Červenec, období prázdnin a volna pro děti, pro zahrádkáře právě naopak. Je to měsíc žní a současně čas na další výsevy pro podzimní sklizeň.
Hrášek patří ke stálicím zeleniny ze zahrady. Nejen kvůli snadné péči a brzké sklizni, ale i díky dětem. Zbožňují ty svítivě zelené kuličky.
Kdybychom nenahradili živiny odebrané pěstovanými rostlinami, drancovali bychom půdu. Ztratila by úrodnost. Hnojit zahrádku je třeba.
Po deštích nebo větší zálivce je třeba vše okopat a vyplít. Cílem je dostat do utužené půdy vzduch, přerušit zbytečné vypařování vody.
Mnoho z nás by rádo houby na zahradě pěstovalo, ale suroviny na intenzivní pěstování bývají těžko dostupné nebo nás odradí náročnost přípravy.
Jak známo, zásoba živin v květináči je omezená, a tak musíme vyčerpaný substrát průběžně doplňovat a rostliny hnojit. Připomeňme si základní pravidla.
Jak známo, zelené hnojení zásobí půdu organickou hmotou. Biomasa se pak postará o to, aby rostliny měly živiny dostupné. A k čemu je tu frisbee?
Botanický popis rostliny praví, že se kedlubna pěstuje pro osní hlízu, která vzniká tloustnutím a zkrácením stonku. Osní je skutečně od slova osa podobně jako osní obrazec nebo osní kříž.
Připomeňme si, že zelené hnojení je způsob, jak dodat do půdy organickou hmotu, důležitou pro kvalitu půdy, obsah živin i vody.
Problematiku půdních živin vhodných pro dvě rozdílné skupiny okrasných rostlin na zahrádce lze shrnout do pojmů: málo vápníku a moc vápníku.
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.
