Po třech týdnech jsme vyrazili podívat se na jiné dozrávající odrůdy slivoní, než jsme ochutnali v červenci.

Potkáváme ryngle, které v obchodě nejsou. A vlastně je ani nehledáme. Zvykli jsme si na japonské slívy velké skoro jako vejce, prakticky jen fádně sladké, na velké švestky z Čačaku, odrůdu Stanley dováženou z Balkánu. A občas si vybíráme z bedniček plných plodů švestky Domácí velkoplodé.

Ale protože máme v hlavě cosi jako varování před ovocem měkkým, vybíráme tvrdší plody slivoní. Ty doma sice změknou, ale chuť, jakou by měly plody zralejší, které jsme nechali v obchodě, mít nebudou.

Jak mají chutnat různé plody slivoní

Ochutnávat různé plody slivoní v obchodě se možná nesluší, ale s trochou opatrnosti to můžete zkusit. Kousnete, zjistíte, že je plod jedlý. Víc ne.

Zato když jdete do sadu, kde zrají třeba ty Čačanské lepotice, Bryská slíva nebo Zelená renklóda, to abyste si vzali bryndák, zástěru. Když nakousnete zralé plody, vyteče z nich úžasná, voňavá, sladká, aromatická šťáva v takové míře, že budete mít ulepenou pusu, ruce i ten bryndák a zástěru.

Pološvestka odrůdy Čačanská lepotica ve srovnání s odrůdou Špendlík moravský

O krásce z Čačaku, o Čačanské lepotici

Strom s dosti úzkou, do výšky rostoucí korunou plodí velké modré, ojíněné plody. Jsou oválné, liší se od tuzemských švestek, říkáme jim tedy jinak, možná hanlivě pološvestky. Ty v obchodě mívají sladkou, někdy moučně sladkou chuť dužiny. Pokud vybíráme ty tvrdé, pak jsou sladkokyselé, bez aroma.

Výhodou Čačanské lepotice je, že je tolerantní k šarce a samosprašná. Tolerance k šarce znamená, že šarka se do stromů dostane, objeví se třeba na všech listech, ale jen na malém množství plodů – tolerantní odrůdy mají šarku maximálně na pěti procentech plodů.

Osamělý strom, ošetřený proti pilatce přináší úrodu každý rok. Ovoce je dobré k jídlu, menší plody se dají sušit, kompotovat. V kvasu je hmotou, která nedává nijak výrazné aroma, ale dozrají-li plody do měkka a do sladka, dobře tečou.

Ryngle a špendlík: odrůdy slivoní Zelená renklóda a Moravský špendlík

Slivoň pro koláče: Zelená renklóda

Cukrářská, malá zelená. Je to ta renklóda, která se v klasických školkách množí. Budete-li chtít stromek odrůdy Zelené, kterou vídáte v zahradách, může to být Ontario, Oullinská, Velká zelená raná i pozdní,…

Renklóda Zelená je cizosprašná, takže osamělý strom nebude moc plodit. Střídá roky s velkou sklizní a se sklizní dosti malou. Sladké plody slivoně jsou šťavnaté, jdou od pecky, je z nich dobrý kompot, na koláči musí mít více drobenky, aby se šťáva nerozlila až přes okraje.

• Renklóda Zelená je odolná k zimě. Pokud v období zrání prší, plody praskají. Koruna stromu roste do šířky, není příliš hustá.

Odrůdy slivoní: Bryská slíva a Zelená renklóda

Praská i Bryská, Bonne de Bry

Alespoň podle toho, jak letos vypadaly plody, více praská Bryská, Bonne de Bry. Když dostanete zralou Bryskou slívu, budete si ji pochvalovat. On překlad Bonne de Bry říká jasně dobrá z Bry. Zejména v tom roce, kdy před zráním zaprší. Plody budou větší.

Sladká, jemně aromatická modrá slíva původem z Francie – stejně jako Zelená renklóda. Rovněž je cizosprašná, ale mívá úrodu prakticky každý rok, nestřídá tolik na sklizeň roky bohaté a chudé.

• Zelená roste a dozrává solidně prakticky všude, Bryská vítá vlhčí půdy a teplá stanoviště. Je to spíše menší strom, roste do šířky.

Plody Chrudimské čili Vaňkovy švestky

Když budete chtít ochutnat ve stejnou dobu i Vaňkovu, určitě na této švestce najdete vedle skoro zelených i dozrávající plody. Ty nejvíce zralé budou nejspíše červavé. Když je rozloupnete, odstraňte pracoviště obaleče a zbytek můžete sníst.

Tahle švestka bude mít to co ostatní plody až za 14 dnů. Vůni, šťavnatost, sladkou chuť. Tahle velká, raná švestka má na sobě bělavé tečky, čímž se výrazně odlišuje od ostatních švestek zrajících v tuto dobu i později. Plodí pravidelně, dobře snáší podtržení, přepravu. Mnoho červavých plodů na ní nenajdete. První vlna obaleče je pryč, samičky obalečů vylíhlé z první generace kladou vajíčka na pozdnější odrůdy.

• Vaňkova tvoří husté koruny s ovoce, na obvodu i uvnitř. Dozrává postupně. Když zaprší, dosti často plody v koruně trpí moniliniózou.

Různé plody slivoní: Čačanská lepotica, Špendlík moravský, Vaňkova švestka

Ve vyšších polohách najdete stromy spíše než na odkopku roubované na myrobalánu. Pokud dáte dohromady vlhké a živné stanoviště s myrobalánem, poroste pět a více let spíše do objemu koruny, kmene, teprve pak začne plodit.

Švestkový odkopek ve stejných podmínkách bude plodit o tři i více roků dříve. Na suchých místech, v horších půdách se myrobalán ukáže vhodnějším. Dokáže ze země dostat, co potřebuje, lépe než odkopek. Lépe kotví, odolává suchu, nedostatku živin a plodí. V takových poměrech bývá ovoce na odkopku větší než na podnoži.

Foto autor

Co se týče tuzemských špendlíků, tedy Moravského špendlíku nebo jiného žlutého, je pro ně charakteristické, že mají pecku specificky ostrou, na koncích do špičky zúženou.

Myrobalán zvaný špendlík

Na velké části území České republiky však mnozí obyvatelé za špendlík považují myrobalán. Ten krom toho, že má jinou pecku, má i jinou chuť. Myrobalán obyčejně nejde od pecky, podle toho, jak je plod vyzrálý, bývá od slupky hořký, pod slupkou a těsně u pecky spíše kyselý.

Plodový myrobalán před dozráváním

Plodí sice o 107, ale při použití na pálenku zjistíte, že nenakape ani zdaleka tolik, co švestky, pološvestky, renklódy, slívy. Nemá nikdy více než 10 % cukru. Ani ovocné odrůdy myrobalánu nejsou nijak sladké. Liší se i tvarem a velikostí květů, listů.

Špendlíky jako žluté švestky

Moravský špendlík je drobná „švestka“ s oválnými konci. Zraje na zlomu července a srpna. Plod je ve zralosti sytě žlutý, dužnina též. Dužnina je sušší, sladká, voňavá. Když zapomenete v srpnu v krabičce v teple několik plodů, po jejím otevření vás to aroma téměř udeří do nosu.

Moravské špendlíky

Pečivo, povidla i destilát si nezadá s výrobky z jejich modrých příbuzných. Naopak, povidla dík konzistenci dužniny budou dříve hustá, z koláče nebude vytékat sladká šťáva, ani když budeme šetřit drobenkou. Jde dobře od pecky. Nezkoušel jsem z něho dělat kompot, on se u nás kompot ze švestek či blum nejí, takže není důvod to zkoušet.

Moravský špendlík je úrodný

Zpravidla jeden rok slušná sklizeň střídá velkou. Tak obvykle plodí odrůda Moravský špendlík. Při nízké násadě se velikostí může blížit švestce Domácí, jinak je o dost menší. Strom není nijak bujný, hodí se i do menších zahrad, nedivočí ani na myrobalánu. Podle zkušeností ho nijak výrazně nevyhledává ani pilatka, ani obaleč.

Žluté špendlíky jako kapky

Katalonský špendlík má spíše kapkovitý tvar. Jinak chutí a vůní nedosahuje kvalit toho Moravského. Je větší, ve výnosu není tak stálý. Možná proto, že je cizosprašný. Jednotlivé plody jsou střední velikosti, zhruba jako odrůda švestky Domácí.

Katalonský špendlík

Špendlík dozrává koncem července. Je dost háklivý na deště v době zrání. Když přijdou, puká a hnije. Jinak je to také spíše sušší švestka, kvalitní na zpracování v kuchyni i palírně. Žluté švestky se obyčejně ani nezavařují, zamrazené jsou také dobré. Jdou dobře od pecky. Strom je bujnější než u Špendlíku moravského, ale s prvními vyššími úrodami se urovnává.

Třetí žlutá modrá peckovina

Tipala je poměrně nová odrůda žluté švestky. Plody jsou též kapkovité, zde větší než má švestka Domácí. Zraje ve stejné době jako předchozí odrůdy. Mají ji rády vosy, raději než špendlíky. Je šťavnatější, aromatická s dužninou světlejší, žlutou. Slupka v době dozrávání přechází z jasně žluté do jemně růžové, zejména na osluněné straně. Je při půlení citlivá na otlak – pouští šťávu. To předchozí špendlíky můžete půlit klidně v prstech, a nebudete nijak výrazně polepeni dužninou, šťávou z plodů.

Švestka Tipala

• Pokud je žlutá švestka červavá, je místo pod slupkou vidět; přechází k růžové až modré barvě.

Nějak se s Tipalou nedokážu domluvit, aby významněji plodila. Kvete stejně jako ostatní odrůdy, ale dozrává mnohem méně plodů. Možná ji má více než ostatní ráda pilatka. Neošetřuji, a tak jsem bit možná právě proto. Nebo nemám v zahradě toho správného opylovače. Našel jsem, že je cizosprašná, ale opylovače zatím ne.

Foto autor

Návrat pozapomenutých dávných ovocných odrůd zpátky do zahrad začíná mapováním výskytu stromů a určováním odrůdy. Pokračuje hledáním a údržbou dalších starých ovocných stromů rozpoznaných odrůd. Souběžně znalci šíří osvětu a povědomí o dobrých i špatných vlastnostech starých odrůd.

Nářadí a nástroje potřebné pro záchranu starých odrůd ovoce

• Cesta k zachování odrůdy končí zdárně v případě, že se daří přivádět na svět mladé stromky vybrané staré odrůdy.

Klasika mezi starými odrůdami

Řada spolupracovníků programu oživení starých ovocných odrůd, který spravuje Český svaz ochránců přírody, má jen dvě roční období, která se sice liší, ale obě se dají nazvat tyčková.

Na uvedeném odkaze rovněž najdete aktuální informace o výstavách ovoce starých odrůd, které pravidelně probíhají v Domě ochránců přírody v Praze.

V prvním tyčkovém období, které trvá od od května do října, spolupracovníci vozí v autě česáček. Od listopadu do dubna pro změnu húseník. (To jsou takové ty nůžky na dlouhé tyčce.)

Buď mapujeme a odebíráme vzorky, nebo řežeme rouby. Nalezené odrůdy přenášíme do genofondových ploch a odtud lze získávat kvalitní rouby pro nové stromky. Malá část starých odrůd se nikdy nepřestala množit a jsou stále v kurzu. Třeba jabloň Průsvitné letní, hrušeň Konference či Boskova, meruňka Velkopavlovická, třešeň Napoleonova…

• Mnoho starých odrůd se podařilo vrátit do množení ve školkách a prodají se jich stovky ročně. Historické odrůdové speciality si dnes můžeme nechat i namnožit na zakázku či si je přemnožíme sami. A na výstavách si prohlédnout plody a poradit se o možnostech výběru a dostupnosti.

Zastavme se tentokrát u trojice starých odrůd peckovin.

Dobrá pološvestka Černošická

Tato pološvestka zraje koncem července jako jedna z prvních slivoní. Výborně chutná, jen slupka je mírně nakyslá. Se sladkou dužninou tvoří příjemný kontrast. Výborná odrůda do zahrádek nejenom kvůli časné zralosti, ale také protože výrazně méně trpí červivostí, a tak není nutné sahat po chemické ochraně.

• Černošická je výrazně mrazuvzdorná, což prokázala při mrazové kalamitě v roce 1940.

Pološvestka Černošická pochází z Čech. Zda přímo z Černošic, to už jisté není. Poprvé ji jako tradiční středočeskou odrůdu zmiňuje Josef Vaněk ve 30. letech 20. století.

Bohužel se Černošická nehodí do oblastí plošně zamořených původcem šarky. Další nevýhodou je, že dužnina částečně ulpívá na pecce. Ale ta chuť, ta je na pološvestku opravdu dobrá.

Švestka domácí čili Domácí velkoplodá

Je stále více oblastí, kde Domácí velkoplodou nelze pěstovat kvůli infekční šarce. Jsou odrůdy, které tuto švestku překonávají v některém parametru, ale v chuti žádná. Maximálně se jí mohou rovnat.

Švestka domácí neboli Domácí velkoplodá. Pod švestkově modrou oblohou. Bohužel čím dál vzácnější pohled.

V Doupovských horách nebo v jiných pohořích s bohatými živnými půdami můžeme objevit staré sady dokonce i výš než 700 m nad mořem.

Odrůda Domácí velkoplodá se prostě stala univerzálním hitem, který naši dědové zkoušeli pěstovat, kde se jen dalo. Patří k pozdním odrůdám a švestky přešlé prvním mrazíkem jsou nejenom pochoutkou, ale i dobrým základem kvasu. Také sušená Švestka domácí velmi rychle zmizí ze stolu.

Naštěstí má odrůda řadu klonů, z nichž některé jsou na tom ve vztahu k šarce lépe. Zcela rezistentní však není žádný. Pevně doufám, že z české krajiny nakonec nezmizí a že naši vnukové nebudou o její chuti jenom číst.

Červená slíva Babče

Slíva s docela velkými plody, hodně úrodná a s křehkým dřevem. Výtečná kombinace na to, aby se dokázala pěkně rozlámat. Josef Vaněk ve 30. letech uvádí ve své Lidové pomologii, že je velmi rozšířena v okolí Hradce Králové. Dnes ji tam už nenajdete.

Odrůda slívy Babče, zajímavé rané slivoně z východních Čech

Odrůdu Babče jsme připsali do záchranného místního sortimentu pro Pardubický a Královéhradecký kraj. Je výborná na marmelády díky zvláštní chuti. Je dosti raná a na přímý konzum velmi dobrá. Na dlouhé uchování nebo přepravu se nehodí. Snadno se otlačí a nedá se dlouho skladovat. Můžeme ji množit odkopky.

U této odrůdy by nás zajímalo, kdo ji ještě dnes má na zahrádce. Díky předem za tyto informace zaslané na ec.meluzinazavináčvolny.cz.

Na oplátku kontakty pro zjišťování, kde kterou historickou odrůdu školkují.

Foto autor

Rozmanité okrasné třešně

Asi nejznámější okrasnou třešní se stala japonská sakura. Slovo pochází z japonštiny a znamená kvetoucí třešeň. V Japonsku má pěstování třešní a višní značnou kulturní tradici.

Základem četných okrasných kultivarů se stala zejména třešeň pilovitá (Prunus serrulata), Sargentova (P. sargentii), dřípená (P. incisa) nebo nikóská (P. nipponica).

Odrůda okrasné třešně Kanzan

Kultivary se liší hlavně barvou a uspořádáním květů, ale také tvarem koruny. Známe kultivary s korunou charakteristicky trychtýřovitou (P. serrulata Kanzan), sloupovitou (P. serrulata Amanogawa) nebo s typicky převislými větvemi, mnohdy bizarního tvaru (P. serrulata Kiku-Shidare-Zakura). Některé mají purpurově zbarvené listy P. serrulata Royal Burgundy.

Slivoňový podrost myrobalán

V tuzemských podmínkách je jedním z nejčasněji kvetoucích druhů slivoň myrobalán. (Vžilo se pro něj lidově pojmenování špendlík – Prunus cerasifera. V ovocnářském názvosloví je však špendlík jinou slivoní.).

• Myrobalán vykvétá počátkem dubna (někdy již koncem března) dosti hojně na mnoha místech v krajině i v zastavěných územích.

Často máme možnost vidět kvetoucí myrobalán jako podrost švestkového stromořadí. Je to způsobeno tím, že byl (a snad i stále je) používán jako podnož pro odrůdy švestek. Podrůstáním podnože vznikne pod samotnou švestkou houština vykvétající asi o čtrnáct dnů dříve než samotná roubovaná odrůda. Houština na místě často zůstává i po odumření švestky a myrobalán se může dále šířit do okolí rozrůstáním nebo roznosem semen ptactvem i lidmi.

Keř mandloně pro venkovskou předzahrádku

Velice zajímavá je naše domácí kriticky ohrožená mandloň nízká (Prunus tenella). Vytváří nízké keře jen asi 1 m vysoké a na nich relativně velké, sytě růžové květy. Je typickou dřevinou vesnických předzahrádek.

Botanickou zřídka pěstovanou zajímavostí je mandlobroskvoň (P. × amygdalo-persica), kříženec mandloně (Prunus dulcis) a broskvoně (P. persica).

Mnohé slivoně vykvétají v první polovině dubna

V době květu jsou slivoně nepřehlédnutelné, jelikož množství květů bývá značné a zaujímá celý prostor koruny. Bohužel se při teplejším a sušším jarním počasí stává, že se doba kvetení omezí pouze na několik dnů.

Některé slivoně jsou atraktivní také k podzimu, když jejich listy zlatožlutě barví. Několik druhů je zajímavých svou charakteristickou borkou. Například střemcha Maackova (Prunus maackii) ji má zbarvenou do oranžově okrové barvy, vzrostlejší jedinci slivoně tibetské (P. serrula) zase vytvářejí ve vyšším věku hladkou, lesklou, mahagonově hnědou kůru s příčnými tmavými pásy rozpukané borky.

• Okrasné slivoně množíme stejně jako slivoně pěstované pro ovoce, tedy zejména očkováním nebo roubováním, nejčastěji na podnož třešně ptačí (Prunus avium). Původní druhy je možno množit ze semen. Menší druhy a odrůdy lze vysadit do rodinných zahrad.

Rozdělení podle vlastností květů

Květy jednoduché bílé (nebo s nádechem do růžova)

Prunus × amygdalo-persica (velké květy s purpurovou skvrnou uprostřed), Prunus avium, P. cerasifera, P. × hillieri Spire, P. kurilensis, P. padus, P. Pandora, P. Tai-Haku, P. spinosa, P. × yedoensis.

Prunus x hillieri Spire

Květy jednoduché růžové

Prunus canescens (malé zvonkovité květy, rostlina celá chlupatá), P. Collingwood Ingram, P. dulcis Zola (listy purpurové), P. incisa Okame, P. kurilensis Ruby, P. mume Benishidori, P. padus Colorata, P. sargentii, P. tenella (keř do 1 m vysoký), P. tomentosa (keř asi 2,5 m vysoký).

Květy poloplné světle růžové nebo růžovobílé

Prunus Accolade, P. Daikoku, P. serrulata Amanogawa, P. incisa Mikinori (květy růžovobílé), P. subhirtella Fukubana, P. Oshidori-Zakura

Květy plné bílé:

Prunus avium Plena, P. Botan-Zakura, P. serrulata Albo Plena, P. Shirotae, P. Shogetsu.

Květy plné růžovobílé až růžové

Prunus Asano, P. Kiku-Shidare-Zakura (koruna s převislými větvemi), P. Okiku-Zakura (květy růžovobílé), P. serrulata Kanzan (květy sytě růžové), P. s. Royal Burgundy (květy sytě růžové, listy purpurové), P. triloba Multiplex (keř do 2 m vysoký, květy sytě růžové).

Prunus triloba Multiplex

Zdroj: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i.

Foto autor

Slivoně

Pomologická skupina slivoní je, co se týká nároků, velmi variabilní. Pěstují se prakticky ve všech pěstitelských tvarech.

Švestky nejsou tolik náročné, s úspěchem mohou růst ve středních i vyšších polohách. Vyžadují živnou zem dostatečně zásobenou vodou a vápníkem. V suchých půdách trpí nedostatkem vody a bývají často napadány škůdci.

Švestka domácí velkoplodá, foto T. Jan

Renklódy, slívy i myrobalány vyžadují středně teplá až teplá chráněná stanoviště. Optimální půdy pro ně by měly být dostatečně vlhké a výživné, klidně i s vyšší hladinou podzemní vody. Výjimku tvoří pouze slivoně naštěpované na myrobalánu. Ten vyžaduje sušší a teplejší stanoviště.

• Slivoně jsou velmi náročné na vlhkost vzduchu i na celkové množství a rozložení srážek během roku. Zimní mrazy snáší dobře, zatímco jarní už hůře. Průměrná roční teplota by měla být mezi 7,5–9 °C.

Třešně

Třešně se nejčastěji pěstují v nízkokmenných tvarech a jako vysokokmen. Jsou velmi náročné na výběr lokality. Vyžadují otevřené a teplé polohy, nejlépe na mírných svazích s jižní orientací, kde může proudit vzduch.

Vysokokmeny třešní se mnohde mohou stát výraznou dominantou zahrady; fM. Makal

Nesnáší mrazové kotliny. Vhodnější jsou spíše lehčí, hluboké a záhřevné půdy dostatečně vápenaté a s propustnou spodinou. Vysoká hladina podzemní vody jim škodí a mohou proto často trpět klejotokem.

Na suchých stanovištích slaběji rostou a mají malé plody. Spíše se jim daří na mírných stráních než na rovinách. Na rovinatých pozemcích mohou být v době květu poškozovány mrazem. Při výběru vhodné odrůdy a jižních stráních mohou růst i ve výšce 550 m n. m. Průměrná roční teplota by se měla pohybovat mezi 7,5–9 °C.

Višně

Patří mezi nejméně náročné peckoviny. Nejčastěji se pěstují v nižších kmenných tvarech. Bez větších problémů rostou na návětrných i v inverzních polohách, ale dají se pěstovat na západních či severních svazích. Na stinných místech méně kvete.

Při rozkvětu višní nástává stejně jako u jiných peckovin vhodný čas na řez; foto J. Sus

Na dobře osluněných polohách, kde proudí vzduch, trpí méně moniliniovým úžehem než v uzavřených lokalitách. Na půdu není nijak náročná, ale nesnáší těžké a podmáčené půdy s vysokou hladinou podzemní vody. Naopak jí vyhovují půdy vlhké hlinitopísčité. Dobře rostou i na suchých půdách, kde se jako podnož pod višeň použije mahalebka.

Jelikož višně zpravidla kvetou později než třešně, dobře odolávají pozdním jarním mrazíkům. Průměrná roční teplota pro pěstování višní by měla být 7–8 °C.

Meruňky

Meruňky patří mezi náročné teplomilné peckoviny. Nejčastěji se pěstují ve formě čtvrtkmene a polokmene. Vyžadují chráněné polohy s jižní nebo s jihozápadní orientací.

Stará a stále oblíbená meruňková odrůda Velkopavlovická; foto M. Lípa

• Milují teplo a nemají rády otevřené větrné polohy s častým pohybem studeného vzduchu. V mrazových kotlinách dochází k namrzání květních pupenů.

Meruňky vyžadují teplé, výživné a hluboké půdy s dostatkem humusu a s neutrální až slabě zásaditou půdní reakcí.

V podmáčených půdách trpí klejotokem a zmrzáním. Na sušších půdách meruňka s úspěchem roste na myrobalánové podnoži.

Při použití vhodné odrůdy na chráněném stanovišti (třeba stěna domu) můžeme meruňky pěstovat i ve výšce nad 300 m n. m. Průměrná roční teplota by měla být 9,5–10 °C.

Broskvoně

Broskvoně mají podobné nároky jako meruňky. Nejčastěji se pěstují v kmenové formě zákrsku a čtvrtkmenu s dutou korunou. Milují světlo a teplo. Potřebují chráněné polohy s jižní, jihovýchodní nebo východní expozicí. Mohou dobře růst i na mírném svahu.

Plody broskvoně odrůdy Harbinger; foto T. Jan

Nevhodné pro ni jsou údolní polohy a mrazivé kotliny, kde se kumuluje chladný vzduch, stejně jako vysoká hladina podzemní vody a těžké půdy. Dobře se jí daří v půdách písčitých až písčitohlinitých s neutrální až slabě alkalickou půdní reakcí.

V půdách s nadbytkem vápníku stromy trpí chlorózami z nedostatku železa. Tyto chlorózy může zmírnit použití mandloňové nebo broskvomandloňové podnože. Do vyšších a okrajových poloh volíme ranější odrůdy, které dříve dozrávají. Optimální průměrná roční teplota pro pěstování broskvoní je 8,5–9,5 °C.

Foto autor, T. Jan, J. Sus, M. Lípa

Na víkend před státním svátkem, na 22.–25. října 2021. Pátek až neděle měly být dny výstavy pro veřejnost, pondělí mělo představit lokální výrobce a producenty všeho jedlého od ryb přes mléko, ječmen a chmel, maso a med a ovoce, zeleninu, kterou je možné pěstovat v zahrádkách pro děti školou povinné.

Jsem staromilec. Výstava se stoly zakrytými papírem nebo ubrusy, alespoň u ovoce, mi přijde to nejlepší.

V pondělí měly být tyto téměř trhy hojně navštíveny školní mládeží. Velké plány, které jsme měli, dostaly trhlinu. V pondělí děti nebudou, mají prázdniny. Nedá se nic dělat, snad přijdou alespoň někteří, o prázdninách, s rodiči.

Švestky snad z roku 1903

Ale to vlastně není to sdělení, které se mi ve čtvrtek začalo rodit v hlavě. Do roku 2002 jsem pracoval v botanické zahradě. Pečovali jsme o stromy v arboretu i jinde v zahradě. Z její části zvané zahrada profesorů zůstaly jen tři stromy. Dvě švestky pravé a jedna višeň, Sladkovišeň raná.

Stromy jsou zde dodnes a jsou docela raritní. Buď pocházejí z roku 1903 nebo z roku 1930. V každém případě jsou ty švestky zdravé, netrpí šarkou, stromy jsou upravované, životaschopné. Snad plodí pravidelně, tak jak tomu bylo před rokem 2002. Jsou na podnoži St. Julien.

Švestka domácí z botanky v Táboře

Úplně jsem zapomněl na to, že existují. Dal jsem si pod jednu auto a ani nekoukl do koruny, jestli v ní nezůstala nějaká ta modrá lahůdka. A ta švestka se přihlásila sama. Ve čtvrtek před polednem začal foukat silný vítr. Švestka se rozhodla, že už nebude v koruně plody nadále držet. Když jsem přišel k autu, musel jsem se vyhýbat švestkám na zem spadlým, a nejen to. Napadaly po předním skle do mezery, která je mezi kapotou a sklem, do míst, kde jsou trysky ostřikovače a mřížka větrání. Tak jsem se do nich pustil. Nejdříve jsem snědl ty z auta a pak jsem je začal sbírat.

Snědl jsem jich určitě dvě velké hrsti. Vlastně k obědu, protože jsem od rána měl jen housku s jogurtem. No a za pár hodin jsem si ověřil, že pokud máte někoho v nemocnici, a nemůže si dojít na záchod, je dobré vzít mu švestky. Asi je jedno, jestli čerstvé nebo sušené, kompotované.

Dlouhověké příbuzné

A zase se vracím k tomu, co jsem chtěl psát. Nepoužívali jsem v zahradě prakticky žádné insekticidy. Tedy ani proti obaleči švestkovému. Měli jsme určený postup sklizně. Od poloviny srpna, když švestky začaly padat, se plody sebrané pod stromy vyhazovaly mimo zahradu. Zhruba tři, čtyři týdny ty padané švestky nestály za nic, prostě vyhazovali jsme je. I s červíky.

Dobré věci nemusejí být velké

Po čtyřletém úsilí propadalo stále méně švestek a jen malá část jich byla červavá. Plody, které jsme sbírali nebo trhali koncem září, už nepotřebovaly kontrolu. Prakticky mezi nimi nebyly červavé plody. A tak tomu bylo i v letech dalších. Švestky byly v botance tak dobře zašité, že je tam obaleči z okolí nehledali.

Kombinace podnože a odrůdy se v tomto případě ukázala jako plodnou a dlouhého života schopnou kombinací. Díky tomu má tahle švestka má po kraji poměrně dost sester. Téměř identických.

Odkopával jsem od kmene výmladky podnože a na ně jsem rouboval tu lahodnou pozdní švestku. No a pak jsem stromky rozdával. Snad už na místech, kde byly vysazeny, plodí ty sice drobné, ale chutné, sladké plody, které na stromě drží dlouho do podzimu a pokud je nesetřeseme, nebo neopadají v silném větru, prakticky na stromě napůl uschnou.

Zdravá sladkost

No a takové švestky by byl hřích nechat pod stromem. Nasbíral jsem velký sáček těch, které mi přišly nejhezčí, které za něco stály a pokud nějaké zbudou, usuším je. Ale moc tomu nevěřím. Z těch švestek se stala zdravá sladkost, od které se jen těžko odtrhnete, když je ochutnáte. A doma nejsem jediný kdo má švestky rád.

Takže o víkendu budeme mít poslední letošní švestkový koláč s drobenkou a pak už přijde na řadu sezona jablek a štrúdlů, jablečných koláčů, křížal.

A proč jsem to vlastně psal?

Nejprve abych podal zprávu z další výstavy, kde se představují nové, ale také historické odrůdy jablek a hrušek, hrozny a zelenina.

Gascoygneho šarlatové. Málokdo napíše název správně, ale nikdo, kdo jablko viděl, už si ho s jinou odrůdou nesplete.

Za druhé proto, že jsem chtěl představit švestku, o kterou se v botanické zahradě v Táboře starají možná skoro sto, nebo skoro stodvacet let, a ona roste a plodí a bez ohledu na věk se může objevit v dalších zahradách ve své omlazené podobě. Z odkopku podnože St. Julien a roubu, který se vezme z koruny.

Pokusím se dohodnout v jedné ovocné školce, ze které je vidět špička věže táborského kostela na Žižkově náměstí, jestli by k odrůdám švestek zde množeným nepřidali i tuhle švestku, švestku z táborské botanky.

Foto autor

Dílem jsme ji oklepali, dílem sklidili „porusku“ (ořezali jsme pár větví zahušťujících korunu), zbytek jsme otrhali. Bylo toho dost na jídlo, sušení, na koláč a do soudku.

Peckoviny, to je pro mě obrovská lahůdka, když si mohu vybrat, sáhnu po švestce nebo slívě raději než po hrušce, zralém jablku. Pokud se ale dostanou do soudku, pořadí mám obrácené. Hrušky, jablka, žluté peckoviny (Zelená, Bellamira, Nancyská), meruňky a třešně, destiláty ze švestek až na konec.

Bellamira vhodná také do koláčů

Na zahradě mi zrovna zraje Vaňkova, tak jsem je srovnal. A protože mi přítel Zdeněk přinesl i Vlašku, jsou jako tři do mariáše. Měli jsme na ni jít v sobotu navečer, ale ono u nás pršelo, tak jsme to zrušili. V neděli jel sám.

Bellamira jemnější

Bellamira je žlutá, s líčkem, pevná, po dozrání má určité aroma, ale proti švestkám je jemnější. To je pro mě to dobré. Zralá jde dobře od pecky, po rozpůlení, na sušičce tmavne. Na váze mělo deset plodů 245 gramů. Je velmi plodná, ale po velké sklizni vždy poněkud odpočívá. Takže jeden rok má hodně, druhý spíše akorát. I po přezrání je docela pevná, nijak výrazně šťavnatá. Na koláč je lepší než třeba Vlaška.

Vlaška je větší švestka

Deset vážených kousků mělo 320 gramů. Vlaška patří mezi větší až velké švestky. Podle jména pochází nejspíše z Apeninského poloostrova.

Ve srovnání s Vaňkovou má pevnější, žlutou, šťavnatou dužninu. Chuť  a vůně jsou příjemné. Po dozrání měkne a šťavnatí, na sušení a pečivo je lepší spíše trochu nedozrálá. V takovém stavu je schopná transportu ve větším košíku, kde se plody na sebe tlačí.

Počítáme-li úrodu na výnos, je Vlaška tak trochu pohodlnější švestka: Jeden rok má výnos spíše střední, další menší, ale chutí vyniká. Ze dvou stromů ji sklidíme v množství, jaké dává Bellamira z jednoho. Vlaška má i menší výnosy než třetí z výběru, Vaňkova.

Vaňkova je měkčí než Vlaška

Vaňkova patří k větším švestkám. Deset plodů vážilo 310 g. Je však měkčí než Vlaška, docela dost trpí moniliniózou a vosami, sršni. Takže ze solidní úrody jich je třetina prožraných, druhá s kroužky monilinie a teprve zbytek mi příroda ponechala. Vaňkova je navíc dosti hustá, takže k jedlým plodům v korunce (spíše v keři tvaru vřetene) je docela potíž se dostat.

No a to by mohl být, vedle tvaru listu, vzhledu konzistence a chuti plodu další znak odlišující Vlašku od Vaňkovy. Vaňkova se s ovocem moc nechlubí, má ho schované v koruně, zatímco Vlaška je v roce plodnosti modrozelená. Podobně se chová i Bellamira. Jakmile začínají plody dozrávat hlásí to zlatou barvou ovoce, které je jak na obvodu, tak i uvnitř koruny do širokého okolí, kolik ovoce nese a že už zraje.

Takže jak Vlaška, tak Bellamira i Vaňkova, kterou jsem přinesl domů, skončí na sušičce. Pokud bude Bellamiry více, vypeckované půlky nechám zmrznout a budou na koláč v zimě.

Foto autor

Ještě v druhé polovině minulého století byla dominantní domácí pálenkou slivovice, v příhodných lokalitách pak meruňkovice. V současnosti téměř neexistuje ovoce, z něhož by se nevyráběl destilát.

V palírnách se tak stále častěji setkáváme s kvasy nejen ze švestek a jiných modrých peckovin, ale rovněž z jablek, hrušek, meruněk, broskví. Výjimkou není ani drobné ovoce – maliny, jahody, rybíz.

Mnozí amatérští pěstitelé při výsadbě ovocných dřevin vysazují ovocné druhy a odrůdy, které se osvědčily pro přípravu destilátů.

Odrůda Durancie patří k nejoblíbenějším palírenským slivoním, hlavně pro vysokou cukernatost

Co dát do kvasu

Odrůda Tipala svou chutí připomíná špendlíky, do kvasu a pro destilát velmi oblíbené

Názory na to, které odrůdy se osvědčily nejlépe, se ovšem různí. Převažuje tvrzení, že nejlepší destilát dávají u všech ovocných druhů pozdní odrůdy. Protože díky dlouhé vegetační době obsahují nejvíc cukru a vonných látek.

Tento staletí tradovaný názor vycházel z dřívější praxe, kdy se kvasy připravovaly téměř výhradně ze švestek a kdy dominantními palírenskými a koneckonců i pěstovanými odrůdami byly Domácí švestka a Durancie.

Druhým důvodem bylo, že v chladném podzimu se kvasy méně kazí. Zatímco přitopit kvasům naši předkové uměli, ochladit je bylo často nad jejich síly. Tradiční náhled ovlivňuje pěstitele, a tak pozdní odrůdy jablek, hrušek, třešní a meruněk mnozí pokládají za zdroj lepšího destilátu. Platí to skutečně?

Slivoně

Zmiňovanou Domácí švestku a Durancii dosud žádná jiná švestka v chuti či aromatu nepřekonala. Změnila se ale pěstitelská praxe. Pěstitelé dnes připravují ovocný kvas nejen na Slovácku a Vizovicku, ale i v chladnějších polohách Vysočiny a hornatém příhraničí. Přizpůsobivou Domácí švestku likviduje virus neštovic švestek (dříve šarka) a Durancie v méně slunných lokalitách nemusí dozrát. Naštěstí plejáda nových tolerantních odrůd je široká, v chuti, cukernatosti i v nárocích na polohu.

• Vzorec, že čím pozdnější odrůda, tím více cukru, je v hrubých obrysech pravdivý stále. Nemusí však platit pro typické švestkové aroma, pro slivovici tak typické a žádoucí.

Presenta je pozdní švestka dostatečně sladká, odolávající šarce. V chladnějších polohách však nedozrává.

Navíc v chladnější poloze dá lepší výsledek dokonale vyzrálá ranější odrůda než pozdní – nedozrálá, byť papírově sladší. Pro typické švestkové lokality zůstane nejlepší odrůdou Durancie, pěstování pravých švestek je při promoření virem neštovic švestek problematické.

Vysoce sladkou odrůdou je německá Toptaste, někteří jí ovšem vyčítají menší aroma.

Katinka je raná slivoň s typickým švestkovým aromatem

Dobré výsledky dávají i další pozdní odrůdy – Elena, Presenta, Těchobuzická, ze starších Gabrovská či Čačanská rodna. Pěstitelé v chladnějších oblastech by měli raději sáhnout k ranějším odrůdám, jako je Katinka, Opál, Wangheimova, Hanita, Tipala, které možná dají menší výtěžek, ale dostatečně kvalitní chuti a vůně.

Mimořádně plodná  i poměrně sladká odrůda rané slívy Opál se využívá k pálení

Hrušky

Tady lze bez okolků říci, že tradovaný argument o pozdních odrůdách je mýtus. V tuzemských podmínkách je jednoznačně lepší hruškovice připravená z letních a raně podzimních odrůd.

Odrůda hrušně Konference je oblíbená kvůli vysoké plodnosti a příznivé míře cukernatosti

Nedostižný destilát dává Williamsova čáslavka, oblíbené jsou i Muškatelka šedá, Šidlenka, Solanka, Clappova, Konference a další, často krajové odrůdy. Bez ohledu na lokalitu hruškovice ze zimních odrůd kvality a vůně těch raných nedosahují.

Williamsova, nejoblíbenější hruška pro výrobu destilátu, se pěstuje ve dvou barevných varietách (na snímku)

Jablka

U jablek není situace jednoznačná. Je pravda, že pozdní zimní odrůdy mají cukru již při sklizni nejvíce, třebaže se to při jejich ochutnání nezdá. Výhodou pozdních odrůd je vyšší procento kyselin, což přispívá stabilitě kvasu.

Ale jinak nelze říci, že zimní jablka rovná se lepší destilát. Podobně výsadní postavení jako Williamsova hruška má mezi jablky – zejména na Valašsku – díky vysoké cukernatosti Jadernička moravská, byť odstup od ostatních odrůd není tak velký.

Jadernička moravská je nejlepší surovinou pro výrobu jablkovice

Kultovním palírenským jablkem v německy mluvících zemích bylo Gráfštýnské a to díky mimořádné vůni zralých plodů. Podobnou vůní se pyšní i jiné odrůdy. Melba, Čistecké lahůdkové, Fantazia, aj.
Technickým problémem je, že typické aroma získají tyto odrůdy až nějaký čas po sklizni. Nelze je proto sklízet setřásáním, před dosažením optimální zralosti by shnily.

Oblíbenou surovinou pro jablečný kvas jsou i tzv. kožeňáky – odrůdy s tužší kožovitou slupkou, mimo jiné díky vysoké cukernatosti i odolnosti proti otlučení, např. Parkerovo, Kanadská reneta, Blenheimská reneta, aj.

V praxi je výběr odrůd k založení jablečného kvasu často dán diktátem nabídky jablek a délky jejich konzumní zralosti. Tak se stává, že nejčastější destilovanou odrůdou je Průsvitné letní, které nevyniká sladkostí ani vůní, ale při nadúrodě se prostě neví co s ním. Sníst se všechna nedají a výkup ještě nepřijímá.

Rada proto zní: Na přípravě kvasu by si pěstitel měl dát záležet, pamatovat si, že výroba ovocné pálenky není levná záležitost a z nekvalitní suroviny nelze vyrobit kvalitní destilát. Založení máče by neměla být nejjednodušší cesta, jak uklidit nekonzumovatelné padavky.

Třešně

Třešně patří k dalšímu ovoci, kde pranostika absolutně neplatí. Lepší než pozdní velké chrupky jsou rané srdcovky (kromě těch úplně nejranějších), destilát z nich je typičtější, s výraznějším třešňovým aromatem.

Odrůda Karešova; foto M. Kožešník

Osvědčené odrůdy jsou Kaštánka, Karešova a to co nejzralejší. Výbornou surovinou jsou i černé ptáčnice. Nesmíme zapomenout, že kvalita výsledného destilátu hodně záleží na teplotě kvašení. Třešňové kvasy zakládáme v teplém období, kdy najít vhodnou místnost chladnější než 20 °C nebývá snadné.

Meruňky

Odrůda Velkopavlovická; foto M. Lípa

U meruněk platí pravidlo o vhodnosti pozdních odrůd asi nejvíc. V posledních letech přibylo nových odrůd, zejména těch raných, které značně rozšířily meruňkové období od konce června do půlky srpna.

Třebaže meruňkovice z nich rozhodně nemusí být špatná, odrůdy zrající ve 3–4. dekádě července, ze skupiny Maďarská – Velkopavlovická – Bergeron zůstávají zlatým standardem.

• O vedení kvasu a ochraně před vyšší teplotou platí totéž co u třešní.

Již při výběru odrůd by pěstitel měl pamatovat na to, kdy bude mít čas na sklizeň a kde bude ovoce kvasit.

Chaty a chalupy, u nichž mnozí své zahrady mají, často nejsou přes zimu vytápěné a s řádným prokvašením ovoce sklizeného v říjnu může být problém. Jak u ovoce, tak u jejich destilátů platí: kolik lidí, tolik chutí. Je známou pravdou, že jak u ovoce samého, tak i ovocného destilátu platí, že z vlastnoručně vypěstovaného chutná vždy nejlépe.

Foto autor, M. Kožešník a M. Lípa

V mnoha místech pak rzivost způsobí předčasný opad listů slivoní a omezí

• růst stromů,
• množství a kvalitu sklizně,
• potřebné vyzrání dřevních pletiv stromů.

Škodlivý výskyt rzivosti souvisí s červencovým, případně srpnovým počasím příznivým pro šíření choroby. Proto především v deštivém a teplejším počasí je na místě zvážit, zda zasáhnout a ohrožené stromy ošetřit.

Příznak rzivosti slivoně na líci listu v detailu

Původce a hostitelé rzivosti

Slivoně napadá houbová choroba rzivost slivoně neboli rez švestková (Tranzschelia discolor nebo T. pruni- spinosae).

Hlavními hostiteli těchto dvoubytných rzí jsou některé druhy rodu slivoň (Prunus) a mezihostiteli především některé druhy sasanek (Anemone).

T. discolor napadá především slivoň švestku a slivoň obecnou a jejich křížence, dále slivoň myrobalán, meruňku a v teplejších oblastech i broskvoň a některé další příbuzné druhy dřevin. Mezihostiteli jsou „cizí“ druhy sasanek, nejčastěji sasanka věncová.

T. pruni-spinosae napadá především trnku obecnou a dále meruňku, slivoň myrobalán, slivoň švestku, slivoň obecnou a některé další příbuzné druhy dřevin. Mezihostiteli jsou tuzemské druhy sasanek, nejčastěji sasanka pryskyřníkovitá a některé další druhy.

Přítomnost mezihostitelů však není nezbytná, choroba může přetrvat i na napadených opadaných listech (fakultativní střídání hostitelů). Rzi se mohou vyskytnout společně i na stejném stromě a dokonce i na stejném listu.

V zahradách se pěstitelé mohou nejčastěji setkat s napadením slivoně švestky a slivoně obecné, méně často s napadením meruňky a broskvoně. U slivoní je rozdílná odrůdová citlivost. Velmi náchylná je především odrůda Domácí velkoplodá.

Rzivost slivoně: hranaté žlutozelené skvrny na listech

Jak rzivost poznat

Na slivoních:

Na líci listů se vytváří drobné hranaté, žlutozelené až žluté, u některých hostitelů červenofialové (například u slivoně myrobalánu), později béžově hnědé až hnědé skvrny.

Na rubu listu se vyvíjejí početná skořicově hnědá uredia (ložiska letních výtrusů) a později černohnědá telia (ložiska zimních výtrusů).

• Při silném napadení listy žloutnou a opadávají. Předčasný opad listů může vyvolat nové rašení letorostů.

Při silném napadení rzivostí slivoně předčasně opadají listy

V teplejších oblastech rzivost napadá také letorosty a plody, zejména broskvoně. Napadení letorostů a plodů nebylo u slivoní pozorováno ani při velmi silném výskytu.

Hnědá uredia na rubu listů slivoně

Na sasankách:

Na obou stranách listů sasanek se na jaře vyvíjejí drobná hnědá spermogonia a později na rubu listu miskovitá aecia. Napadené rostliny sasanek jsou nižší, světle zelené a mají tvarově pozměněné listy i květy. Často nevykvétají.

Jak se rzivost šíří

Přetrvává podhoubí v oddencích hostitelských druhů sasanek a urediospory (spora = výtrus) v hnědých ložiscích na napadených opadlých listech hlavních hostitelů (především slivoně).

V teplejších oblastech je uváděna, zejména u broskvoně, také možnost přetrvání rzi na napadených větévkách. Napadené větévky mohou být v tomto případě zdrojem infekce po dva následující roky.

Zdrojem infekce pro slivoně a další hlavní hostitele jsou tedy jednak aeciospory, které se uvolňují z napadených listů hostitelských druhů sasanek (případně dalších mezihostitelů) a dále urediospory z napadených opadaných listů hlavních hostitelů.

Aeciospory i uredospory jsou rozšiřovány vzdušnými proudy. Pokud jde o šíření choroby, jsou rozhodujícím zdrojem primárních infekcí i dalšího šíření v průběhu vegetace urediospory.

K hlavnímu šíření choroby urediosporami dochází pravidelně až za deštivého a teplejšího počasí v průběhu července a na počátku srpna. Urediospory klíčí a infekce může nastat při teplotách 10–38 °C (širší optimum 13–26 °C). O intenzitě šíření rozhodují především dešťové srážky.

Pro infekci listů jsou optimální teploty v rozmezí 15–25 °C, při době ovlhčení delší 18 hodin. Uvolňující se urediospory z napadených listů slivoně, jsou roznášeny vzdušnými proudy. Silný vítr zvyšuje jejich výskyt ve vzduchu, deště jej naopak snižují.

• K infekci jsou vnímavé především mladé listy, napadeny však mohou být i starší a výjimečně i staré listy.

Červenofialové skvrny na líci listů slivoně myrobalánu prozrazují přítomnost rzivosti slivoně

Možnosti ochrany

Izolace hostitelů nemá podstatný význam, neboť rozhodujícím zdrojem infekce pro hlavní hostitele (především slivoň) jsou urediospory z napadených opadaných listů.

Důležité je zajistit vzdušnost porostu a korun stromů a tak omezit podmínky vhodné pro infekci (optimální hustota výsadby, zapěstování a udržování vzdušné koruny).

Infekci tedy omezíme likvidací napadených opadaných listů (shrabáním nebo zapravením do půdy).

Svého času – při prvních větších výskytech choroby mezi lety 2009 a 2012 – prokázaly velmi dobrou účinnost  proti rzivosti slivoně přípravky s látkami tebukonazol (Horizon 250 EW) a mankozeb (Dithane M 45). Ošetření byla prováděna v průběhu července s přihlédnutím k předpovědi a průběhu dešťových srážek.

• V současnosti je třeba zjišťovat, které přípravky proti rzivosti slivoní jsou zaregistrovány a dostupné mj. i podle velikosti balení pro hobby pěstitele. Podrobnosti a termíny platnosti povolených přípravků uvádí Rostlinolékařský portál. Ten provozuje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, specializovaná instituce státní správy.

Fungicidní ochranu provádíme v období rozhodujícího šíření choroby. Zpravidla slivoně ošetřujeme 2–3x v průběhu července a na počátku srpna, pokud trvá deštivé počasí, příznivé pro šíření rzi. Počet ošetření a interval mezi ošetřeními by měly zohlednit skutečný průběh počasí, zejména množství a četnost dešťových srážek. A také stanovenou délku ochranné lhůty.

Při ošetření by měly být listy dokonale smočeny aplikační kapalinou. Ošetření se ukončí nejpozději na počátku skanutí prvních kapek aplikační kapaliny z ošetřovaných listů.

Foto autor

Nejčastěji pěstovaným tvarem švestek, pološvestek, slív, renklód nebo mirabelek je čtvrtkmen nebo zákrsek s korunou pyramidální, pyramidálně dutou nebo dutou. V posledních letech především štíhlé vřeteno. Volíme spon 5,5 až 6 m mezi řadami a 3,5 až 4 m v řadách. U vřeten se používají vzdálenosti 4 až 4,5 x 2 až 2,5 m. Na svazích můžeme sázet i hustěji.

• Při zapěstování standardních tvarů (čtvrtkmen, zákrsek) ponecháváme tři až čtyři větve v prvním patře a dvě do řady rostoucí větve v odstupu 1 až 1,2 m ve druhém patře.

V prvních letech po výsadbě u slivoní uplatňujeme podobně jako u ostatních druhů výchovný řez. Postranní výhony zkracujeme pro dosažení jejich podřízeného postavení vůči hlavnímu výhonu (terminálu). V dalších letech zkracujeme jen tehdy, jestliže se vytvořily dlouhé přírůstky (nad 0,6 m), aby se spodní pupeny nezměnily na spící anebo se z nich nevyvinuly slabé plodné trnce s krátkou životností.

Cílem udržovacího řezu plodících stromů je zabránit oslabení růstu a redukovat nadměrnou násadu. Jsou-li přírůstky za vegetaci alespoň 0,4 m dlouhé, omezíme se pouze na prosvětlení koruny a ozdravení stromu (odstraňujeme nemocné, málo plodící, vyholené nebo stárnoucí větve).

• Mají-li stromy krátké přírůstky, vnitřní obrost zasychá, plody zdrobňují, ale stromy jsou celkově zdravé, přistoupíme k mírnému zmlazení koruny.
• V hustých korunách při velké násadě za deštivého počasí bývají plody napadány moniliózou, u mirabelek vede nadměrná násada k nedokonalému zrání plodů.

Vzhledem k tomu, že dřevo slivoní je křehké a zejména větve rostoucí v ostrém úhlu odklonu od hlavní osy se pod tíhou úrody často vylamují, je třeba dbát na jejich správné zapěstování.

V zahradách doporučuji dávat před sklizní k větvím podpěry.

• Pro ozdravení stromů odstraňujeme při řezu i všechny zbylé mumifikované plody na stromech.
• Životnost sadu slivoní je 18 až 25 let podle použité podnože a hustoty výsadby.

Tvarování a řez vřeten na slaběji rostoucí podnoži

Širšímu uplatnění štíhlého vřetene – moderního tvaru odrůd slivoní, jako jsou St. Julien A, Wangenheimova, Pixy – nahrávají vlastnosti nových odrůd: plodnost a tolerance k virové šarce. Rovněž slabší růst používaných podnoží příznivě ovlivňuje úrodu, kterou je strom schopen poskytnout.

• Přednostně používáme jednoletý výsadbový materiál (očkovance) s předčasným obrostem.
• Dvouleté stromky bývají často přerostlé, hůře se ujímají a především je nutno korunu se silnými, většinou vzpřímenými postranními výhony přebudovat.

Stejně jako u jiných druhů ovoce vycházíme z předpokladu, že nosnou částí stromu je centrální (střední) osa neboli terminál, z něhož obrůstají slabší postranní větve, které se řezem cyklicky obměňují.

Na rozdíl od jádrovin žádný druh peckoviny není schopen obrůstat z krátké patky, proto dbáme na to, aby ponechávané čípky měly živé pupeny nebo krátký obrost. Stejně tak je obtížné obrůstání ze spících pupenů, odřízneme-li tlustší větev na kmeni.

Oslabeně aktivní čípek a jeho odříznutí nožem

Oslabeně aktivní čípek před řezem

Respektujeme principy postupného, tzv. Zahnova řezu na oslabeně aktivní čípky, chceme-li převést růstovou intenzitu na některou z podřízených větví rostoucích ve vhodném směru.

Průměr řezné rány nesmí být větší než polovina tloušťky kmene pod rozvětvením.

Při zapěstování tvaru odstraníme (zpravidla také postupně) výhony v ostrém úhlu odklonu od střední osy.

Terminál vyvazujeme průběžně k opěře (zpravidla impregnovaný dřevěný kůl).

Jestliže jsme při řezu v předchozích letech respektovali zásady Zahnova postupného řezu, vzniklý oslabeně aktivní čípek dále nenarůstal do tloušťky, a můžeme ho tedy odříznout, neboť rána, která vznikne, má menší průměr než pokračující větev a je zároveň slabší než tloušťka kmínku, tj. místa pod rozvětvením.

Ideální je použít k tomuto řezu ostrou zahradnickou žabku.

Oslabeně aktivní čípek Topkin po odříznutí žabkou

Termín řezu

V souladu s vhodnou dobou řezu všech peckovin nezasahujeme do koruny nožem, nůžkami nebo pilkou v době vegetačního klidu, ale až začátkem vegetace (kvetení, po odkvětu), kdy se rány lépe hojí. Rovněž vytrhávání slabších výhonů nebo větévek obrůstajících ze staršího dřeva přesouváme až na duben. Slivoně pak nebudou trpět klejotokem.

Příklady, jak zapěstovat a řezat korunu na začátku a později

Považuji první roky ve vývinu stromků za rozhodující pro jejich další přiměřený růst a pravidelnou sklizeň kvalitního ovoce.

Řez pološvestky ve druhém roce po výsadbě během kvetení

Odrůda Haganta na podnoži Wa Vit (meristémově množená Wangenheimova) je velmi úrodná, roste však slabě. Již ve druhém roce stromky kvetou a vstupují do plodnosti. Podle potřeby redukujeme plůdky probírkou co nejdříve po fyziologickém propadu, pokud květy předtím neopadnou (to bývá u takto mladých stromků časté).

Zkrácením postranních výhonů především v horní polovině koruny docílíme pyramidálního tvaru a zároveň redukujeme květní násadu. Terminál byl seříznut jen mírně, je třeba zachovat jeho dominanci (převahu) nad postranními výhony.

Řez pološvestky ve druhém roce po výsadbě na začátku vegetace

Odrůda slivoně Jojo rezistentní k virové šarce švestek na vegetativně množené podnoži St. Julien A zakvetla ve druhém roce jen ojediněle a stromky rychle začaly vegetovat.

Řez v polovině května se soustředil na potlačení přirozeně bujného růstu v horní polovině a naopak posílení spodních partií v koruně. Po řezu dostaly stromky vřetenovitý tvar. V tomto případě působilo potlačení růstu pozitivně na celkový rozvoj koruny a plodnost v následujících letech.

Řez bujně rostoucí slivoně při kvetení ve třetím roce po výsadbě

Vzpřímeně rostoucí odrůda pološvestky Amers má díky použité generativní podnoži (myrobalán) oddálené kvetení a bujný vzrůst.

Kromě prosvětlení zahuštěné koruny a zkrácení výhonů byly některé použitelné delší výhony vyvázány do skloněné polohy. Tím se výrazně zbrzdil jejich růst, omezilo včetně tloustnutí výhonů a rovněž se zvýšila plodnost.

Přechod k udržovacímu řezu švestky ve čtvrtém roce po výsadbě

Novošlechtění raně zrající švestky (HL 619) na podnoži St. Julien A z VŠÚO Holovousy s rychlým nástupem do plodnosti. Intenzita kvetení je mimořádná.

Hlavním cílem řezu byla proto redukce této násady při zachování pyramidálního tvaru koruny a prosvětlení stromu odstraněním nebo zkrácením kvetoucích výhonů.

Foto autor