Gaury snášejí sucho; vlhká půda sníží jejich zimovzdornost
9. 9. 2021Rod Gaura se někdy česky označuje jako svíčkovec, nicméně osobně se přikláním k používání botanického jména gaura, které dobře zní také v češtině.
Rod Verbena, česky sporýš, zahrnuje přes 250 druhů bylin, polokeřů a keřů. Některé z nich lze s úspěchem pěstovat i v českých podmínkách.
Většinou se používají jako letničky a krátkověké trvalky. Sporýše však můžeme s úspěchem využít i v trvalkových výsadbách a to zejména v takových, kde nevadí jejich volné přesévání. Všechny zde uvedené druhy mají rády plně osluněné stanoviště.
Jedním z nejznámějších a nejpoužívanějších je sporýš argentinský (Verbena bonariensis), původem z Argentiny. V našich podmínkách se jedná spíše o letničku, i když při dostatečném zimním krytu a příznivé zimě může přezimovat. Tento nezaměnitelný druh sporýše je poměrně vysoký, dorůstá 120 až 180 cm, řídce větvený s drsnou, čtyřhrannou lodyhou. Drobné květy jsou fialové, nahloučené v hustých vidlanech. Jiná barva, než základní fialová, není známa. Kvete velmi dlouho, prakticky od července do konce září. Záhonům přidá na eleganci a lehkosti.
Velice atraktivní a vhodný do trvalkových záhonů je elegantní sporýš šípovitý (Verbena hastata). Pochází ze Severní Ameriky, kde vyhledává vlhčí stanoviště jako příkopy, břehy řek a potoků. Dorůstá výšky 120 až 150 cm. Lodyha je řídce větvená, vzdušná.
Kvete od konce června do konce srpna drobnými kvítky, které postupně nakvétají v úzkém hroznovitém květenství podobném svícnu. V záhonech je tento sporýš hodnotný zejména pro svou délku kvetení a výrazný architektonický habitus. Do kompozice vnáší výrazný vertikální prvek. Ačkoliv mu nejvíc svědčí vlhčí, osluněná stanoviště, velmi dobře roste i v sušších podmínkách.
Krátkověká trvalka se dokáže úspěšně vysemenit. Semenáče mají často všechny tři barvy květů. Dobře se kombinuje s ostatními prérijními druhy, jako jsou třapatkovky (Echinacea), krásnoočko (Coreopsis), zavinutky (Monarda), vysoké plamenky (Phlox) a mnohé další.
Měně známý, ale do trvalkových záhonů velice vhodný je také další severoamerický druh – sporýš přímý (Verbena stricta). Tento druh je pouze 40 až 60 cm vysoký, kvete v červenci až srpnu fialovomodrými kvítky nahloučenými v hroznovitých květenstvích podobných, jako má sporýš šípovitý. Tomu je ostatně tento sporýš trochu podobný, je však nižší a nemá tak vzdušnou strukturu. Výraznější jsou také širší šedozelené listy.
Tento druh se velmi dobře vypořádá i se sušším stanovištěm, kde vypadá atraktivně a nejsou na něm patrné známky vadnutí ani při dlouhodobých letních přísušcích. Samovolně se přesévá, ale již ne tak výrazně jako předchozí dva druhy.
Druh, který se u nás vyskytuje po staletí jako archeotyp, je sporýš lékařský (Verbena officinalis). Je znám spíše jako léčivá než jako okrasná rostlina. Je to dáno především velice drobnými narůžovělými kvítky, které jsou poměrně nenápadné. Rostlina působí velice vzdušně, vzdáleně může připomínat gauru (Gaura lindheimerii) ovšem s méně výraznými květy. Využitelná je pouze velmi omezeně.
V zahradách se také můžeme setkat se sporýšem tuhým (Verbena rigida), který je však používán jako nízká letnička. Jen výjimečně přečká zimu.
Sporýše, které lze využít v trvalkových kompozicích, tedy Verbena bonariensis, V. hastata a V. stricta, jsou neocenitelné zejména díky svému dlouhému kvetení a jemnému, ale výraznému habitu. Atraktivní jsou i po odkvětu, protože mají pevnou stavbu a vydrží vzpřímeně na záhonu přes celou zimu.
Foto autor
Vybrané druhy letniček v září vysejeme na chráněná venkovní stanoviště podle aktuálního vývoje počasí. Když je příznivé, rostliny na jaře pokvetou dřív. Pokud vyklíčí už na podzim, přikryjeme je v listopadu chvojím.