Obecně platí, že dlouhověkost nebo krátkověkost trvalek ovlivňuje jak genetika, tak půdní a klimatické podmínky a rovněž vhodná péče.
Silné seříznutí by mělo následovat hned po odkvětu krátkověké trvalky.
Trvalky ze skupiny krátkověkých mohou žít déle s přispěním dobrého zazimování. Součástí správné přípravy na zimu je včasné seříznutí odkvetlých rostlin. Podpoříme tím násadu poupat v příštím roce.
Mezi krátkověké trvalky, které vydrží na záhonu zhruba tři až pět let a pak nenápadně z vegetace vymizí, patří kokarda osinatá (Gaillardia aristata), kohoutek (Lychnis chalcedonica), dlužichy (Heuchera) nebo třeba kopretina řimbaba (Tanacetum coccineum).
Pocházejí z oblastí severní až střední Ameriky. Obvykle je pokládáme za krátkověké trvalky, případně za letničky – například kokardu sličnou (Gaillardia pulchella). Nejkrásnější bývají v prvním roce výsadby. Dobré kondici se zpravidla těší tři roky.
Kokardám vyhovuje plné slunce a živná propustná půda, snášejí sušší období, ovšem nejlépe kvetou v půdě s vláhou a živinami.
Dorůstají 20 až 50 cm. Množí se výsevem (některé i vegetativně) a vysazují se z předpěstované sadby.
Foto P. Hanzelka
S blížící se zimou kontrolujeme, zda jsme choulostivé keře dobře zajistili před zimou a mrazy. Je třeba, aby vrstva mulče byla dostatečně vysoká a kompaktní.
Nově zasazené a choulostivé rostliny bráníme před promrzáním mulčem z listí. Aby listí zůstalo funkční ochranou, zakryjeme ho chvojím.
Jakmile přijdou silnější mrazy, přikryjeme chvojím ty stálezelené rostliny a dvouletky, které ještě nemáme chráněny.
Se správným zazimováním choulostivých rostlin pomůže i přikrývka z listí, především z bukového. Bukové listí se velmi pomalu rozkládá.
Pro výsadbu stromku vyhloubíme dostatečně velkou jámu, do níž zatlučeme kůl, který je zároveň možné využít jako ochranu před sluncem. Stromek proto sázíme severně od kůlu.
