Které jedovaté rostliny najdeme v létě na zahradě? Náprstník, oměj, stračka, skočec nebo brugmansie jsou krásné, ale vyžadují opatrnost.
Doslova srdeční záležitostí jsou pro mnohé zahradníky náprstníky, stračky a oměje. Tyto překrásně kvetoucí byliny patří bohužel k nejjedovatějším ozdobám výsadeb.
Krásné květy nemusí být vždy neškodné. V zahradách pěstujeme řadu rostlin, které v sobě ukrývají toxické látky. Náprstníky, oměje, stračky, pryšce, skočec, oleandr nebo brugmansie mohou být působivou ozdobou záhonů a teras, zároveň ale vyžadují respekt a opatrné zacházení. Není ovšem nutné se všech jedovatých rostlin v zahradě zbavovat. Důležité je vědět, které druhy pěstujeme, znát jejich rizika a zabránit především dětem a domácím zvířatům v jejich požití. Při práci s některými druhy je vhodné používat také ochranné rukavice. Pojďme se podívat na několik krásných, ale nebezpečných rostlin, které můžeme v letní zahradě potkat.
Při předávkování se dostavuje bolest hlavy, nevolnost a slabost, zvracení, průjem, arytmie až srdeční selhání. Listy náprstníků jsou velice hořké, takže náhodné otravy naštěstí nehrozí. Ke smrtelné otravě může stačit požití jednoho až dvou listů.
Náprstníky (Digitalis) patří k nejpůsobivějším trvalkám a dvouletkám letních záhonů. Vytvářejí přízemní listovou růžici a v následujícím období vysoký květní stvol s typickými zvonkovitými květy. V zahradách najdeme řadu kultivarů, ale také náprstník červený (Digitalis purpurea). Celá rostlina obsahuje srdeční glykosidy, které výrazně ovlivňují činnost srdce. Požití může vést k nevolnosti, zvracení, poruchám srdečního rytmu a v závažných případech k ohrožení života. Náprstník proto pěstujeme především tam, kde k němu nemají snadný přístup malé děti. Při jakémkoli podezření na otravu je nutné vyhledat odbornou lékařskou pomoc.
Oměje patří bezesporu mezi nejjedovatější byliny světa.
Oměje (Aconitum) poznáme podle atraktivních přilbovitých květů, které mohou být modré, fialové, růžové nebo žluté. Na první pohled působí jako nenápadná ozdoba trvalkového záhonu, ve skutečnosti ale patří mezi velmi jedovaté rostliny. Nebezpečné alkaloidy obsahuje celá rostlina, výrazně zastoupené jsou zejména v podzemních částech. Některé toxické látky se mohou vstřebávat i pokožkou, proto při manipulaci s omějem používáme rukavice a po práci si důkladně umyjeme ruce. Kontakt nebo požití může vyvolat například brnění a znecitlivění, nevolnost, zvracení, poruchy srdečního rytmu a další závažné příznaky. Smrt v důsledku srdečního selhání a zástavy dechu se dostavuje velmi rychle.
Otravy se projevují celkovou slabostí, průjmem, křečemi a smrt nastává zástavou dechu.
Stračky (Delphinium) patří mezi oblíbené trvalky. Vysoké květní stvoly v modrých, fialových, růžových nebo bílých odstínech se uplatní v trvalkových záhonech i jako květiny k řezu. Obsahují však toxické alkaloidy a glykosidy. Při jejich pěstování proto platí stejná zásada jako u ostatních jedovatých rostlin – nespoléhat na jejich krásný vzhled a zajistit, aby se k nim nedostaly děti ani domácí zvířata.
Alkaloidy obsažené v tabáku působí jako prudké nervové jedy, v organismu se navazují na receptory v mozku. Jsou silně toxické pro hmyz a vyrábějí se z nich insekticidní přípravky, které však bohužel představují riziko i pro včely. Výluhy z listů tabáku nebo doutníků se používaly jako vražedné a sebevražedné prostředky. K otravě psa či kočky stačí údajně 5 až 10 g sušených listů.
V letních výsadbách se stále častěji objevují také okrasné tabáky (Nicotiana). Kvetou dlouhou dobu a některé druhy, například tabák lesní (Nicotiana sylvestris), navíc večer příjemně voní, nebo statný růžovokvětý tabák virginský (N. tabacum). Všechny druhy tabáku obsahují alkaloidy, mezi nimiž je známý především nikotin. Ten působí na nervový systém a ve vyšších dávkách je toxický. Při pěstování okrasných tabáků proto není vhodné podceňovat jejich jedovatost. Zvláštní opatrnost je na místě tam, kde se pohybují malé děti nebo domácí zvířata.
Jedovatou mléčnou šťávu obsahují také pryšce (Euphorbia). Při poranění rostliny z ní vytéká latex, který může způsobit podráždění pokožky, zarudnutí, svědění nebo tvorbu puchýřů. Mimořádně nepříjemný může být kontakt s očima. Při práci s pryšci proto používáme rukavice a chráníme si oči před zasažením. Pokud se latex dostane do očí nebo na pokožku, místo co nejdříve důkladně opláchneme vodou.
Routa vonná (Ruta graveolens) má zajímavou historii jako léčivá a kořeninová rostlina. V letní zahradě však může při kontaktu způsobit nepříjemnou reakci. Obsahuje furanokumariny, které v kombinaci se slunečním zářením mohou vyvolat silné podráždění pokožky a puchýře. Po manipulaci s routou je proto vhodné umýt si ruce a při práci používat rukavice. Zvlášť opatrní bychom měli být během slunečných dnů.
Otravy skočcem jsou vždy velmi vážné, rychlé a zpravidla smrtelné. Zprvu se projevují pálením v ústech, zvracením, průjmy a bolestmi břicha, následně dochází k poškození jater a ledvin, vedoucímu k celkovému selhání organismu.
Skočec obecný (Ricinus communis) patří k výrazným okrasným rostlinám, které dokážou během jediné sezony vytvořit mohutnou dominantu. Zaujme velkými listy i nápadnými plody. Největší pozornost si zaslouží jeho semena. Obsahují velmi toxický ricin, a proto je skočec nevhodný do zahrad, kde by k jeho semenům mohly snadno získat přístup děti. Atraktivní vzhled rostliny bychom tedy nikdy neměli zaměňovat za její bezpečnost.
Oleandr obecný (Nerium oleander) patří mezi oblíbené nádobové rostliny. Přes léto zdobí terasy, balkony a nádvoří bohatými květy v růžových, bílých nebo červených odstínech. Celá rostlina je však jedovatá. Obsahuje srdeční glykosidy, které mohou po požití způsobit závažné zdravotní potíže. Nádoby s oleandrem proto umisťujeme mimo dosah dětí a domácích zvířat. Při řezu nebo jiné manipulaci je vhodné používat rukavice.
Brugmansie (Brugmansia hybr.)
Velké převislé trubkovité květy brugmansií (Brugmansia) jsou nepřehlédnutelné. U nás je pěstujeme především v nádobách, které můžeme na zimu přenést do chráněných prostor. Brugmansie patří do čeledi lilkovitých a jsou blízce příbuzné durmanům, obsahují tropanové alkaloidy. Jedovatá je celá rostlina, přičemž vysokou koncentraci těchto látek najdeme zejména v semenech. Při pěstování proto zachováváme stejnou opatrnost jako u ostatních jedovatých druhů. Rostliny umístíme mimo dosah dětí a při manipulaci používáme rukavice.
Jedovaté rostliny nejsou automaticky nevhodné do zahrady. Mnohé z nich patří k tradičním a velmi atraktivním okrasným druhům, které dokážou vytvořit výrazné záhony nebo ozdobit terasu. Rozhodující je znát vlastnosti rostlin, zacházet s nimi opatrně a předcházet jejich požití. Při práci s druhy, jejichž šťáva dráždí pokožku nebo obsahuje toxické látky, používáme ochranné rukavice a po práci si umyjeme ruce. Zvláštní pozornost věnujeme zahradám, kde si hrají malé děti nebo se pohybují domácí zvířata. Pokud máme podezření na otravu, nespoléháme na domácí léčbu a vyhledáme odbornou pomoc.
Rostliny jsou krásné. Nenechme se jimi ale otrávit.
Foto autorka a Petr Hanzelka
Redakčně upraveno a aktualizováno podle článku časopisu Zahrádkář.
K originální prezentaci jídel se hojně používají barevné květy či výrazné listy. Některé by měly zůstat jen na okrasu. Jsou totiž jedovaté!
Když se dětí zeptáte, jaké znají jedovaté rostliny, obyčejně odpoví: „Jedovaté a nebezpečné je vraní oko čtyřlisté, protože se jeho plod dá splést s borůvkou.“
Ačkoliv si je pořizujeme kvůli zdobnosti a jiné jejich vlastnosti nesledujeme, vyplatí se pamatovat i na riziko, že je ochutnají zvídavé malé děti.
Mezi volně rostoucími nebo pěstovanými rostlinami najdeme množství nebezpečných a problematických druhů. Můžeme se s nimi setkat ve veřejné zeleni, v parcích i soukromých zahradách.
Fyziologickou skvrnitost (hořkou pihovitost) poznáme na jablku podle tmavších, 2–6 mm velkých, mírně propadlých a hnědavých skvrnek. Jejich vinou plod hořkne.
