Podzimní bylinky stále najdete na zahradě. Poradíme, co ještě sbírat, co sušit na čaj a jak připravit domácí bylinné tinktury.
Milí čtenáři, věřím, že si stále udržujete spokojeného a radostného ducha. Podzimní zahrada ještě nemusí znamenat konec bylinkové sezony. Některé rostliny můžeme stále sbírat, jiné už připravují svou sílu k přezimování. Z nasbíraných bylin si můžeme připravit čajové směsi na chladné a deštivé dny nebo si část sklizně zpracovat do tinktur. Pampeliška, listy maliníku, borůvčí, černého rybízu a mnoho dalších bylin už mají za sebou sklizené květy a plody. Svou sílu dávají do nových výhonků, které můžete sbírat a sušit na čaj nebo je nakládat do alkoholu na tinktury. Některé byliny se dají sbírat až do prvních mrazů. Platí to například o sedmikrásce, která kvete prakticky po celý rok, nebo o lichořeřišnici, která dokáže kvést až do prvních mrazů.
Foto Shutterstock
Z uvedených bylin si můžeme sami namíchat snídaňový čaj na chladné, deštivé dny. Vhodnou součástí domácí bylinné zásoby může být například list maliníku, černého rybízu nebo meduňka. Právě meduňka patří mezi byliny, které se hodí také do večerních čajových směsí. Malým dětem nebo školákům můžete večer připravit šálek meduňkového čaje. U dětí je ale vždy potřeba přihlédnout k jejich věku a zdravotnímu stavu.
Meduňka
Podzim přináší nejen sklizeň a ukládání zahrady k zimnímu odpočinku, ale také návrat k běžnému režimu. Po letních měsících se mění denní rytmus a přibývají povinnosti. To může být pro celou rodinu zatěžující. Stres si přitom nemusíme vždy uvědomovat. Jednou z cest, jak tlak každodenních povinností zmírnit, může být i změna způsobu, jakým sami se sebou a s ostatními mluvíme. Zkuste například slovo „musím“ nahradit slovem „mohu“. A místo „musíš“ použít „můžeš“ nebo „mohl bys“. Podobně můžeme místo častého „omlouvám se“ zkusit říkat „děkuji“. Vyzkoušejte si tuto metodu alespoň na jeden den. Možná zjistíte, že se tím změní nejen vaše slova, ale i způsob, jakým některé každodenní situace prožíváte. Důležitá je také vděčnost. Když si začnete uvědomovat lidi a věci, za které jste ve svém životě vděční, můžete svůj den začít úplně jinak.
Při užívání bylinných přípravků je vhodné zohlednit aktuální doporučení, věk, zdravotní stav a případné užívání léků.
Velkým pomocníkem v tradičním bylinářství je kozlík lékařský (Valeriana officinalis), který může být zároveň krásnou rostlinou zahrady. Využívá se především jeho kořen, který se sklízí na podzim nebo na jaře, tedy v době, kdy rostlina nad zemí ustupuje do vegetačního klidu. Kořen můžeme usušit a přidávat do čaje s meduňkou, lípou, chmelem a dalšími bylinami. Kozlík má dlouhou tradici při zklidnění a podpoře spánku. Evropská agentura pro léčivé přípravky uvádí jeho tradiční použití při mírném psychickém napětí a při potížích se spánkem. Zároveň upozorňuje, že přípravky s kozlíkem nejsou určeny dětem mladším 12 let.
Kozlík lékařský
Kořen si můžeme také naložit do alkoholu a připravit z něj tinkturu. Nakrájený kořen vložíme do sklenice, zalijeme alkoholem a necháme několik týdnů odležet. Po 5–8 týdnech přecedíme a můžeme užívat po kapkách (10 kapek před spaním). Když použijeme lékárenský konzumní líh, tinkturu naředíme vodou,
aby měla cca 35 %.
A jak se vypořádat s podzimními virózami? Hodně bylo napsáno o lichořeřišnici. Připomeňme si alespoň, že jde o rostlinu, která je oblíbenou součástí tradičního bylinářství. Lichořeřišnici můžeme pěstovat také v květináči na balkoně. Umí se přizpůsobit různým podmínkám a její květy nás mohou těšit až do prvních mrazů. Používá se na jakékoli záněty v těle. Vylučuje se močí a plícemi. Příznivě ovlivňuje léčbu zánětu ledvin, močového měchýře a dýchacích cest. Je pomocníkem i při zahlenění, bolestech v krku, zánětu v uších a rýmě. Obsahuje látky, které tlumí bolest v kloubech.
Lichořeřišnice
Maximální účinnost z lichořeřišnice získáme, když jí naložíme do konzumního lékárenského lihu a uděláme si z ní tinkturu. Naložíme semena, květy, listy i stonky. Po 5–8 týdnech jí přeceďte a naředíme na cca 35 %. To znamená, že pokud máte 2 dl 96% lihu, tak k němu přilije cca 3 dl převařené vychladlé vody.
Stejným způsobem můžeme zpracovat také tužebník jilmový. V tradičním bylinářství se využívá například při nachlazení a pro podporu při bolestech a zánětlivých obtížích. Evropská agentura pro léčivé přípravky vede tužebník mezi rostlinnými léčivými přípravky používanými v oblasti bolesti a zánětu a při kašli a nachlazení; současně jeho hodnocení v roce 2026 dále probíhá. U tužebníku je ale potřeba zvýšená opatrnost. Obsahuje salicylátové látky, a proto není vhodné jeho užívání bez rozmyslu kombinovat s léky, které ovlivňují srážlivost krve. Při užívání léků nebo při zdravotních potížích je vhodné použití bylinných přípravků konzultovat s lékařem nebo lékárníkem.
Tužebník jilmový
Bylinková sezona tedy rozhodně nekončí s létem. I v podzimních měsících můžeme na zahradě najít rostliny, které stojí za sklizeň. Některé usušíme na čaj, jiné můžeme zpracovat do domácích bylinných přípravků. A možná právě teď nastává vhodná chvíle trochu zpomalit. Projít se zahradou, nasbírat poslední bylinky, usušit je a připravit si zásobu na dny, kdy už bude venku chladno a sychravo.
Foto autorka
Redakčně upraveno podle článku z časopisu Zahrádkář.
Léčivé plody a bylinky najdeme nejen na zahradě, ale také v přírodě. Srpen je jejich sběru a dozrávání přímo zaslíbený.
V minulosti býval mnohde na plotně od podzimu v pohotovosti velký hrnec, ve kterém se máčely šípky. Občas probublaly varem.
Bylinek není nikdy dost, proto i koncem léta doplňte či rozšiřte svůj bylinkový kout. Nebo se nechte inspirovat pro příští sezonu.
Na přelomu září a října začínáme s přípravou bylinkové zahrádky na zimu. Na příští rok můžeme vysévat heřmánek, k zimnímu přirychlování přemístíme pažitku.
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.
