
Jak střídat a seskupit zeleninu na záhoně; příklady a hnojení
16. 1. 2021Lednový plán celosezonního pěstování zeleniny, v němž si ujasníme, jak budeme střídat druhy a doplňovat živiny do půdy, nám může přinést novou zkušenost i pěknou úrodu.
Hrách a fazole mnohde sklízíme ještě nezralé pro sladká zrna nebo celé fazolové lusky. Sklizeň luskovin na zahrádkách usnadní postupný výsev.
Hrášek vyséváme již od časného jara, fazol až od poloviny května, protože je citlivý na mráz. Tento způsob pěstování však významně zvyšuje nebezpečí poškození mnoha druhy škůdců. Na omezeném prostoru zahrádky při postupných výsevech se mohou škůdci snadno stěhovat ze záhonu na záhon, kde najdou luskoviny v optimálním stadiu pro svůj vývoj.
Poupata, květy a mladé lusky jsou citlivé k posátí živočišnými škůdci, jako jsou mšice a třásněnky.
Hrách i fazole mohou být poškozeny již během klíčení, ale největší škody vznikají v období, kdy se tvoří květy a poté lusky. Poškozené rostliny buď netvoří květy ani lusky, nebo se uvnitř lusku nebo semene vyvíjejí larvy škůdců, které zkazí chuť dobré a zdravé zeleniny.
Drobné třásněnky velikosti 1–3 mm, patří k nejvýznamnějším škůdcům rostlin. Třásněnka hrachová (Kakothrips robustus) je příkladem třásněnky běžně škodící na volně rostoucích rostlinách. V teplém období se dokáže kalamitně přemnožit. Láká je bílá barva.
Od začátku června do poloviny července černí asi 1 mm velcí dospělci poškozují sáním květy, které zasychají a opadávají. Později sají na mladých luscích, které pomalu rostou, jsou zdeformované nebo opadávají. Poškozují i listy. Do poškozených buněk proniká vzduch, který dává posátým místům charakteristické stříbřité zabarvení.
Základním preventivním opatřením je včasné setí.
Drobná vajíčka jsou jednotlivě kladena hlavně do květů, ale i na listy a mladé lusky. V červnu a v červenci se v porostech objevují světlejší nymfy, které poškozují rostliny stejně jako dospělci. Nymfy přezimují v půdě. Mají jen jednu generaci do roka. Nejvíce poškozují později seté porosty.
Záhony se silně poškozeným hrachem je třeba na podzim pečlivě hluboko zrýt a tím zapravit do větší hloubky přezimující stadia třásněnek. Na zahrádkách mají třásněnky také mnoho přirozených nepřátel.
Patří k největším mšicím, které můžeme na zahrádce najít. Je 3–5 mm velká, zelená. Okřídlená samička je hnědavá. Dospělci a nymfy škodí sáním ve velkých koloniích na vrcholcích rostlin, listech, výhonech a květenstvích od května do konce září. Pletiva se deformují a žloutnou. Mladé plůdky opadávají. Mšice mohou přenášet viry. Podle průběhu počasí mají mnoho generací do roka.
Na zahrádce je nutno celoročně podporovat přirozené nepřátele mšic – slunéčka, pestřenky, zlatoočka či mšicomary. Kromě k. hrachové se v porostech luskovin objevuje i mšice maková.
Nejvýznamnějším škůdcem hrachu na zahrádce je nenápadný motýlek. Drobný dospělec s tmavou kresbou na křídlech a dvěma kovově lesklými proužky se vyskytuje v porostech v období květu hrachu, rostliny nepoškozuje.
Bělavá vajíčka klade na nadzemní část rostliny (nejčastěji na list) po jednom (někdy po 2–4). Larvy zprvu minují v listech, později se prožírají do lusků, kde povrchovým žírem poškozují semena. V lusku je řídké předivo a trus housenek. Poškození je poměrně časté a říká se mu červivost hrachu. Po žíru opouštějí housenky lusk a zahrabávají se do půdy, kde v kokonu přezimují. Kuklí se až na jaře v kokonu v půdě.
Preventivní ochrana není účinná, velmi časné výsevy jsou méně napadány. Původcem poškození semen na záhoně i při skladování může být i některý z příbuzných druhů brouků.
Významným škůdcem hrachu je 4–5 mm velký tmavě zbarvený brouk zrnokaz hrachový (Bruchus pisorum). Od příbuzných druhů se dá snadno rozlišit podle zbarvení konce těla (pygidium), které je světlé s dvěma černými skvrnami.
Zrnokazi mají zajímavý vývoj, který může, zejména v zimě překvapit. Brouci se vyskytují v porostech od počátku květu hrachu, živí se částmi květů, ale nezpůsobují škody.
Jantarově žlutá vajíčka 0,6 mm velká kladou na mladé lusky. Vylíhlá larva se prožírá do lusků a do semen. Drobná larva mírně naruší zárodek semene hrachu a nechá se rostoucím semínkem doslova obrůst. Vývoj probíhá ve zdánlivě neporušeném semeni, které larva uvnitř vyžírá. V jednom semeni žije vždy jedna larva.
Preventivním opatřením je setí kupovaného osiva. Nevyséváme vlastní vypěstované osivo, protože v něm mohou přezimovat brouci. Delší dobu trvající silnější mráz hubí v semeni přezimujícího brouka.
Larva se uvnitř semene také kuklí. Brouk v semeni přezimuje a semeno opouští v přírodních podmínkách na jaře. Semeno hrachu skladované doma v teple vývoj zrnokazů urychluje a obvykle již v lednu nebo únoru typickým otvorem dospělci opouští zrno.
Pěstitel se pak vyděsí, když se v dobře zavřené nádobě objeví desítky brouků. Další šíření v domácnostech však není možné, protože tento druh zrnokazů není schopen se rozmnožovat na skladovaném suchém hrachu a celý vývojový cyklus musí proběhnout venku na zelených rostlinách. Zrnokaz hrachový škodí pouze na hrachu.
Vzcházející hrách může silně poškodit typický žír (zoubkování) dospělců listopasa čárkovaného (Sitona lineatus). Jedinou prevencí je včasný výsev. Ohroženy jsou zejména porosty vzcházející za teplého a suchého počasí. Brouci jsou při žíru plaší, často unikají pozornosti. Větší rostliny již nejsou žírem ohroženy.
Preventivní ochranou je přikrytí půdy bílou netkanou textilií ihned po zasetí.
Mnohem nebezpečnější než listopas pro hrách je moucha květilka všežravá (Delia florilega) pro vzcházející fazole. V klíčícím semeni larvy vyžírá chodbičky a klíček. Rostliny nevzcházejí nebo vzcházejí značně deformované s černými chodbičkami v děložních lístcích. Později rostliny hynou.
Plži dokážou prakticky zničit úrodu fazolí během celé vegetace. Zvláště silně ožírají květy, malé i velké lusky.
Ochrana vyžaduje kombinaci zábran, pastí, sběru, nasazení biologických nepřátel a dalších postupů, jak to u plžů bývá popisováno.
Podrobnosti o aktuálně povolených ochranných přípravcích proti škůdcům luskovin najdete na Rostlinolékařském portálu.
Foto autor
Je obecně známé, že většina soukromých zahrádek je přehnojena draselnými hnojivy a zejména fosfáty. V těchto případech je přihnojování plnými hnojivy zbytečné, až škodlivé. Pak je nejvhodnějším řešením přihnojení jen organickými