Podzimní péče o zeleninovou zahradu

Horké léto plné bujné vegetace je za námi a přichází pochmurný podzim. Zkracující se dny a nižší teploty nutí rostliny ukončit vegetaci. Zahrada se pomalu ukládá k zimnímu spánku. Pro nás ale nastává poslední fáze péče o ni – uklidit a připravit ji na přezimování. A to optimálně tak, abychom na jaře, až ji slunce znovu naplno rozehřeje, měli co nejméně práce.

Co ještě nechat na záhonech a co sklidit

Část zeleniny můžeme nechat na záhonech do pozdního podzimu. Je to například zimní pórek, kadeřávky nebo kapusta, ať už ta hlávková nebo růžičková. Plodinou na rozhraní květiny a zeleniny je NERO DI TOSCANA, bujně rostoucí listová kapusta původem z Itálie. Rostliny jsou mohutné, dorůstající za vhodných podmínek výšky až 1 m. Konzumní částí jsou namodralé, silně bublinaté listy. Rostlina je u nás výborně mrazuvzdorná. Využívá se podobně jako kadeřávek, poskytuje zelenou listovou hmotu v pozdním podzimu a v průběhu zimy, kdy je čerstvé zeleniny nedostatek.

Bujně rostoucí listová kapusta původem z Itálie NERO DI TOSCANA

Na pozdní sklizně, případně na přezimování zeleniny je dobré myslet již v létě a vysadit tyto rostliny do jedné části zahrady, aby nám při podzimním rytí a zazimování půdy nepřekážely. Plánování prostě k zahradě patří. A nejen na jaře.

Nezapomeňme na střídání plodin

Poznamenejme si, kde jsme měli v tomto roce cibuli, kde mrkev a kde košťáloviny. Snažme se příští rok zahrnout do plánování tzv. rotaci plodin. Cibulovinám se po cibuli nebo česneku v druhém roce na stejném záhoně skutečně nedaří. Můžeme se setkat s vyšším výskytem chorob a škůdců i se selektivním vyčerpáním živin z půdy. Totéž platí pro kořenovou zeleninu nebo rajčata. Při podzimní sklizni se snažíme co nejméně udusat půdu. Od podzimních dešťů je často podmáčená a přílišné utužení jí škodí. I když ji při rytí otočíme, dostaneme se maximálně do hloubky 20–25 cm, utužené spodní podloží snižuje propustnost hlavně těžších jílovitých půd.

Vápnění půdy a podzimní hnojení

Podzim je vhodným termínem pro vápnění půdy, kterým se udržuje její pH v optimálním rozmezí. Zelenině vyhovuje neutrální půdní reakce v rozsahu 6,7–7,2 pH. Pro vápnění zeleninové zahrádky jsou vhodné mleté vápence, pouze na těžších půdách použijeme pálené vápno. Výborný je také vápenec dolomitický, kterým současně aplikujeme do půdy hořčík. Dávku vápnění bychom měli určit podle půdního rozboru. Na kyselých půdách se mletý vápenec aplikuje v dávce 2–2,5 kg na 10 m², na slabě kyselých 1–1,4 kg na 10 m², pro udržovací vápnění na půdě s neutrální reakcí stačí 0,5–0,7 kg na 10 m². Vždy v 3–4letém cyklu vápnění.

Podzim je vhodným termínem pro zapravení hnoje nebo kompostu do půdy. Aplikujeme jej jednou za dva až tři roky, nejlépe vždy na část zahrady. Na vyhnojenou část zařadíme zeleninu první tratě – košťáloviny, tykve, okurky, rajčata, papriku, nebo pórek. Optimální dávka je 30–40 kg hnoje nebo 60–70 kg kompostu na 10 m².

Na podzim je ideální čas pro zapravení kompostu nebo hnoje do záhonů.

Pokud hnojíme minerálními hnojivy, aplikujeme na podzim fosforečná a draselná. Dusík je v půdě velmi slabě vázán a je rychle vyplavován, aplikaci dusíkatých hnojiv odložíme až na předseťovou jarní přípravu půdy.

Rýt, nebo nerýt?

Když jsou záhony vyčištěné, nastává ta skutečně podzimní práce – rytí. Rytím hluboko prokypříme půdu, omezíme její utužení a současně ji provzdušníme. Otočením půdy zapravíme do hlubších vrstev organickou hmotu z rostlinných zbytků, zeleného hnojení, případně chlévský hnůj. Rýt bychom měli při optimální vlhkosti půdy, která by neměla být proschlá, ale ani příliš vlhká. Prostě by se vám neměla lepit na rýč. Rytí je výrazný zásah do půdy, který není v přírodě přirozený. Na jednu stranu pomáhá, na stranu druhou otočením narušíte přirozený půdní edafon – živou část půdy.

I skleník si zaslouží naši pozornost

Zazimovat potřebuje i váš skleník. Je nejintenzivněji využívanou částí zahrady, většinou se v něm „točí“ tři plodiny – papriky, rajčata a okurky hadovky.

Zazimovat si zaslouží i náš skleník.

Teoretické doporučení zní, že papriky nebo rajčata by se neměly pěstovat po sobě v rozmezí minimálně 3–4 let. Při častějším pěstování hrozí výraznější výskyt patogenů a škůdců i jednostranná únava půdy. Optimální je půdu ve skleníku každé 2–3 roky vyměnit do hloubky cca 50 cm. V běžném zahrádkářském provozu jsou ale tyto rady většinou čistě teoretické. Dodržujte proto alespoň následující doporučení.

• Skla i konstrukci skleníku důkladně očistěte, nejlépe tlakovou vodou.
• Pečlivě odstraňte všechny rostlinné zbytky včetně kořenů rostlin.
• Rozházejte dobře rozleželý hnůj nebo vyzrálý kompost a zaryjte jej do půdy.
• Skleník před zimou dobře zavlažte a nechte otevřený, aby promrzl.
• Alespoň jednou za 3 roky aplikujte dusíkaté vápno dle známých doporučení a dostatečně dlouho před výsadbou rostlin.

Autor: Peter Gajdoštin

Foto: dobrasemena.cz a Shutterstock