říkám pracholapky a opěrné konstrukce pro mé přátele pavouky a jejich sítě.
Do mých Makartových kytic – ergo suchých vazeb – se skutečně hodí kdeco. Dokonce i pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), kterou jsem měl dlouhá léta zavěšenou v kanceláři jako plastický obraz. Nebo slunce, které nezapadalo. Rád jsem míval usušené bodláky, ale u nich, stejně jako u všech rostlin do suchých vazeb, platí: sušit vzhůru nohama!
Jinak, po vzoru bodláku nicího (Carduus nutans), svěsí „hlavu“ na půl šesté. Osvědčily se mi bělotrny z rodu Echinops nebo pcháč bělohavý (Cirsium eriophorum). Bohužel, zvláště suchem vytvrzené, píchají. Ideálním materiálem jsou však rozmanité trávy a traviny. To nejsou synonyma: trávy jsou byliny z čeledi lipnicovitých, traviny z čeledí jiných – šáchorovitých, sítin a bik. Stonky trav mají kolénka a jsou duté, zatímco lodyhy šáchorů či sítin jsou plné. Ale i pro ně platí: sušit vzhůru nohama. Výjimkou jsou pouze třeslice (Briza media), trávy s klásky jako srdíčka. Ty sušte v přirozené poloze – jejich půvab se tak zachová.
A teď již záleží jen na vaší fantazii, co si nasušíte. Můžete tomu klidně říkat i seno. Nikoho, natož Hanse Makarta, tím neurazíte.
Foto Jan Stanzel
Když jsem spolupracoval na výsadbě Hamzova arboreta, tehdy jsem doporučil, aby vedle jiných severoamerický dřevin byly zastoupeny i duby.
V říjnu, obvykle k svátku sv. Havla se v Unhošti u Prahy jezdívaly tradičně cyklistické závody. Soutěžilo se o husu, o knedlíky, o zelí.
Nemusím vám školometsky opakovat, že slovo posvícení ani trochu nesouvisí s krátícími se zářijovými dny, zažíháním svíček, loučí, žárovek.
My, nedočkavci, jimž se každá, i ta nejmírnější zima zdá dlouhá, si přivoláváme jaro rozmanitě. Začínáme, samo sebou, už začátkem prosince, barborkami.
Pokud půda není zamrzlá, můžeme přesazovat přerostlé trvalky a případně je množit rozdělením trsů. Lze odebírat i kořenové řízky. U rostlin nově zasazených a přesazených nezapomeneme na ochranu mulčováním před promrzáním.
