Mnohonožky chlupule, chobotule a další vytvářejí novou půdu
Žijí v pozapomenuté kupce listí či jiných zbytků rostlin, také v kompostu a spolu s dalšími půdními organismy mění organickou hmotu v úrodnou zeminu.
Mnohonožky bez nás a za nás tiše pracují na rozkladných a půdotvorných procesech vedoucích ke vzniku nových půdních substrátů. Proto si zasluhují naši pozornost i ochranu. Někdy však můžeme početnou přítomnost některého z druhů vnímat jako problém.
Takovým druhem, který se často objevuje v extrémně vysokých počtech v zahradních půdách, ale i ve sklenících, je slepá mnohonožka Blaniulus guttulatus. Její bílé nitkovité tělo (dlouhé až 15 mm, avšak jen do 0,5 mm silné) je po stranách opatřené řadami karmínově červených skvrn, což jsou prosvítající obsahy tzv. odpudivých (repugnatorických) žláz.
Mnohonožka Blaniulus guttulatus bývá často nevítaným hostem v zahradních půdách, foto K. Tajovský
O této mnohonožce je známo, že za nepříznivých podmínek (sucho, chlad) může zalézat hluboko do půdy, takže její odstraňování z napadených půd či substrátů bývá velmi obtížné.
Podobnou válcovitou tělesnou stavbou se vyznačují i další zástupci řádu Julida. Ti se objevují na zahradě spíš jednotlivě. Tyto mnohonožky často šedě, tmavě hnědě až černohnědě zbarvené jsou v dospělosti dlouhé až 2 či 3 cm. Při vyrušení se stáčejí do typické spirály.
Samička mnohonožky z rodu Leptoiulus stočená do typické spirály, foto F. Trnka
Běžně v zahradách bývá např. mnohonožka Unciger foetidus s výrazně rýhovanými tělními články.
Mnohnožka Unciger foetidus žije na mnoha zahrádkách, foto F. Trnka
Hojně v kompostech, pod starším dřívím, ale i v záhonech v kypré strukturní a na organickou hmotu bohaté půdě žije drobná bělavě šedá slepá plochule Brachydesmus superus. Její tělo tvořené v dospělosti 19 články dosahuje maximálně 11 mm. Plochule jsou další skupinou mnohonožek bez vyvinutých očí.
Dospělý sameček plochule Brachydesmus superus, foto Karel Tajovský
Blízce příbuzné druhy plochulí (řád Polydesmida) z rodu Polydesmus mají tělo větší, složené z 20 článků a zbarvené v odstínech okrové či hnědé barvy.
Plochule křehká (Polydesmus complanatus) patří k největším plochulím v Česku, délka těla dosahuje až 23 mm. Foto J. Vaněk
Jiné středně velké druhy reprezentují skupinu tzv. hrbulí (řád Chordeumatida), které se vyznačují pestřejším zbarvením a tělem v dospělosti sestávajícím z 28 nebo 30 článků a délkou až do 15 mm. Na snímku jsou zobrazeni kopulující jedinci Craspedosoma rawlinsi. Tento druh vyhledává vlhké vrstvy listového opadu, tlející dřevo a lze nalézt v zastíněných zákoutích zahrad.
Kopulující pár hrbule druhu Craspedosoma rawlinsi, foto J.Šula
Svinule (řád Glomerida) bývají vzácnější návštěvníci v zahradách. Tyto mnohonožky s krátkým oválným tělem a schopností stočit se do úplné kuličky žijí především v opadu a půdě lesních stanovišť, méně osídlují travní porosty. Svinule Glomeris hexasticha nicméně může být zastižena někdy i v zahradách, a to zejména v takových, které blízce sousedí s jinými přirozenějšími stanovišti.
Svinule druhu Glomeris hexasticha má krátké zavalité tělo zdobené podélně šesti řadami světlejších skvrn, foto Karel Tajovský
Vzácně v kompostech lze nalézt např. zástupce další skupiny mnohonožek, tzv. chobotule (řád Polyzoniida).Chobotule mají značně redukované ústní ústrojí do podoby malého chobotku, kterým nasávají kašovitou rozkládající se organickou hmotu.
Červovitě vyhlížející chobotule Polyzonium germanicum mohou být někdy ve vlhkých organických substrátech ve vysokých počtech., foto K. Tajovský
Jediný tuzemský zástupce Polyzonium germanicum má červovitý až housenkovitý tvar těla s nápadně pomerančově žlutou barvou.
Stručný přehled mnohonožek by nebyl úplný, kdybychom neuvedli i naši nejmenší mnohonožku, tj. chlupuli podkorní Polyxenus lagurus.
Nejmenší tuzemská mnohonožka: chlupule podkorní (Polyxenus lagurus) dorůstá délky 3 mm, foto V. Motyčka
Tato, asi 2 až 3 mm velká mnohonožka, jejíž tělíčko je kryté řadami a svazečky chloupků (odtud i její jméno), lze ji nalézt ve štěrbinách kůry ovocných stromů, pod odchlipující se kůrou, ale také v lišejníkových nárostech, vysychajícím mechu a podobně.
Přihlášení k odběru komentářů
Login
0 Komentáře
Související články
humus
mnohonožky
plošné kompostování
půda
číst více
Také mnohonožky žijí v půdě a prospívají koloběhu živin
28. 9. 2020Obrovské množství organismů, ať už jde o nejrůznější mikroorganismy nebo nejrozmanitější bezobratlé živočichy, žije v půdě. V její svrchní vrstvě najdeme vedle hmyzu řadu dalších živočichů.
humus
provzdušnění
srážky
vláha
živiny
žížaly
číst více
Žížala v roli půdní ekoinženýrky: Vytváří humus, zlepšuje úrodnost
23. 2. 2020Přínos žížal pro úrodnost půdy znali už starověcí Egypťané a oceňoval ho i řecký filozof Aristoteles, jenž žížaly označil za střeva matky Země.
červen
dlouhososka
lumek
mšice
číst více
Další spojenci proti mšicím: larvy dlouhososek a lumků
3. 6. 2019Ke hmyzu, který požírá mj. mšice, patří také larvy dlouhososek a lumků. Dospělci obou druhů se však živí pylem a nektarem z květů.
Nadcházející akce
Kalendárium
2501
Škůdci a zárodky chorob, které přezimují v kůře kmene
Nejrůznější škůdci, ale i spory původců chorob ovocných stromů přezimují v kůře kmenů. Proto je dobré starou rozpraskanou borku z kmenů ovocných stromů lehce oškrábat na rozloženou fólii, a poté ihned spálit, aby se zamezilo šíření škůdců.