Latinsky se tento příbuzný citroníku jmenuje Fortunella. Pochází asi z Číny. V přírodě kumquat dorůstá jako keř do výšky dvou metrů. Bez plodů snese teplotu -2 až -5 °C.
Plody bývají žluté nebo oranžové. Na řezu mají stejnou stavbu jako pomeranč, mají jednotlivé dílky, v nichž bývají semena. Chuť je podle odrůdy od citronu až k pomeranči. Jako příloha k masu nebo do salátů se nemusí loupat. Z kumkvátů se vyrábí marmeláda.
Kdo by nechtěl ochutnat kumkvátovou marmošku; foto Shutterstock
Když si kumkváty vybíráme na jídlo, lepší jsou měkčí, vyzrálé. Ty tvrdé bývají kyselé. Měknou, sládnou, dozrávají při pokojové teplotě. Jím je celé, neloupu je, jen když jsou v nich semena, vyberu je.
Fortunella je perspektivní do paneláku. Vedle zimovzdornosti má i schopnost vyrovnat se s teplým a suchým zimováním v domě s ústředním topením.
Tento zakrslý pomerančovník se pěstoval v nádobách již v dávné minulosti. V Číně se při hostině podávaly celé stromky s plody na otrhání. Každý host dostal svůj.
Stejně tak můžeme mít Fortunellu i my doma.
V kumkvátech z trhu bývají semena v různém stupni vývoje, tedy i pěkná velká, klíčivá. Ze semene vyroste rostlinka tvořící malý keřík. Kvete a plodí však až 10–15 let po výsevu.
Kumkvát je velký jako malá švestka; foto Shutterstock
Jde-li nám o plody, musíme se poradit s někým, kdo pěstuje citrusy. Určitě sežene rouby nebo přímo rostlinu. Řízkované nebo štěpované rostliny plodí prakticky druhý rok po naroubování a zakořenění.
Kdo neodolá a kousne si do ne zcela vyzrálého kaki, bývá zaskočen vysokým obsahem tříslovin s trpce svíravou chutí, která ničím nepřipomíná budoucí lahodné, šťavnaté a voňavé ovoce.
Obsáhlý rod mučenek čítá na čtyři sta popsaných druhů, které pocházejí především ze Střední a Jižní Ameriky.
„Poskytujeť bílá dužnina plodní, jsouc proniknuta sladce nakyslou šťávou, velice chutné, v tropech značně oblíbené ovoce.“ Tak popsal láhevník v roce 1908 český botanik.
Ve světě se jí obvykle říká melounový strom nebo jednoduše papaja (papaya). V tropech a teplejších subtropech patří k nejpěstovanějšímu ovoci vůbec.
Pampovou trávu (Cortaderia selloana) je nutné zazimováním chránit proti mrazu a mokru. S příchodem mrazů sestřihneme květní stvoly a během suchého slunného dne svážeme pevně do snopu horní třetinu listů, aby dešťová voda nestékala dovnitř trsu.
Jedl jsem ho v Louisianě, ale moc mě nenadchnul- byl celkem sladký/chutný, ale malý a s hodně peckami. Možná, že by z něho bylo zajímavé „čůčo“….;-)
Měl jsem koupený plodící stromek. Plodí 2x ročně (na podzim a na jaře), na podzim jsou plody bez pecek, na jaře s peckami. Chuť byla vynikající, kůra tomu dává příjemnou hořkost. Stromek měl něco přes půl metru a dával cca 20-70 plodů na jedno plození. Je třeba upozornit na jednu hodně nepříjemnou vlastnost – květy strašně smrdí! Jinak není náročný na pěstování v bytě. Měli jsme ho 8 let a pak jsme ho vyhodili, právě kvůli tomu puchu při kvetení 🙁
To jste jej nemohli někomu datovat? Co bych za něj dala.
Na vše může být dvojí pohled. Mě kumquat kvetoucí na chodbě voní. Na druhou stranu nemám rád vůně lilií. Až mě z nich bolí hlava.
Dostala jsem od kamarádky 3plody kumkvátu. 6 semen je připraveno k předpěstování rostlin. Dočkám se plodů opravdu až po 10-15letech od výsadby, jak uvádí pěstitelé v komentářích?
Děkuji za odpověď.
Dá se to zkrátit, když na semenáčky naštěpujete materiálem z plodící rostliny.