Aby pochmurnatka mrkvová a jiní škůdci nevyvolali chmury
1. 9. 2020Kořenová zelenina, zejména mrkev, různé formy petržele a celer bývá poškozována několika významnými škůdci, kteří mohou výrazně zhoršit výsledky pěstování.
Mrkev lze pěstovat prakticky od nížiny do hor. Svědčí ji vzdušné stanoviště. Na lehkých půdách vytváří nejlépe a bez deformací kořeny odpovídající tvarem vybrané odrůdě.
V těžkých, jílovitých půdách jsou kořeny naopak velmi často rozvětvené a deformované.
Mrkev vyžaduje půdu ve staré půdní síle, seje se tedy druhý rok po hnojení hnojem v tzv. druhé trati. Přímé hnojení chlévskou mrvou, ale i rozloženým hnojem je nevhodné, protože podporuje praskání kořenů, zhoršuje skladovatelnost a zvyšuje riziko napadení pochmurnatkou mrkvovou.
Pro časnou sklizeň raných odrůd, obyčejně karotek, vyséváme co nejdříve. To znamená hned, jakmile jaro vytlačí zimu: Půda už se nemaže, hezky se s ní pracuje, vyzrála do nové sezony.
Ruční výsev usnadní výsevní pásky, v nichž už jsou semínka umístěna v odpovídající vzdálenosti. Při výsevu z ruky dbáme na řídké setí, je škoda nasít semena nahusto a pak mrkev muset protrhávat ještě v době, kdy se kořeny nedají jíst, jsou maličké. A také se to prodraží.
Když si spočtete, kolik dáváte za osiva, kolik práce je s tím, aby semínka z ruky padala řídce, nejspíš také dojdete k poznání, že se vyplatí pořídit si nějaký ruční secí strojek. Strojek dodrží i správnou hloubku setí, na kterou je nastaven, což je u mrkve 1,5–2 cm.
Pro další vývoj je nutný dostatek vláhy. Prakticky až do doby, než je porost 2–3 cm vysoký, nesmí půda do hloubky výsevu proschnout.
Při časném setí, kdy je půda ještě studená, rostliny s klíčením a rašením váhají. Trvá jim to i měsíc, než se ukážou. Abychom věděli, kde řádek je, přidáme k osivu mrkve několik semínek ředkvičky. Usnadníme si tak opatrné kypření půdy; už za týden bude výsev mrkve viditelně označen.
Podmínky pro klíčení a růst vylepšíme bílou netkanou textilií, kterou záhon přikryjeme. Udrží nad porostem teplo, brání rychlému vysychání půdy i přístupu škůdci – nalétající pochmurnatce mrkvové. Na porostu může kryt zůstat až do sklizně. Propustí vodu z konve nebo hadice i déšť.
Mrkve a karotky se šlechtí více než pět století, odrůd je obrovské množství. Chceme-li mrkev lahodnou, ke sklizni ze záhonu rovnou do pusy, sejeme rané karotky, které mají dobu vegetace od výsevu do sklizně kratší než 100 dní.
Chceme-li mít mrkev na uskladnění a kuchyňské zpracování, sejeme polorané až pozdní odrůdy podle toho, kdy mrkev potřebujeme. Pozdní odrůdy jsou nejvýnosnější, dobře se skladují, například ve vlhkém písku, ale i volně v dostatečně vlhkém sklepě.
Na vlákninu se vážou těžké kovy, které se dostanou do střev.
Mrkev je zdroj karotenu beta, vlákniny, cukrů, minerálních látek, vitamínů C, E, vitamínů skupiny B .
Karoten je pro lidské tělo lépe přijatelný po tepelné úpravě mrkve. Je rozpustný v tucích, takže je dobré dusit nebo vařit mrkev se zdrojem tuku, například s masem, nebo si alespoň omastit brambory, ke kterým dušenou mrkev podáváme.
Také mrkvička nastrouhaná s kapkou citronové šťávy a nějakého rostlinného oleje dodá tělu, co v ní je.
Pokud nejsou v zahradě hryzci a myši, může mrkev zůstat na záhoně. Uskladňujeme ji ve studeném, vlhkém prostoru, podobně jako jablka nebo brambory. Před uložením ji podle potřeby jemně omyjeme a osušíme.
Horší a poškozené mrkve můžeme hned po sklizni usušit a nadrtit do koření nebo je například v kostičkách zamrazit.
Mrkev také dost dlouho vydrží i ve spodní zásuvce moderních chladniček.
Foto autor
Jabloně a hrušně trpí za déletrvajícího vlhkého počasí strupovitostí. Tato nemoc se vyskytuje hlavně ve vyšších polohách s většími srážkami a v uzavřených vlhkých údolích. Více trpí stromy s přehoustlými korunami.