Od přelomu jara a léta až do podzimu se můžeme těšit z rozmanitých chutí plodů peckovin. Připomeňme si, kdo je kdo v rodině modrých slivoní.
Jíme je od dětství, patří k prázdninám a prvním měsícům školního roku. Obvykle známe plody pod názvy, které používali rodiče nebo babička s dědečkem. Často si až v dospělosti všimneme, že se jim říká i jinak. A tak se stává, že:
Také slivovice mate pojmenováním. Ponejvíce totiž vzniká z vyzrálých švestek, méně často z pološvestek, renklód, mirabelek nebo ze slív.
Botanikové řadí k modrým peckovinám slivoň švestku, někdy označovanou jednoslovně švestka (Prunus domestica) a její tři poddruhy (latinsky subsp.).
Odrůdy modrých peckovin dozrávají v Česku od poloviny července do začátku října, v některých letech se může zrání protáhnout i na delší období (začátek července až polovinu října). Rozkvétají po třešních a višních. Ač se této skupině říká modré peckoviny, plody mají i jiné barvy než typicky modrofialové.
Pomologicky nejvýznamnějšími skupinami slivoní jsou švestky, pološvestky, slívy, renklódy a mirabelky. Dalšími z této široké rodiny jsou velkoplodé myrobalány, špendlíky a durancie.
Středně velké, podlouhlé až vejčité plody mají dužninu tuhé konzistence, převážně dobře odlučitelnou od pecky. Chuť je sladká, velmi aromatická. Slupka je nejčastěji modrofialová, ojíněná, těžko se odděluje od dužniny a nebývá kyselá. Pecka je protáhlá, smáčklá, na obou koncích ostře špičatá. Květy jsou bílé nebo slabě nazelenalé, květní stopka lysá.
Valjevka – pravá švestka vhodná k jídlu i ke zpracování
Nejvíce rozšířenou odrůdou z této skupiny je Domácí švestka (též Domácí velkoplodá) s různými klony, dále se pěstují například Čačanská rodna, Elena, Gabrovská, Hamanova švestka, Chrudimská, Presenta, Samek, Top 200, Topend plus, Toptaste, Tuleu Gras, Valjevka nebo Vlaška.
Většina odrůd švestek je citlivější na virové neštovice (šarku) švestky (PPV – plum pox virus).
Kvetou většinou středně raně až středně pozdně. Jsou podobné švestkám. Plody jsou však méně protáhlé, konzistence dužniny není tak pevná jako u švestek. Dužnina bývá hůře oddělitelná od pecky. Mezi jednotlivými odrůdami jsou výrazné rozdíly ve znacích plodů i stromů.
Z pěstovaných i novějších jmenujme odrůdy Amátka, Amers, Anna Spáth, Bluefre, Carpatin, Čačanska rana, Čačanska lepotica, Čačanska najbolja, Elena, Empress, Haganta, Hanita, Jojo, Jubileum, Katinka, President, Stanley, Tegera, Těchobuzická, Top, Topfirst, Topfive, Topgigant, Tophit, Topking, Topper, Toptaste, Valor, Verity a Wangenheimova, která se často využívá i jako podnož.
Vyznačují se kulovitými plody, dužninou kyselou, řidší, neoddělující se od pecky. Slupka může mít různou barvu, a s různou obtížností se odděluje od dužniny. Bílé nebo slabě nažloutlé květy mají květní stopku chlupatou.
Z tradičních se setkáváme na zahrádkách s těmito odrůdami: Bryská, Malvazinka a Ruth Gerstetter, nověji jsou vysazovány Ialomita, Herman, Opal, Rheingold nebo Vítek.
Mají silnější růst, větévky bez kolců, květy bílé, větší, plody větší, vyrovnané, kulovité nebo vejčité, rozvíjejí se středně raně. Dužnina má pevnou (tuhou) konzistenci, většinou nelpí na pecce, chuť je sladká, slabě až silněji aromatická. Slupka má různou barvu, je kyselá a poměrně snadno se odděluje od dužniny. Pecka je baňatější.
Chutná Wazonova renklóda má pevnější dužninu. Za vlhka trpí moniliniózou
Jistě jsou většině zkušenějších pěstitelů – ovocnářů – známy Altanova, Ontario, Oullinská, Wazonova nebo Zelená renklóda (i jako podnož).
Kvetou bílými, menšími květy, větévky mají kolce. Malé kulovité, výjimečně podlouhlé plody, barvy žluté až zlatožluté mají dužninu měkčí konzistence. Je žlutá, nelpí na pecce, chuť je sladká až velmi sladká. Odrůdy mirabelek se liší především dobou zrání.
Tato skupina má u nás nejužší sortiment (Nancyská, dále perspektivní velkoplodé mirabelky Bellamira a Miragrande).
Foto autor
Mirabelka odrůdy Bellamira je skutečně charakterizována jako velkoplodá. To však neznamená, že její plody dorůstají velikosti jiných slivoní.
Vedle švestek, pološvestek, slív, renklód a mirabelek existují další zajímavé skupiny slivoní. Například myrobalány, často považované za jiné peckoviny.
Ačkoliv pečlivě vybereme a do zahrady vysadíme odrůdy svého oblíbeného ovoce, stane se, že s úrodou nejsme spokojeni. Kde hledat příčinu?
Květnový Zahrádkář roku 2018 pozval k rozhovoru Josefa Suse, znalce ovocnářství, aby mu popřál k sedmdesátinám a pro čtenáře vyzvěděl pěstitelské tipy.
Mezi volně rostoucími nebo kulturně pěstovanými rostlinami, najdeme velké množství nebezpečných a problematických druhů. S těmito rostlinami se můžeme setkat ve výsadbách veřejné zeleně, zámeckých a městských parcích, v soukromých zahradách.
