Jak se vyznat ve slivoních; co je švestka, slíva, renklóda

28. 8. 2019

Od přelomu jara a léta až do podzimu se můžeme těšit z rozmanitých chutí plodů peckovin. Připomeňme si, kdo je kdo v rodině modrých slivoní.

Jíme je od dětství, patří k prázdninám a prvním měsícům školního roku. Obvykle známe plody pod názvy, které používali rodiče nebo babička s dědečkem. Často si až v dospělosti všimneme, že se jim říká i jinak. A tak se stává, že:

Také slivovice mate pojmenováním. Ponejvíce totiž vzniká z vyzrálých švestek, méně často z pološvestek, renklód, mirabelek nebo ze slív.

  • Mirabelky označujeme jako myrobalány, což je ve skutečnosti samostatný druh slivoní (Prunus cerasifera).
  • Renklódám říkáme blumy.
  • Myrobalány s drobnějšími kulatými plody pokládáme za špendlíky, které ve skutečnosti mají podlouhlé plody.

Trocha botanické latiny

Botanikové řadí k modrým peckovinám slivoň švestku, někdy označovanou jednoslovně švestka (Prunus domestica) a její tři poddruhy (latinsky subsp.).

  • Nejvíce rozšířené švestky a pološvestky patří do poddruhu Prunus domestica subsp. oeconomica.
  • Renklódy zahrnuje poddruh Prunus domestica subsp. italica.
  • Slívy, špendlíky nebo mirabelky náleží k poddruhu Prunus domestica subsp. insititia. (Každý z těchto tří druhů se navíc v botanickém názvosloví odlišuje varietou.)

Modré peckoviny nemusí být modré

Odrůdy modrých peckovin dozrávají v Česku od poloviny července do začátku října, v některých letech se může zrání protáhnout i na delší období (začátek července až polovinu října). Rozkvétají po třešních a višních. Ač se této skupině říká modré peckoviny, plody mají i jiné barvy než  typicky modrofialové.

Pomologicky nejvýznamnějšími skupinami slivoní jsou švestky, pološvestky, slívy, renklódy a mirabelky. Dalšími z této široké rodiny jsou velkoplodé myrobalány, špendlíky a durancie.

1. Švestky (pravé)

Středně velké, podlouhlé až vejčité plody mají dužninu tuhé konzistence, převážně dobře odlučitelnou od pecky. Chuť je sladká, velmi aromatická. Slupka je nejčastěji modrofialová, ojíněná, těžko se odděluje od dužniny a nebývá kyselá. Pecka je protáhlá, smáčklá, na obou koncích ostře špičatá. Květy jsou bílé nebo slabě nazelenalé, květní stopka lysá.

  • Švestky raně zrající kvetou středně raně, pozdní odrůdy kvetou rovněž pozdně.
Valjevka – pravá švestka

Valjevka – pravá švestka vhodná k jídlu i ke zpracování

Nejvíce rozšířenou odrůdou z této skupiny je Domácí švestka (též Domácí velkoplodá) s různými klony, dále se pěstují například Čačanská rodna, Elena, Gabrovská, Hamanova švestka, Chrudimská, Presenta, Samek, Top 200, Topend plus, Toptaste, Tuleu Gras, Valjevka nebo Vlaška.

Většina odrůd švestek je citlivější na virové neštovice (šarku) švestky (PPV – plum pox virus).

2. Pološvestky

Kvetou většinou středně raně až středně pozdně. Jsou podobné švestkám. Plody jsou však méně protáhlé, konzistence dužniny není tak pevná jako u švestek. Dužnina bývá hůře oddělitelná od pecky. Mezi jednotlivými odrůdami jsou výrazné rozdíly ve znacích plodů i stromů.

Z pěstovaných i novějších jmenujme odrůdy Amátka, Amers, Anna Spáth, Bluefre, Carpatin, Čačanska rana, Čačanska lepotica, Čačanska najbolja, Elena, Empress, Haganta, Hanita, Jojo, Jubileum, Katinka, President, Stanley, Tegera, Těchobuzická, Top, Topfirst, Topfive, Topgigant, Tophit, Topking, Topper, Toptaste, Valor, Verity a Wangenheimova, která se často využívá i jako podnož.

 

3. Slívy

Vyznačují se kulovitými plody, dužninou kyselou, řidší, neoddělující se od pecky. Slupka může mít různou barvu, a s různou obtížností se odděluje od dužniny. Bílé nebo slabě nažloutlé květy mají květní stopku chlupatou.

  • Slívy kvetou převážně raně až středně raně.

Z tradičních se setkáváme na zahrádkách s těmito odrůdami: Bryská, Malvazinka a Ruth Gerstetter, nověji jsou vysazovány Ialomita, Herman, Opal, Rheingold nebo Vítek.

4. Renklódy

Mají silnější růst, větévky bez kolců, květy bílé, větší, plody větší, vyrovnané, kulovité nebo vejčité, rozvíjejí se středně raně. Dužnina má pevnou (tuhou) konzistenci, většinou nelpí na pecce, chuť je sladká, slabě až silněji aromatická. Slupka má různou barvu, je kyselá a poměrně snadno se odděluje od dužniny. Pecka je baňatější.

Wazonova renklóda

Chutná Wazonova renklóda má pevnější dužninu. Za vlhka trpí moniliniózou

Jistě jsou většině zkušenějších pěstitelů – ovocnářů – známy Altanova, Ontario, Oullinská, Wazonova nebo Zelená renklóda (i jako podnož).

5. Mirabelky

Kvetou bílými, menšími květy, větévky mají kolce. Malé kulovité, výjimečně podlouhlé plody, barvy žluté až zlatožluté mají dužninu měkčí konzistence. Je žlutá, nelpí na pecce, chuť je sladká až velmi sladká. Odrůdy mirabelek se liší především dobou zrání.

Tato skupina má u nás nejužší sortiment (Nancyská, dále perspektivní velkoplodé mirabelky Bellamira a Miragrande).

Foto autor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aby vám nic neuteklo...

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit si časopis darovat předplatné

Kalendárium

19. 9. 2019

Plody peckovin zasažených virem šarky předčasně opadávají

V Česku jsou rozšířeny všechny kmeny šarky švestky, které napadají všechny druhy modrých peckovin, meruněk a broskvoní. Virus je přenášen mšicemi, dále je šířen ovocnými výpěstky – rouby a očky, vegetativně množenými podnožemi.

zobrazit další rady a tipy