Cibule kuchyňská; jak ji pěstovat, aby chutnala a vydržela

3. 12. 2018

Vyváženou chuť a vůni dává řadě pokrmů cibule a to díky obsahu cenných látek. Pokud ji pro rodinnou spotřebu sami pěstujeme, můžeme odrůdy vybírat i podle použití v kuchyni.

Z obsahových látek cibule lze jmenovat vitamin C (okolo 70–100 mg/kg), fosfor (300 mg), vápník (250 mg), síru, selen, zinek a siličnaté látky. Podle nich také hodnotíme štiplavost cibule. Většina tuzemských odrůd je chuťově výraznější než ty, které se pěstují ve Francii, Nizozemí, Dánsku a dalších zemích. Cibule s nízkým obsahem štiplavých  složek jsou nasládlé a jemné. Hodí se do míchaných zeleninových salátů.

Odrůda cibule Štutgartská

Tradiční odrůda Štutgartská

Z organických látek je v cibuli přítomen aliin; látka z něj vzniklá – alicin – má antibakteriální, protizánětlivé účinky, posiluje imunitu, užívá se při nachlazení. Červené odrůdy cibule jsou bohaté na antokyanová barviva.

Požadavky na prostředí a živiny

Půda by měla být lehká, raději písčitější, ve které se dlouho nedrží voda, rozsah pH 6,7 až 7,5. V kyselých půdách se cibule vyvíjí špatně. Snáší dobře i středně těžké písčitohlinité půdy, které jsou typické pro zelinářské oblasti, ovšem v půdách jílovitých a těžkých trpí houbovými chorobami a po sklizni má jen krátkou trvanlivost.

Teplotní podmínky odpovídají kontinentálnímu průběhu počasí. V létě by měly být dostatečně vysoké, okolo 25 °C, aby podporovaly růst a tvorbu siličnatých látek, na jaře vzchází dobře při teplotách okolo 15 °C a vyšších. Naopak když je půda chladná, klíčí výsevy pomalu, třeba 3–4 týdny.

Ozimá cibule je schopna odolávat mrazovým teplotám. Za příznivého vývoje počasí může cibule přezimovat, ideálně pod sněhovou pokrývkou, aby rostliny nevyschly. Špatně však odolává rychlým oblevám a následnému zamrzání.

Cibule Redwing

Odrůda Redwing

Cibule vyžaduje spoustu slunce, polostín vede k tvorbě nevyzrálého pletiva a tím nekvalitních, málo trvanlivých cibulí. Podobně je vhodnější otevřená poloha z hlediska vzdušné vlhkosti. Kde se drží vysoká vlhkost, tam je časté riziko napadení plísní cibule.

Nároky na hnojení jsou střední, to přibližně odpovídá dávce 100 g dusíku, 10–30 g vázaného fosforu, 150 g vázaného draslíku vždy na 10 m².

  • Dusík odebírá cibule v první fázi ve větší míře, později jeho potřeba značně klesá. Pro zajištění nezbytné síry je ideálním hnojivem síran amonný. Dusíkatá výživa se rozděluje na dvě hlavní dávky – před vzejitím a po vzejití a následnou dávku zbývající třetiny, kterou aplikujeme ve fázi pěti pravých listů.
  • Vedle nezbytného fosforu je velmi důležitý draslík ovlivňující skladovatelnost. Používáme jen síranové formy draselných hnojiv, draselná sůl s obsahem chlóru vhodná není.
  • Mimoto se cibule neobejde bez dostatku hořčíku, proto i přihnojení touto živinou neopomíjíme.
Pozor je nutné dávat na střídání pozemků. Tam, kde se vyskytne krčková choroba cibule, je třeba dodržet odstup nejméně pět let od opětovného zařazení této zeleniny.

Cibule zvládá čerstvé vápnění, což je rozdíl oproti řadě zeleniny. Protože je na základní živiny méně náročná, řadíme ji do II. až III. trati. Chlévský hnůj může být nežádoucí, protože přispívá k šíření řady patogenů na cibuli a snižuje uchovatelnost.

Pěstební postupy

Porost cibule může být zakládán ze sazečky nebo z výsevů. Zatímco velkovýrobně se používá jen druhý postup, na zahrádkách převažuje sazečka. Přitom i výsevy mají své opodstatnění při pěstování v malém rozsahu.

Výsev cibule

Po přípravě pozemku a odstranění plevelů se vysévá do hloubky 2–4 cm. Je to z toho důvodu, aby osivo při dlouhém vzcházení nevyschlo. Termín výsevu závisí na přístupnosti pozemku. Prakticky jakmile podmínky dovolí, lze od března do začátku května cibuli vysévat, i když v chladném počasí bude velmi pomalu vzcházet.

Na 10 m² je třeba vyset asi 1000–1200 semen cibule pro dosažení rovnoměrného porostu. Tomu odpovídá hustota rostlin mezi 70–100 ks/m² po vzejití. Spotřeba osiva je v rozmezí 4–6 g na 10 m². Řádky mají mít vzájemný odstup 0,3 m, každé 4 řádky jsou odsazeny uličkou širokou okolo 0,5 m pro možnost kultivace půdy.

Porost cibule

Rozestupy mezi řádky pro kultivaci půdy a pletí

Pozor na použití staršího osiva, protože klíčivost cibule rychle klesá již po prvním roce od sklizně osiva. Výhodou výsevů je lepší hospodaření s půdní vláhou a obvykle lépe skladovatelné cibule.

Ozimá cibule

Jiným možným postupem je výsev ozimé cibule ve třetí dekádě srpna až začátkem září. Je nutno použít vyšší výsevek, aby přezimovalo dostatečné množství rostlin. Po výsevu je účelný jemný postřik, přičemž závlahová dávka by měla nejvýše dosahovat 10 mm. Pro přezimování jsou dostatečně vyspělé rostliny o velikosti pěti pravých listů.

Sazečka

Tradiční zakládání porostů se děje výsadbou sazečky. V tomto případě preferujeme uznaný množitelský materiál, který je kvalitní a skýtá záruku dobré úrody. Na plochu 10 m² vysazujeme mezi 0,8 až 1,2 kg sazeček. Hloubka výsadby je okolo 3 cm. Spon je částečně volnější než u výsevů, kdy mezi řádky držíme 0,35–0,4 m, v řádku pak okolo 7–10 cm.

Cibule sazečka

Sazečka jednotné velikosti

Sazečka roste rychleji, lépe pokryje pozemek, a proto také lépe odolává plevelům. Na druhé straně je potřeba poskytnout více prostoru rostlinám. Přesto jsou plevele v cibuli problémem, komerčně se řeší herbicidy, které pro zahrádky nedoporučuji z důvodu reziduí chemických látek, ale i proto, že částečně omezují rozvoj cibule.

Závlaha

Porost požaduje od výsevu zhruba do doby poloviční velikosti cibulí rovnoměrný přísun vody. Před sklizní je nutné zajistit prosychání půdy, aby se cibule dobře uzavřely, zatáhly.

Obecně je mezi pěstiteli rozšířeno, že cibule moc vodu nepotřebuje, ale při intenzivním pěstování se používá i doplňková závlaha. Po výsevu podporuje rovnoměrný vývoj vzcházejících rostlin, v dalších vývojových fázích zvyšuje tvorbu listů a tím i cibulí. Hlavní období závlah nastává při nástupu výrazně teplého počasí, obvykle od května a hlavně v červnu. V té době se doporučuje dodat okolo 50–70 mm vody zálivkou.

Jemnější rozstřik je bezpečnější, protože povrch půdy je stále poměrně holý a silnější zálivka by mohla podporovat tvorbu půdního škraloupu.

Pokud je půda na pozemku spékavá a půdní škraloup vzniká, je to důvodem pro jemnou povrchovou kultivaci. Ví-li pěstitel, že se tento problém pravidelně opakuje, je jistější volit ještě řidší spon, který umožní vstup do každého řádku a následnou mechanickou kultivaci, prokypření půdy.

Choroby a škůdci

Cibule je ohrožována řadou neparazitárních onemocnění.

  • Například úžeh cibule nastává po silném ozáření pletiv sluncem, která jsou pak bledá a postupně hnědnou.
  • Praskání cibulí často souvisí s nevyrovnanou závlahou nebo opožděnou sklizní. Sklovitost cibule při skladování je následkem vysokých teplot v závěru vegetace.

Na cibuli škodí řada bakterióz. Větší výskyt bývá v nevhodných pěstebních podmínkách vlhkých, uzavřených stanovišť a těžších půd. Ochrana proti nim je možná jen změnou podmínek prostředí. Prevencí před nimi je sklizeň naprosto suché cibule bez poškození, která pak při skladování není bakteriózami napadána.

Plíseň cibule

Nebezpečná plíseň cibule

Nejvýznamnější houbovou chorobou je plíseň cibule. Zastavuje růst porostu, cibule jsou malé a nevyzrávají. Při nízké teplotě a vyšší vzdušné vlhkosti se snadno šíří na pozemcích. Především v místech s pravidelnými problémy je třeba včas aplikovat fungicidy – ještě dříve, než se vyskytne choroba, protože po objevení se symptomů již fungicidní ošetření nezabírá. Typické příznaky jsou protáhlé světlé skvrny na listech, následně ohýbání a zasychání natě.

Nejčastější chorobou skladované cibule je krčková hniloba cibule, běžnější u cibule pěstované ze sazečky. Povrch cibulí je pokryt šedým povlakem, cibule se scvrkávají, mají tendenci rašit. Prevencí je sklizeň cibule se zcela suchou natí a ukládání jen dobře vyzrálé a protříděné cibule.

Ze škůdců se vyskytuje květilka cibulová (larvy na kořenech), způsobující deformace a úhyn rostlin. Vrtalka pórová je další významný škůdce, jeho larvy se prožírají dovnitř cibulí skrze listy. Účinnou ochranou je zakrytí cibule textilií v době letu samiček (cca duben, květen).
V teplých a suchých letech se mohou negativně projevovat třásněnky – vysávají šťávu z pletiv, listy dostávají stříbřitý nádech a za masivního napadení zasychají. Boj proti nim je obtížný, mají řadu generací a vykazují velkou odolnost k pesticidům. Lze použít přípravky obsahující spinosad.

Sklizeň

Ideální je cibuli vyrýt a nechat ještě na záhoně proschnout.

Cibuli začínáme sklízet v době, kdy je nať zaschlá z nejméně 50 %, leží na zemi. Před obdobím sklizně by nemělo být deštivo, půda má být dostatečně proschlá. Nesmí však být ztvrdlá natolik, aby při vyrývání cibulí docházelo k jejich mechanickému poškozování.

Odrůda Karmen na záhonu

Cibule Karmen před sklizní

Teprve poté se ukládá na vzdušná místa do tmy ke kompletnímu vyschnutí. Takové prosychání trvá několik týdnů, vyplatí se nespěchat. Následně se odstraní suchá nať a cibule se uloží volně na police či tak, aby mezi ní mohl proudit vzduch.

  • Termín sklizně jarních setých cibulí a sazečkové cibule je červenec až srpen.
  • Ozimou cibuli sklízíme v dalším roce v květnu.

Teploty pro skladování se mají pohybovat mezi −1 °C až 2 °C, pokud klesají pod −4 °C, cibule namrzají. Uložení při vlhkosti do 80 % umožní skladovatelnost do poloviny jara dalšího roku.

Cibulové odrůdy

V registru je k dispozici asi 50 odrůd bílé, žluté, hnědavé nebo karmínově zbarvené cibule. V tuzemnských podmínkách se využívají odrůdy velmi dlouhého dne. Existují také například odrůdy polodlouhého dne, které řadíme spíše k ranějším typům s horší skladovatelností. Odrůdy krátkodenní se u nás pěstují jako ozimé.

Cibule Globo

Odrůda Globo

Jarní odrůdy

  • Alice (žlutá, kulovitá, má dobrou skladovatelnost).
  • Dagmar (žlutohnědá, s výbornou skladovatelností).
  • Globo (0,8 kg velká cibule pro čerstvou spotřebu, jemná dužnina, malá skladovatelnost, nutný větší pěstební spon – 0,15×0,4 m).
  • Hanka (kulovitá, žlutá), Štutgartská (výborná skladovatelnost, zploštělé žluté cibule, nabízí se jako sazečka).
  • Tandem (kulovité žlutohnědé cibule s dlouhou skladovatelností).
  • Tosca (protáhlé dlouhé cibule žlutohnědé barvy, dobrá skladovatelnost).
  • Všetana (žlutá, sazečková, dlouze skladovatelná).

Odrůdy bílé cibule

Agostana, Albienka, Avalon, Pompei – všechny vhodné pro přímou spotřebu, s krátkou skladovatelností, jen středně velké cibule, obvykle méně štiplavé.

Odrůdy červené cibule

  • Grenada (kulovitá, skladovatelnost střední).
  • Karmen (kulovitý typ s dobrou skladovatelností).

Odrůdy ozimé cibule

  • Augusta (zploštělé cibule, krátká skladovatelnost).
  • Hiberna (kulovitá, žlutá cibule s malou skladovatelností).

Foto autor

Zdroj Zahrádkář 12/2013

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *