Na keřích zůstávají jen plody těch nejpozdnějších a nejspíše i nejkyselejších ostružin a plody remontantních odrůd maliníků. Obě sezony ukončí první výraznější mrazík. Někdy přijde v polovině září, jindy až koncem října. Značnou roli hraje i nadmořská výška stanoviště. Zatímco v Lysé nad Labem nevědí co s letošní pozdní sklizní rajčat, kterých už mají všichni dost, Sušici už je po první sněháňce.

Maliníky

Solidně a dobře probrané pruty malin

• Jednou plodící maliníky

Odplozené pruty sestříháváme asi 3 cm nad zemí. Pokud jsme nové výhony už v létě neprobrali a nevystříhali slabé a napadené bejlomorkou, uděláme to nyní.

Didymelové odumírání maliníku a ostružiníku, které se projevuje skvrnami na výhonu

Necháváme pruty odpovídající výšky. Některé odrůdy dorůstají sotva dvou metrů a mají výhony jako malíček, jiné jsou vysoké tři metry a jsou silné jako palec. Aby měly rostliny v příští sezoně dostatek světla a prostoru pro kvetení a zrání plodů, měly by být od sebe zhruba 10 cm. Husté porosty častěji postihne didymela. Tento patogen způsobuje fialově hnědé, různě velké, ohraničené skvrny na bázi jednoletých výhonů, letorostů. Koncem léta skvrny hnědnou, dochází k nekrózám, praskání a odlupování borky. Napadené pruty musíme také vystříhat.

Tam, kde máme maliny na drátěnce, vyvazujeme pruty v podobné vzdálenosti jako v záhonu. Pruty už raději nezakracujeme, abychom neprobudili horní očka a rostliny nezačaly rašit. V zimě by totiž tyto pupeny mohly zmrznout a my bychom přišli o násadu kvalitních plodů na vrcholu rostliny.

• Remontantní maliníky

Necháváme je kvést a plodit. Teprve až skončí jejich čas, máme dvě možnosti:

• buď je seřízneme, zase tak 3 cm nad zemí,
• nebo je necháme do jara, aby přinesly sklizeň někdy koncem června, začátkem července, před sklizní jednou plodících. Sice to oslabuje růst a předpokládaný výnos sklizně v srpnu a září, ale jako rarita to je možné občas tolerovat.
  

  Remontantní odrůdy malin je vhodné seřezat kousek nad zemí

Sklizeň remontantních malin přichází v době, kdy už nejsou jahody nebo jich je jen málo, třešně, višně, borůvky, rybíz, angrešt, jsou v tuto dobu už docela luxusním ovocem. Tak proč si podzimní sklizeň zbytečně snižovat.

Ostružiníky

Jsou mohutnějším sourozencem maliníků. Jejich pruty narůstají do délky dvou, tří až osmi metrů, podle odrůdy. Prakticky všechny plodí na výhonech narostlých v loňském roce, jen minimum odrůd patří do skupiny plodících na jednoletých výhonech, tak jak plodí remontantní maliníky.

Ostružiníky zbavíme prutů, které letos plodily. Nevadí, že ještě nezaschly. Další zákrok je přiměřené zkrácení letošních výhonů. Z osmi metrů je zkrátíme na pět. U prutů tři, čtyři metry dlouhých odebereme z konce metr či dva, tak abychom na konce na špičkách dosáhli. Počet prutů je omezen na cca sedm.

Uděláme dobře, popud budeme počítat s možností tuhé zimy, kdy by mohly některé výhony namrznout. Proto je na jaře ještě zkontrolujeme a probereme.

U ostružiníku se zbavujeme letos plodících prutů

U ostružiníku se často objevuje rez na rubu listů. Pokud jsme ještě nezasáhli, můžeme použít přípravky, které dokážou napadení zastavit, popřípadě i částečně vyléčit.

Ostružiníky i maliníky jsou středně náročné na živiny. Potřebují je:

• na startu do sezony,
• při rašení a dalším růstu,
• v době od kvetení do zrání.

Odstraněné vyplozené pruty dáme raději na oheň.

Jak minerální hnojiva, tak i hnůj či živný kompost můžeme v tuto dobu dodat pro zásobení na jaře. Na jaře hnojíme podruhé, v podstatě na výnos.

Jak využít listy maliníku a ostružiníku

Maliníkové a ostružiníkové listy jsou po usušení kvalitním základem ovocných a ovocnobylinných čajů. Sušíme je buď čerstvé, nebo je před sušením nějakým způsobem fermentujeme.

Zralá malina jde snadno stáhnout z lůžka

Dělával jsem to tak, že jsem namočil ručník a pevně jsem do něho listy zatáhl. Za několik hodin v teple už listy nebyly zelené, ale hnědé, černé. Pak šly na sušení.

Rozdíl maliníku a ostružiníku nemusí být v bujnosti trnech na prutech. Hlavní rozdíl je v tom, že plodenství maliníku ve zralém stavu stáhneme snadno z plodového lůžka, zatímco zralá ostružina se od něho oddělí i s ním.

Foto autor a Shutterstock

Výsadba a pěstování

Jako typické keře mají ostružiníky kořenový systém uložen poměrně mělce pod povrchem půdy. Ne tak mělce jako maliny, přece jen však v sušších obdobích budou vděčné za pravidelnou doplňkovou závlahu. Na mělké kořeny je třeba myslet i při mělkém okopávání, kterým udržujeme půdu pod keři bez plevelů. Bylinný porost pod keři je jinak velkým konkurentem v boji o vodu a živiny.

Ostružiníkové květy a zrající plody

Jelikož se keře většinou prodávají v kontejnerech, je jejich výsadba možná prakticky celoročně. Vybíráme pro ně místo, které vyhovuje jejich přirozenému růstu. Většina odrůd vytváří dlouhé poléhavé výhony a i ty vzpřímené či polovzpřímené obvykle v létě klesají pod tíhou úrody. Pěstujeme je proto u opěrných konstrukcí nebo zcela jednoduše u plotu.

Na vybraném místě vyhloubíme před výsadbou nevelkou jámu, do které vysypeme zásobní dávku hnojiva přírodního původu. Následně vybereme rostlinu z kontejneru a vysadíme do jámy o několik centimetrů hlouběji, než rostla v kontejneru. Důkladně zalijeme.

Plodnost a řez

Keře rostou rychle a intenzivně, již v průběhu dvou let si dokážou vytvořit dostatečně silný a hustý keř. Velmi dobře vytvářejí kořenové výmladky, kterými se keř obnovuje. Výhony mají většinou dvouletým cyklus. To znamená, že v prvním roce výhony narostou, v druhém plodí, pak uhynou.

Tomuto způsobu růstu je třeba přizpůsobit řez. V předjaří odstraníme z keře všechny odumřelé výhony. Odstraníme také slabé a poškozené výhony.

Jedinečné plody ostružiníku; foto Shutterstock

Pokud stále zůstává keř přehuštěný, ponecháme na něm 6–8 nejkrásnějších výhonů, jejichž délku upravíme na maximálních 2,5 metru. Z nich už většinou vyrůstají sekundární výhony, které jsou plodonosné. I ty dokážou již v prvním roce často dorůst do značné délky.

Pokud bychom je ponechali bez řezu, plodily by po celé délce. To by vedlo k tvorbě menších plodů i k rozvoji houbových chorob. Proto sekundární výhony zkrátíme na délku 25–30 cm. Takto upravený keř na závěr vyvážeme k plotu nebo opoře.

Choroby a škůdci

Chorobami a škůdci u nás ostružiníky výrazněji netrpí. Často se objevuje rez ostružinová, hospodářsky významné škody však obvykle nezpůsobuje, a proto se ochrana proti ní nedělá. Také se může, zvláště u citlivých odrůd a ve vlhkých letech, vyskytnout monilinioza plodů. Ochrana proti ní se však neprovádí. Předcházíme jí správným výběrem odrůd a udržováním vzdušných keřů.

Sklizeň

Ostružiny vstupují do plodnosti zpravidla ve druhém roce po výsadbě, následně rodí většinou pravidelně. Plody sklízíme v létě, dozrávají postupně 2–7 týdnů. Plody černé barvy, jsou velmi šťavnaté se sladkokyselou chutí. Konzumují se čerstvé, vyrábí se z nich kompoty, džemy, ovocná vína, likéry, sirupy či pečené čaje. Z ostružiníkového keře se sklízejí i listy, které se vyznačují léčivými účinky.

Tipy na odrůdy ostružin

Asterina

Beztrnná moderní odrůda vznikla křížením Loch Ness x Chester. Keře rostou vzpřímeně, středně intenzivně. Odrůda dozrává středně pozdně, sklizeň začíná od poloviny července a trvá do konce srpna, úroda je pravidelná a vysoká.

Odrůda ostružiníku Asterina

Plody jsou pevné, velké až velmi velké (7 g), oválné, atraktivní, velmi chutné, mají typické ostružinové aroma. Díky své pevnosti jsou vhodné na kompotování, snesou i delší transport. Odrůda vykazuje střední odolnost vůči mrazu i houbovým chorobám. Není vhodná pro mechanický sběr, doporučuje se zejména pro pěstování v zahradách.

Ostružiník Black Butte

Americká hexaploidní odrůda. Ostružiník roste středně silně, klasickým poléhavým způsobem, typickým pro většinu odrůd ostružiníku. Vyznačuje se vitálním růstem, odolností proti chorobám a vysokou odolnost vůči mrazu, nevýhodou odrůdy jsou trnité výhony.

Black Butte

Odrůda je spolehlivě samosprašná a velmi brzy dozrává. Sklizeň začíná již koncem června a trvá do konce léta. Rodí bohatě a pravidelně.

Plody jsou pevné, atraktivního vzhledu i velikosti, tvarově vyrovnané, nadprůměrné velikosti o délce 5 cm a šířce 2,5 cm. Plody jsou šťavnaté, velmi sladké chuti.

Black Satin

Americká polovzpřímená odrůda. Vytváří výhony dlouhé 2–3 metry, velmi dobře odnožuje. Ostružiník kvete poměrně časně růžovými samosprašnými květy. Sběr plodů začíná od poloviny července a trvá do konce srpna. Odrůda je velmi úrodná, výnosy se pohybují v průměru od 4 do 6 kg z keře.

Plody jsou středně velké až velké, kulaté, sametově černé a velmi dobré sladko-kyselé. Odrůda je spolehlivá, mrazuodolná a odolává chorobám a škůdcům.

Black Satin; foto Shutterstock

Ostružiník Gazda

Raná polská odrůda vyšlechtěná v roce 1985 ve výzkumném ústavu v Brzezie. Ostružiník Gazda tvoří silné výhony s malým množstvím nevýrazných trnů, zřetelnější trny jsou však na listech a stopkách. Sekundární obrost je poměrně krátký s rovnoměrně rozmístěnými souplodími. Sklizeň začíná začátkem srpna a trvá asi 6 týdnů.

Plody jsou kulaté, malé až střední (2,5 g), černé se silnějším ojíněním. Chuť je velmi dobrá. Výhodou je silná odolnost vůči mrazům, rovnoměrné zrání a snadná oddělitelnost plodů od stopky. Zahrádkáři ocení snadný způsob rozmnožování kořenovými odkopky.

Foto Shutterstock a autor

Beztrnné ostružiníky jsou však trochu citlivější na mráz a snadněji namrzají ve dřevě.

Ve svých půdních nárocích jsou skromné a lze je pěstovat i na půdách, které se nehodí pro jiné ovocné druhy, ale vysokých výnosů u nich lze dosáhnout jen na půdách úrodných:

• středně těžkých až lehčích,
• propustných s mírně kyselou až neutrální půdní reakcí,
• dostatečně zásobených humusem, živinami a vláhou.

Kam ostružiník vysadit

Nejvhodnějším stanovištěm je slunné, teplé a chráněné před silným větrem. Vhodné jsou svažité jižní polohy, kde bychom jiné ovocné druhy pěstovali obtížněji. Odrůdy poléhavé nepěstujeme v polohách s vyššími zimními mrazy než -20 °C a zároveň je v těchto oblastech vhodná zimní ochrana před většími mrazy a mrazivými větry.

Plody ostružiníku beztrnného, foto M. Kožešník

Řezem podpoříme odolnost k mrazu

Účinek řezu lze ještě posílit přísuškem – odstraníme z porostů mulč a porost nezavlažujeme.

Na konci srpna po sklizni posledních ostružin můžeme keře ořezat. Odstraníme především odplozené větévky a nově vyrostlé výhony zkrátíme asi o 1/3 délky. Podpoříme tak jejich vyzrávání a odolnost vůči mrazu.