Slivoně patří k nejčastěji pěstovaným ovocným druhům a za vegetace je poškozuje mnoho živočišných škůdců. Přesto se vyplatí zasahovat proti nim promyšleně.
Pokud se na zahrádce dokážeme zbavit škůdců a současně zachovat široké druhové spektrum různých organismů, začnou se vytvářet složité mezidruhové vztahy. Ty pak samy o sobě budou bránit přemnožení škůdců, a snižovat tak případné škody na minimum. Omezíme tím i potřebu chemických zásahů.
Všechny druhy štítenek jsou často parazitovány přirozenými nepřáteli.
Protáhlé štítky této štítenky zcela splývají s kůrou. Škodí na mnoha druzích okrasných i užitkových rostlin pěstovaných na zahrádkách. Je nenápadná, mnoho majitelů zahrad neví o jejím výskytu. Saje především na kůře starších stromů. Nepůsobí rychlé uschnutí, ale stromy špatně rostou a plodí. Podobným způsobem škodí i další druhy štítenek, např. štítenka ústřicovitá (Quadraspidiotus ostreaeformis).
Puklice mají podobný způsob života jako štítenky, ale jejich štítek je větší, více vypouklý a na rostlinách jsou nápadnější. Velikost štítku samice je 4–6 mm, samci jsou menší, okřídlení, ale vzácní.
Štítky puklic na větvičkách
Nymfy přezimují na větvičkách, kde sají. Po svléknutí kutikuly samice ztrácejí záhy pohyblivost a vytvářejí štítek. V této době se mohou samičky pářit, ale většinou se rozmnožují partenogeneticky (vývoj vaječné buňky bez oplození). Samičky kladou bílá vajíčka pod sebe.
Od poloviny června se líhnou nymfy prvního instaru (období mezi svlékáními), které se rozlézají po větvičkách a vyhledávají listy, na kterých sají. Před žloutnutím a opadem listů se nymfy druhého instaru stěhují na větvičky, kmen nebo i do půdy, kde přezimují.
Puklice bývají parazitováni přirozenými nepřáteli.
Olejová složka pokryje přezimující larvy tenkým filmem, který je udusí.
Nejlepší ochranou proti všem druhům štítenek a puklic sajících na kůře je aplikace přípravků na bázi olejů na jaře na začátku rašení nejpozději do stadia tzv. myšího ouška. Postřikem musí být zasaženy všechny části rostliny, protože působí pouze dotykově, kam dopadnou kapičky.
Postřik je současně účinný proti všem přezimujícím vývojovým stádiím i ostatních škůdců (vajíčka, larvy i dospělci). Během vegetace částečně hubí volně pohyblivé larvičky postřiky prováděné proti dalším škůdcům. Využít lze i lepy a lepové pásy. Aktuálně povolené přípravky uvádí Rostlinolékařský portál.
Podobným způsobem škodí i podobná pilatka žlutá (Hoplocampa flava). Není třeba tyto druhy rozlišovat. Housenice jsou nenápadné bělavé jen několik mm velké.
Dospělci této pilatky jsou černí 4–5 mm velcí. Larvy (housenice) jsou nenápadné bělavé jen několik milimetrů velké.
Dospělci se objevují v době květu švestek. Samičky kladou skelně lesklá vajíčka na květy. Vylíhlé larvy se posléze vžírají do semeníku. Během svého vývoje může poškodit jediná larva i čtyři plody. Vyžrané plody jsou plné trusu, na povrchu mají dva otvůrky a předčasně opadávají. Dorostlé larvy opouštějí plody a kuklí se v půdě.
Plůdky poškozené housenicemi pilatky švestkové
V dostatečném předstihu před květem je vhodné vyvěsit do koruny stromů několik bílých lepových desek. Dospělci se líhnou obvykle před květem a jsou lákáni bílou barvou, připomínající květy. Na desky se chytí mnoho jedinců, někdy již tato ochrana pomůže a sníží škody. Účinnost desek prudce klesá při rozvití prvních květů, které jsou atraktivnější než bílá deska.
Insekticidní ochrana se musí provést postřikem v době začínajícího opadu korunních plátků květů. Termín musí být přesně dodržen, jinak je ochrana málo účinná. V tomto období aplikace již klesá nebezpečí ohrožení včel. Aktuálně povolené přípravky popisuje Rostlinolékařský portál.
Tato tmavě zeleně zbarvená mšice škodí sáním na spodní straně listů, kde vytvářejí početné kolonie. Stromy mohou být mšicemi doslova obaleny. Listy se nedeformují, ale žloutnou a předčasně opadávají, letorosty zastavují růst, krní, dřevo špatně vyzrává. Mšice též produkují medovici. Letní generace této mšice žijí na rákosu, ze kterého se koncem léta vracejí na peckoviny.
Mšice mohou na švestkách vytvořit velké kolonie
Mšice mají mnoho přirozených nepřátel.
Na slivoních škodí i několik dalších druhů mšic: mšice slívová (Brachycaudus helichrys), mšice bodláková (Brachycaudus cardui), mšice chmelová (Phorodon humuli). Na slivoních musíme věnovat ochraně i při malém výskytu velkou pozornost, protože mšice přenášejí nebezpečné virózy – např. šarku švestek (virové neštovice slivoní).
Plody švestek, dalších slivoní, broskvoní a meruněk silně poškozují housenky obaleče švestkového. Tento motýlek mívá v našich podmínkách dvě generace. Přezimují housenky v kokonech v půdě nebo v puklinách kůry. Kuklí se až na jaře. Motýli první generace se líhnou obvykle od konce dubna, ale v přírodě se mohou objevovat až do července. Druhá generace se objevuje od července do září.
Plod poškozený housenkami obaleče švestkového
Poškození plodů se projevuje nejdříve drobným otvůrkem na zeleném plodu, často z něho vytéká tuhnoucí tekutina – klejotok. Otvor se postupně zvětšuje, bývá vyplněn hnědým trusem. Housenky první generace způsobují propad zelených plodů. Při velké násadě plodů nebývají škody příliš velké.
Housenka obaleče švestkového
Závažnější poškození způsobují housenky druhé generace, které způsobují „červivost“ plodů. Poškozené plody dříve dozrávají a bývají zcela znehodnoceny. Poškození bývá vyšší v teplejších letech. Pozdní odrůdy bývají poškozovány více.
Foto autor
Kořenová zelenina, zejména mrkev, různé formy petržele a celer bývá poškozována několika významnými škůdci, kteří mohou výrazně zhoršit výsledky pěstování.
Významnějším škůdcem všech druhů celeru je moucha vrtule celerová (Philophyla heraclei). Dospělci této 5–6 mm velké mouchy se objevují začátkem května. Rostliny nepoškozují, ale jejich larvy ano.
Při používání chemických přípravků proti škůdcům postupujeme pečlivě podle návodu. Důležitá je například i aktuální venkovní teplota.
Někteří predátoři jsou schopni zkonzumovat i poměrně úctyhodné počty škůdců. Například dravá slunéčka takto likvidují denně až desítky mšic.
Klíčící rostliny potřebují optimální podmínky, aby se zdárně vyvíjely. Připomeňme, že jde hlavně o substrát bez patogenů, dostatek světla, odpovídající teplotu a po vzejití rovněž o vzdušnost prostředí.
