Mraky fascinují meteorology i zahrádkáře

Oblačnost patří k nejvýraznějším a zároveň nejlépe prozkoumaným meteorologickým jevům. Přesto zůstává její přesná předpověď jedním z nejobtížnějších úkolů moderní meteorologie. Platí to zejména pro vznik a rozpouštění nízké oblačnosti nebo pro přesné určení místa, kde se vytvoří bouřkové mraky. Meteorologické modely dnes dokážou poměrně spolehlivě určit riziko výskytu bouřek, krupobití nebo přívalových srážek. Přesné místo, kde se tyto nebezpečné jevy objeví, ale často určit nedokážou.

Mohutný bouřkový oblak typu kumulonimbus přináší intenzivní srážky, bouřky i krupobití

Bez oblačnosti by nepršelo

Oblaky jsou nezbytnou součástí koloběhu vody v přírodě. Bez jejich vzniku by nevznikaly ani dešťové srážky. Voda se však do krajiny dostává i jiným způsobem. Patří sem například rosa, která vzniká kondenzací vzdušné vlhkosti při poklesu teploty na hodnotu rosného bodu. Řadíme ji mezi usazené srážky. V některých mimořádně suchých oblastech světa se využívá i vzdušná vlhkost. Například v Chile zachycují speciální vertikální sítě drobné kapky vody z mlhy a pomáhají tak získávat vodu tam, kde téměř neprší.

Jak vznikají oblaky

Na rozdíl od vodní páry jsou oblaky dobře viditelné. Tvoří je drobné vodní kapky, ledové krystalky nebo jejich kombinace. Ty odrážejí, rozptylují a propouštějí sluneční světlo, díky čemuž oblaky na obloze pozorujeme. Pro jejich určování se používá Mezinárodní atlas oblaků, který od roku 1956 sjednocuje klasifikaci oblačnosti po celém světě. Rozlišuje deset základních druhů oblaků, přičemž každý z nich může mít různé tvary, odrůdy nebo zvláštní znaky. V roce 2017 byl atlas rozšířen o další nově popsané typy.

Kumulus je typickým oblakem pěkného počasí. Za vhodných podmínek se však může dále vyvíjet a přerůst v bouřkový oblak

Jak meteorologové hodnotí oblačnost

Při pozorování počasí meteorologové neurčují pouze druh oblaku. Sledují také výšku jeho základny, kterou odhadují nebo měří přístrojem zvaným ceilometr. Důležitým údajem je také množství oblačnosti. Vyjadřuje se podle toho, jak velkou část oblohy mraky pokrývají. Na základě těchto údajů se používají známé pojmy jako jasno, polojasno, oblačno nebo zataženo.

Proč mají mraky různé barvy

Barva oblaků závisí na intenzitě a směru dopadajícího světla i na velikosti vodních kapek nebo ledových krystalků. Pokud je Slunce vysoko nad obzorem, bývají oblaky složené z drobných částic převážně bílé. Oblaky s většími kapkami působí šedě. Při východu nebo západu Slunce může vyšší obsah vodní páry nebo prachových částic způsobit typické červené zbarvení oblohy známé jako červánky.

Ve kterých oblacích vzniká déšť

Jednotlivé druhy oblaků se vytvářejí v různých výškách atmosféry. Podle teploty obsahují vodní kapky, ledové krystaly nebo obě skupenství současně. Právě v oblacích, kde se vyskytují obě skupenství vody, vznikají významnější srážky. Typickým příkladem jsou bouřkový oblak Cumulonimbus nebo dešťový oblak Nimbostratus.

Oblak Nimbostratus vytváří souvislou tmavou oblačnost a bývá spojen s dlouhotrvajícím deštěm nebo sněžením

Proč oblačnost zajímá zahrádkáře

Oblačnost neovlivňuje pouze déšť. Významně zasahuje také do nočních teplot. Pokud se během noci vytvoří nízká oblačnost, omezuje únik tepla z povrchu Země do vyšších vrstev atmosféry. Ranní teploty proto bývají vyšší než při jasné obloze. Právě proto se při hrozbě jarních mrazů v ovocných sadech dříve využívalo zakuřování. Vrstva kouře fungovala podobně jako nízká oblačnost – zpomalovala vyzařování tepla. Ochrana rostlin před mrazem má i další podoby, žádná z nich však není stoprocentně spolehlivá.

5 zajímavostí o oblačnosti

• Bez oblaků by nevznikaly dešťové srážky.
• Rosa je také srážka – patří mezi usazené srážky.
• Meteorologové rozlišují deset základních druhů oblaků.
• Nízká oblačnost může během jara zmírnit riziko přízemních mrazů.
• Přesné místo vzniku bouřek a krupobití zůstává i dnes jedním z nejobtížnějších úkolů meteorologických předpovědí.

Foto Shutterstock

Meteorologická situace začátkem února 2023 způsobila, že mrazivý chlad ze severských končin ohrožuje odpočívající i probouzející se zahradní rostliny.

Když mrzne, u země je teplota ještě výrazně nižší než v měřených dvou metrech. Netkaná textilie v tomto případě nemá funkci protimrazové ochrany.

Jak rostliny vnímají roční období

Narašený muchovník. Třímetrový keř se obtížně zakrývá.

Na rozdíl od jednoletých rostlin musí dvouletky a především vytrvalé rostliny přečkávat zimy a to v mezích našeho mírného pásma. Tyto mantinely se však liší druh od druhu.

Pro rostliny mírného pásma, kam patří většina vytrvalých plodin, které na zahradě pěstujeme, je zima běžnou součástí roku.

Rostliny jsou na změnu podmínek připraveny. Vždyť drsné zimní počasí je často otázkou života nebo smrti.

Rostliny sice nemají stolní nebo nástěnný kalendář, ale jejich životaběh souvisí se sluncem a pohyby planety Země.

Poměr světelné a tmavé části dne se postupně přelévá k prodloužení či krácení noci, což rostliny vnímají.

Tzv. fotoperiodickou reakci rostlin známe spíše v souvislosti se zakládáním generativních orgánů: Ředkvičky, hlávkové saláty, pekingské zelí a další plodiny vybíhají do květu, protože reagují na měnící se délku světelné části dne.

Co se děje v rostlinných buňkách, aby přečkaly zimu

Regulačním faktorem je i snižování teplot prostředí. Starší části listové plochy postupně odumírají a opadávají. Pro přežití jsou zásadní biochemické procesy probíhající na úrovni uvnitř buněk. Buněčná protoplazma (obsah buněk) se zahušťuje.

Určitou ochrannou funkci plní zvýšená koncentrace draslíku v protoplazmě. Část látek rostliny stahují do kořenového systému, aby je mohly při jarním rašení použít. U dřevin tyto procesy souvisejí s vyzráváním dřeva, především nových letorostů. Proto má letní řez omezené termíny: Je zapotřebí, aby řezné rány po obvodu zarůstaly nebo aby vyzrály nově narostlé výhony. Podzim je tu od toho, aby se rostliny dobře připravily na přezimování.

Když do tepla přijde mráz ze severských končin

Navzdory všem schopnostem přizpůsobit se, zůstávají pro rostliny kriticky nebezpečné neobvyklé teplotní poměry a jejich rychlé změny.

Například dlouhý teplý podzim 2022. Vzpomeňme, jak dlouho bylo listí na stromech. Pak přišel náhlý vpád mrazivého vzduchu s teplotami i pod -10 °C. Následovalo dlouhé vánoční oteplení. Překvapivě brzy se dal realizovat první postřik proti kadeřavosti broskvoní. To bylo najednou spěchu a vlastně i radosti nad tím, jak užitečnou příležitost nebeský patron počasí zařídil.

Květní pupeny broskvoně se také v lednu vyvíjely rizikově

Jenže během ledna se pupeny dál vyvíjely. Některé druhy začaly rašit nebo dokonce rozkvétat. A vrcholem nekázně sv. Petra je aktuální vývoj teplot. Tomu se rostliny už nemohou přizpůsobit. Bude záležet na okolnostech v konkrétních podmínkách, jak přežijí.

Extrémní je kontrast denních teplot při intenzivním slunečním svitu a silných mrazech při nočním vyjasnění. Na sněhové pokrývce se mrazy ještě prohlubují. Modlení teď nepomůže. Co lze přikrýt nebo přihrnout, to bychom měli udělat. Kde to lze, přikryjte rostliny netkanou textilií černou nebo aspoň bílou, příp. chvojí.

Polystyrénová ochrana tříletého stromku tomelu japonského (kaki)

Chlad ze severských končin a deskové odumírání kůry

Výrazný teplotní kontrast může způsobit na kmenech a větvích mrazové desky a trhliny. Obvykle k tomu dochází až v předjaří, ale letos je na zahradě všechno jinak. Intenzivní sluneční záření nahřívá část kmene a vyvolává pohyb mízy. Začne stoupat vodivými pletivy. Při silných nočních mrazech pletiva zmrznou. Na kmeni odumře pruh kůry, proto se poškození označuje jako deskové odumírání kůry. Ránu mohou infikovat houby. Zahřívání kůry lze předejít stíněním nebo bílým nátěrem.

Zahrádka se v létě zeptá: Zahradníci, zahrádkáři, co jste v zimě dělali? Hřáli jste se u radiátorů a na nás rostliny jste v mraze ze severských končin zapomněli?

Foto autor

Dokáže to sám, bez dotací a jiných přispění, zatímco my, živáčkové, si na kožich musíme, jak se patří našetřit a připlatit. Navíc to prosinec dokáže i v našich zeměpisných šířkách. Naproti tomu zajíc bělák, polární liška i lední medvěd se ke svým bílým kožichům dobrali ne proto, že jim byla zima, ale aby se přizpůsobili. Když ne věčně, tak alespoň dlouho bílým končinám, v nichž jim bylo a je souzeno žít.

Padal sníh, aby prosinec měl bílý kožich

Já, ač nejsem prosinec, jsem v zimě (a nejen, když mi byla zima) po kožichu snad celoživotně toužil, ale dostalo se mi, dnes už dávníčko, jen králičí vložky do montgomeráku. Tím má touha po kožiše byla saturována. Tvar „kožiše“ jsem volil proto, že už jako kluk jsem měl živou, div ne botanickou představu o tom sedlákovi (už jsem zapomněl, zda to vůbec sedlák byl), který „měl pás na břiše a na svém kožiše měl tuli –li – pán.

Jako člověk odkázaný na automobilové dojíždění do práce jsem ovšem dlouhá léta vítal nejen prosince, ale i celé zimy tak mírné, že do oné práce svých denních 50 km jsem mohl opravdu dojíždět a ne doklouzávat.

Kožich pro kytky i myšiska

Sněhový izolant, foto D. Auf

Jinak jsou na tom kytky a půda. Navzdory stálým připomínkám úžasného mykologa dr. Kotlaby, abych výraz kytky neužíval, tak činím a za kytku prohlašuju všechno zelené od okřehku na našem rybníku po mamutí strom sekvojovec obrovský z Kalifornie.

Kytky (a půda jak by smet) se jen třesou, aby se strýček prosinec svého kožichu dočkal. Ostatně nejen kytky a půda, ale například i rozmanitá myšiska.

Přesně jsem se – obloukem větším než umí duha – dostal k asociaci, která mi prolétla hlavou při pohledu na prosinec halící se do kožichu.

Vzpomněl jsem si totiž, jak jsme před lety, tuším, že ještě jako studenti, pobývali – s dnešním profesorem Janem Jeníkem, tehdy asistentem na Přírodovědecké fakultě UK – na univerzitní boudě Patejdlovce v Krkonoších, nad Špindlem, Špindlerovým mlýnem.

Byli jsme tam v zimě měřit a studovat a tak trochu připravovat Jeníkovu pozdější teorii o anemo-orografických systémech.

Je mu zima, ale na zem mráz nepustí

Rozmanitými sondami jsme sledovali teplotu v onom bílém kožichu na dně Labského dolu. Nahoře, venku, nám nosy div neupadávaly a ušiska musela být pod kulichem nebo beranicí. Ale čím jsme sondou dosahovali hlouběji, tím bylo ve sněhu tepleji a nakonec – považte – jsme dosáhli na nezamrzlou zem.

Díky ohromné izolační schopnosti sněhu teplota prostředí byla mírně nad nulou. A na zemi čile probíhal společenský a konzumní život právě zmíněných myšisek.

Zimní šat udrží horskou krajinu v teple

Navíc sníh propouští světlo, a tak dokonce umožňuje, aby pod sněhovou pokrývkou probíhala u některých rostlin (nebo řas) fotosyntéza. Prosincův bílý kožich také dokáže odrážet až 80 % slunečního záření. Tak smazává teplotní rozdíly mezi osluněnými a stinnými svahy.

Přidám ještě jednu dočista přehlíženou vlastnost sněhu. My, obyvatelé měst, ji bezděčně vnímáme jako ústrku a dokonce se zlobíme na městský špinavý sníh. Sníh ale dokáže zachycovat prachové části všude, kde napadne. Na horách i v nížině. S prachovými částicemi ovšem také zachytí řadu živin – a na jaře, když roztaje, vlastně pole pohnojí. Ostatně, jen si vzpomeňte na jiné pořekadlo našich předků, týkající se však sněhu dubnového: Sníh dubnový jako mrva pohnojí. A tak se těšte i s prosincem ze sněhu.

Foto D. Auf a Shutterstock

Při nižších teplotách pažitka vytváří mohutnější trsy a listy. Svědčí jí i podhůří a půdy lehčí až písčité, dostatečně zásobené dusíkem a draslíkem. Nevyžaduje však nijak mimořádný přísun živin.

V říjnu či listopadu připravíme pažitku k rychlení

Trsy určené k rychlení ještě před příchodem mrazů opatrně vyjmeme z půdy, např. rycími vidlemi, rozdělíme na menší části a oklepeme přebytečnou zeminu.

Pažitka odrůdy Praga

Při dělení trsů dbáme na to, aby se jednotlivé cibulky nepoškodily. Poškozené cibulky odstraníme. Trsy zasadíme do květináče, doplníme zeminou nebo zahradnickým substrátem, aby byla rostlina pevně ukotvena. Nať z nich v tomto období již neodřezáváme.

Potom trsy necháme postupně v chladu zaschnout a promrznout. Teplotě pod bodem mrazu bychom měli rostliny vystavit nejméně na 2–3 dny.

Běžně se zakládají do studeného skleníku nebo do sklepa. Rostlinám dopřejeme minimálně měsíc klidu a teprve poté začneme s přirychlováním.

Rychlení: Pažitka má pocítit mráz, mít klid, pak teplo

Koncem prosince můžeme pažitku, která prošla obdobím klidu a optimálně i mrazem, začít přirychlovat. Pro rychlejší nastartování růstu můžeme květináč s pažitkou vložit do vodní lázně o teplotě 30 °C.

Rychlené rostliny potřebují dostatek světla a tepla, nesvědčí jim však prudké slunce na jižním parapetu. Ideální je tedy stanoviště s dostatečným množstvím rozptýleného světla o teplotě v rozmezí 15–22 °C.

Nať pažitky začínáme sklízet, když rostliny dosáhnou výšky 10 cm, tedy přibližně za 3–4 týdny od počátku rychlení. Trsy rostoucí pažitky pravidelně zaléváme – pozor, častou chybou bývá nadměrná zálivka.

Pažitka má schopnost přečkat vyschnutí. Dlouhodobé přemokření ji však zahubí. Máme-li trsů více, můžeme rychlit pažitku postupně, nevyužité květináče necháme v chladu na postupné přirychlování.

Jedlé květy pažitky lze použít k ozdobě pokrmu

Pažitka má mnohostranné využití

Neocenitelná je pažitka ve studené kuchyni. Přidáváme ji nasekanou do různých pomazánek, salátů, polévek. Je také možné ji použít jako dekoraci na chlebíčky apod., tvoří podstatnou složku bylinkových másel. Pažitku můžeme použít všude, kam se hodí cibule. Jako dekoraci na různá jídla můžeme použít nejen nať, ale i květ.

Foto autor

Nízké teploty nad bodem mrazu zapříčiní chladová poškození teplomilných druhů zeleniny, jako jsou papriky, rajčata, okurky, tykve a lilky.

Jak se na rostlinách projeví chlad

Rostliny při poklesu teplot pod určitou hranici přestávají růst, žloutnou, opadávají na nich květy a plody a v některých případech se nadzemní části zbarvují do fialova jako důsledek produkce antokyanů. Ze stejných důvodů může docházet i k fialovění hlav kořenů mrkve. Plody rajčat a paprik někdy mají vlivem chladna drsný povrch.

Proč žloutnou žlutoplodé cukety

Specifickým případem chladového poškození je žloutnutí listů u žlutoplodých cuket, kdy první listy, které vyrůstají ještě za chladnějšího počasí, jsou intenzivně zbarvovány dožluta. Při šlechtění těchto odrůd byla do nich žlutá barva plodů vnesena z druhů, které jsou extrémně citlivé na nízké teploty a vzniklé žlutoplodé odrůdy si tuto citlivost podržely.

Chladné počasí v době maximálního růstu plodů má za následek dutost a vnitřní klejotok u některých druhů a odrůd peckovin. U révy vinné jsou nízké teploty příčinou nedostatečného opylení, které se projevuje jako hráškovatění nebo sprchávání révy.

K chladovým poškozením často dochází také u pokojových rostlin, zejména když jsou vystaveny nízkým teplotám na začátku nebo konci jejich letnění.

Jak rostliny poškozuje mráz

Jestliže teploty poklesnou pod bod mrazu, mluvíme o mrazovém poškození.

U ovocných dřevin a révy vinné je třeba tato poškození rozlišovat na

• poškození v průběhu zimy
• a poškození jarními mrazíky.

Při silných mrazech v průběhu zimy a zejména koncem zimy, kdy jsou již značné rozdíly mezi nočními teplotami a teplotou povrchu kmenů a větví při denním oslunění, vznikají na osluněných jižních stranách podélné mrazové trhliny (praskliny). Ty pak většinou postupně přecházejí v mrazové desky (lišty). Zejména při předchozím nedostatečném vyzrání zmrzávají a následně odumírají celé větve. Špatné vyzrání dřevin způsobují: nevhodná výživa, přespřílišná zálivka, nekvalitní řez.

Méně časté jsou mrazové boule, které mohou být zaměňovány s bakteriální nádorovitostí.

Proti mrazovým trhlinám pomáhá stínění

Preventivní ochranou proti těmto poškozením je stínění jižních stran kmenů a silnějších větví. Používáme k tomu různý materiál, jako jsou plastové chrániče, dřevěné desky, sláma, chvojí, papír apod., které je účinnější než natírání vápenným mlékem.

Jestliže dojde k tvorbě mrazových prasklin a desek, je třeba je co nejdříve vhodným způsobem ošetřit. Používáme k tomu stromové balzámy, vodorozpustné barvy apod. Zabráníme tím druhotným infekcím, zejména dřevokaznými houbami.

Letorosty ostružiníku lze proti mrazům také chránit: Položíme je na zem a přihrneme zeminou, sněhem, chvojím nebo jiným materiálem.

Odlišnými příznaky se projevuje poškození mrazy u maliníků, ostružiníků, rybízů a někdy i hrušní a třešní. Jestliže namrznou vodivá pletiva letorostů a větví, jsou následkem nedostatečného zásobování živinami vyrašené listy s typickými příznaky jejich nedostatku (menší, nažloutlé nebo s nádechem do červena) a předčasně opadávají (např. již v červenci). Tyto příznaky mohou u dřevin přetrvávat i několik roků.

Zimní mrazy mohou poškozovat i pupeny ovocných dřevin a révy vinné, které jsou pak na průřezu ztmavlé.

Mrazy poškozují i okrasné rostliny, z nichž asi nejznámější jsou poškození růží, které proto je třeba chránit nakopčením a zakrýváním. Problematičtější je však ochrana stromkových růží.

V těchto případech je nejlepší ochranou dostatečná zálivka půdy před jejím zamrznutím a nastýlání okolí dřevin dostatečně vysokou vrstvou listí nebo jiného organického materiálu, který omezí promrzání půdy do hloubky.

Specifické příznaky poškození zimními mrazy jsou u stálezelených rostlin jako např. rododendronů, bobkovišní, bambusů, zeravů (tújí), tisů a některých dalších jehličnanů.

Zde nepůsobí škody jen nízké teploty, ale i skutečnost, že především při holomrazech se voda v půdě promění v led a rostliny pak trpí nedostatkem vody.

U rododendronů se to projeví svěšením listů, které je však většinou vratné, kdežto u tisů a zeravů dojde až po delší době na jaře k zasychání a hnědnutí jehlic a konců větévek.

Foto autor

V zahradě se ležící sníh stává peřinou, která chrání před mrazem trávník i květinové záhony. Sníh také vytváří přirozenou zásobu vody; ta se do země dostane až s oteplením.

Sněhová vrstva funguje současně jako tepelná izolace a ochlazující prvek: Nízká teplota sněhu brání předčasnému probuzení rostlin. Může přispět k pozdějšímu kvetení, a tak chránit květy před jarními mrazy. Sníh také prospívá kyprosti zeminy ve zrytých záhonech.

Vzácný sníh dokáže na zahradě kouzlit; foto Pixabay

Když už sníh napadne a odklízíme ho z cestiček, můžeme ho hned přesouvat na záhony, pod stromy a keře, zejména pod jehličnany a stálezelené rostliny.

Sníh, jak se zdá, se stává čím dál tím vzácnějším. Tento fakt nás může znepokojit stejně jako sucha v různých obdobích roku nebo letní vedra.

Po silném sněžení ulehčíme rostlinám od vrstvy sněhu, která by mohla polámat větve. K ometení použijeme koště. Je snazší to udělat co nejdřív, než bílá nadílka ztěžkne nebo k rostlinám přimrzne. Jehličnaté keře je možné už od podzimu chránit proti polámání svázáním nebo obalením řídkou síťovinou.

Svými barvami září šípky, dřišťálky, kdoule (Cydonia) a kdoulovce (Chaenomeles japonica), hložinky hlohyně šarlatové (Pyracantha coccinea) a další plody dřevin.

Hlohyně šarlatová v zimě; foto Shutterstock

Trvalkové záhony stále zdobí

• neořezaná květenství rozchodníků (Sedum spectabile), řebříčků (Achillea), šáteru (Gypsophila paniculata), třapatkovek (Echinacea), třapatek (Rudbeckia), máčky (Eryngium), routy (Ruta graveolens), pryšce (Euphorbia), artyčok (Cyanara),
• habitus stříbrnolistých, jako jsou šalvěje, čistec (Stachys), devaterník (Helianthemum), rožec (Cerastium tomentosum)
• i růžice všech druhů netřesků (Sempervivum).

Zaujmou stálezelené trvalky – badan (Bergenia), barvínek (Vinca minor) a  zvláště Vinca major Variegata s bíle panašovaným listem.

Ozimý pór se vysévá v květnu a má vegetační dobu dlouhou 200 dnů; foto Shutterstock

V zeleninové zahradě sklízíme postupně mrazuvzdornou zeleninu, kadeřavou a růžičkovou kapustu, zimní pór. Pravidelně kontrolujeme i uskladněnou zeleninu ve sklepě, nahnilou a plesnivou zeleninu okamžitě vyřazujeme.

• Pokračujeme v kontrolách uskladněného ovoce a vyřazujeme nahnilé a plesnivé.

Toto zimní období je také vhodné využít ke kácení již starých ovocných stromů. Jestliže není půda zmrzlá, odstraňujeme pečlivě i kořeny.

Kontrolujeme stav nářadí, brousíme nože i nůžky. Nůžky můžeme i rozebrat, pečlivě vyčistit a promazat.

Plánujeme, co vysejeme na jaře, pročítáme odbornou literaturu a časopisy, případně si již zajišťujeme vhodné osivo, zvláště u novinek. U starších osiv můžeme provést zkoušku klíčivosti a nevhodné osivo vyřadit.

Jahodníkům pomůžeme lépe přečkat zimu, když ke krčkům rostlin nebo mezi řádky přihrneme 3–5 cm silné vrstvy mulče. Bude jahodníky chránit před větrem a mrazem, případně i proti silným slunečním paprskům.

Mulčujeme zeminou nebo v lepší variantě uzrálým kompostem. Také sněhová pokrývka funguje jako tepelná izolace. V případě, že hrozí holomrazy, přikryjeme celé rostliny slabou vrstvou chvojí. V rámci přípravy na zimu zbavíme mateční rostliny všech výhonů.

Jahodník ve vysokých záhonech chrání sníh, při holomrazech lze záhon chránit i netkanou textilií; foto Shutterstock

Poškodí-li mráz celou rostlinu, na jaře neobrazí.

Riziko poškození mrazem roste při nesprávné výsadbě.

• Kořeny jahodníku ukládáme do země svisle dolů, nikoliv vodorovně.
• Mělce zasazený jahodník mráz vytlačuje vzhůru, rostlina pak zasychá. Silný zimní mráz může poškodit i poupata skrytá v srdéčku.

Velmi citlivé jsou meruňky, jejich květy poškodí mráz -2 °C, broskvoně -3 °C, odolnější jsou jabloně a slivoně -4 °C.

V polohách ohrožovaných mrazem je možné oddálit rašení raně kvetoucích ovocných stromů i zakrytím – namulčováním – povrchu půdy slámou, senem, polystyrénovými deskami, nebo podobným světlým materiálem. Izolant zpomalí prohřívání půdy, tím i vegetační vývoj.

Pro květy nastává kritická teplota v rozmezí -1 až -2 °C, ovšem mladé nasazené plůdky po opadu okvětí může poškodit již -0,5 °C a to i tehdy, trvá-li jen několik hodin. Nejhorší situace nastává, pokud po mrazivé noci přijde slunečný den!

Přečkají květy v ledu mráz? Foto Shutterstock

Jak chránit květy, když hrozí, že je poškodí mráz

• Nejúčinnější, ale asi provozně nejdražší jsou mlžiče, kterými v rizikových hodinách aplikujeme velmi jemný aerosol těsně nad koruny stromů. Měrné a skupenské teplo vody výrazným způsobem ochrání kvetoucí stromy do teplot -5 až -10 °C.
• U jednotlivých menších stromů v rizikových dnech je možné překrytí koruny netkanou textilií, kterou při větším chladu můžeme navíc jemně zakropit vodou – ta opět dodá určité množství skupenského tepla. Určitou ochranu poskytne i překrytí mikrotenovou fólií s tou nevýhodou, že již většinou nejde sejmout bez poškození.
• Další možností je chemická ochrana; tyto přípravky chrání květy před výskytem některých bakterií, které mohou být důvodem vzniku kondenzačních jader ledových krystalů. Takto vzniklý led květy poškozuje. Uvedené ošetření ochrání květy nejvýše do teploty -5 °C. Při deštivém počasí je třeba postřik opakovat.

Zvláště ty přesazené a nově vysazované si zaslouží naši pozornost. Mrazem nadzvednuté rostliny silně přišlápneme. Trvalky, které mráz povytáhl, znovu zasadíme a případně zalijeme. Zároveň můžeme přečistit a prokypřit půdu trvalkových záhonů.

Ladoňky vykvétají v jarním sluníčku, mráz přečkaly bez úhony; foto Shutterstock

Dřeviny v nádobách přesadíme nebo dosypeme

V pozdní zimě, pokud to počasí dovolí, přesazujeme venkovní nádobové dřeviny do kořenáčů s větším objemem nebo nádobu dosypeme substrátem, případně kůrovým mulčem nebo kamínky. Při přesazování nezapomeneme na drenážní vrstvu hlubokou 3–5 cm a oddělenou od substrátu netkanou textilií nebo látkou podobného charakteru.

Trávy se brzy zazelenají

Okrasné trávy vyžadují péči hlavně v zimním a předjarním období. Za prvního pěkného slunečného počasí sestřiháme stařinu z jejich trsů co nejníže až k zemi. Traviny patří k rostlinám, které raší brzy. Zazelenají se ještě před příchodem jara. Pokud bychom je upravovali později, museli bychom prostřihat i nové listy.