Václav Větvička - strana 2

Botanický svět Václava Větvičky, tentokráte představí Třeboň – oblast mokrých luk, pasoucích se koní i květin s pozoruhodnými jmény.

Nebo že by bylo výstižnější Stromové růže? Ale kdeže! Následující řádky budou o růžových stromech, rododendronech.

V dubnu jsem jako malej kluk nedočkavě vyhlížel, kdy naše ředkvičky začnou červenat, Ať byly ještě ocáskově tenké, zpravidla jsem neodolal a zkusil je zakousnout.

Střemchy ještě mají čas, vyhlížejí jaro ukryté v pupenech a poupatech stejně, jako jejich div ne stejnojmenné sestry třešně.

Konec ledna a začátek února v „mé“ botanické zahradě tradičně znamenal období náročných, téměř technických prací - čas přesazování palem.

Ó jak jsou cesty myšlenkových asociací jsou nevyzpytatelné aneb od nejvýznamnějších kněží, přes Vánoce až k Ruscus ponticus.

Venku plískanice, krátké a chladné dny, jak by smet´. Nezbývá, než po vzoru básníkově: v plášť zahalit se úže. Třeba právě Vatočník pomůže!

Věřím, že už máte zelíčko dávníčko naloženo, ušlapáno a zkvašeno, vykysáno – jak se na správnou hlavatici sluší.

Šípkový čas je tu a podzimní krajinu zdobí plody zářící jako rudé korálky. Co ale ty korálky vlastně jsou, objasňuje Václav Větvička.

Vy starší, pamětníci modrých svazáckých košil, jste se jistě nepřehlédli a tzv. neglobli nadpis v duchu O modré svazačce. Dnes je tématem svazenka - ta modře kvetoucí.

Růže Hugova stojí jisto jistě za pozornost. Je velmi netypická a dokáže zahradu krásně rozzářit. Přitom je ještě nenáročná na pěstování.

Stačí se na brambořík podívat z blízka, respektive na hlízu, ze které vyrůstá, a je jasno. Podobnost s bramborou se prostě nezapře.