Co dělat, abychom ovocné rostliny pohnojili, ale jejich výživu ne? Slovní hříčkou můžeme o hnojení vtipkovat, ovšem i rostliny mají zdraví jen jedno. A o to jde.
Vedle kompostů a statkových hnojiv používáme na hnojení zeleniny na zahradě též minerální, organominerální či organická hnojiva.
Při debatě, jak se daří různým druhům zeleniny, se mě zahrádkář zeptal, proč má pořád tak bídnou mrkev, když ji správně dává až druhý rok po hnojení hnojem.
Možná už máte rozmyšleno, co kde vysejete a vysadíte příští rok, a podle toho půdu už ryjete a hnojíte. Nebo se na to vše chystáte a hledáte užitečné rady.
Rostliny pěstované v květináčích a truhlících brzy vyčerpají živiny obsažené v substrátu. Aby pak neživořily, doplníme jim výživu formou hnojiva. Je třeba to udělat včas a ve správné míře.
Stálezelené citrusy překvapí už před nasazením plodů. Jejich květy příjemně voní. Pěstitele těší jistě i to, že květy citrusů často zdobí rostlinu společně s jejich plody.
O růžích se říká, že jsou královnami květin. Dalšími v hierarchii květinové říše jsou zajisté princezny, mezi které můžeme směle zařadit i fuchsie.
Princip hnojení spočívá v obohacení půdy, ze které rostliny čerpají minerální látky. V duchu tohoto faktu bychom měli hnojit a výživu i správně dávkovat.
Oblíbený rakytník se dá s úspěchem pěstovat na úrodných půdách, ale i v extrémních pěstebních podmínkách.
Zatímco některé ovocné rostliny hýčkáme jako pyšné princezny, jiné mnohdy považujeme za Popelky a Nastěnky. Necháváme na nich, aby si poradily samy.
U stálezelených pěnišníků, tisů, bobkovišní a cesmín vysázených na exponovaných stanovištích – osluněných a proti větru nechráněných místech – je dobré postavit stínicí konstrukci.
