
O Mičurinovi a jeho mezidruhových a mezirodových odrůdách jeřábu
Jak možná víte, tak aronie neboli jeřáb černý je původně botanický druh z Ameriky, který prošel nejprve šlechtěním I. V. Mičurina a následně i evropským šlechtěním zaměřeným na větší a chutnější plody a snazší sklizeň.
Mičurin se kromě křížení jeřábů zabýval i mezirodovým křížením a vyšlechtil řadu zajímavých hybridů. A právě o těch nejznámějších pojednává tento text.
Podle ruského ovocnáře Ivana Vladimiroviče Mičurina (1855–1935) šlechtitelé nikdy nevěnovali pozornost zlepšení odrůd jeřábů. Po celá tisíciletí nebyl jeřáb zušlechťován, a jako ovocný strom se tudíž ani neuvádí.
Likéry vylepší ´Likernaja´, pikantně chutná ´Děsertnaja´
● V roce 1905 proto zkusil Mičurin opylit květy jeřábu obecného pylem jeřábu černého a vzniklý semenáč pojmenoval ´Likernaja´ Malvičky této odrůdy jsou černé, sladké a využívají se při přípravě zavařenin, kořalek a ovocných likérů.
● Pozoruhodným mezidruhovým hybridem jeřábu je odrůda ´Burka´. Vznikla v roce 1918 zkřížením jeřábu alpského a jeřábu obecného a její plody jsou dvakrát větší než plody jeřábu obecného. Mají sladkou chuť a tmavohnědou barvu.

● Za nejsladší z vypěstovaných odrůd jeřábů považoval Mičurin hybrid ´Mičurinskaja Děsertnaja´. Vznikla v roce 1927 z křížení odrůdy ´Likernaja´ a mišpule obecné. Plody jsou středně velké, tvarem podobné mišpuli. Jejich sladkou chuť doplňuje slabá hořkost jeřabinek, která přispívá k zvláštní až pikantní chuti. Strom dorůstá jen do výšky 1,5 m a je velice otužilý.

Slavný Mičurinův jeřábohloh ´Granatnaja´
Asi nejznámější ruské odrůdě jeřábu ´Granatnaja´ je letos přesně 100 let. Tzv. granátový jeřáb vznikl opylením jeřábu obecného pylem sibiřského hlohu na jaře roku 1925. Semena, která Mičurin z tohoto mezirodového křížení získal, vzešla na jaře roku 1926 a první úrodu sklízel už v roce 1930.

Botanicky správně jde o jeřábohloh (Crataegosorbus, kříženec jeřábu a hlohu). Tento menší až střední strom (4–5 m) je mimořádně mrazuvzdorný, nenáročný na stanoviště a vhodný i do městského prostředí. Jeho plody měří v průměru asi 1 cm (jako menší višně) a často jsou mírně hranaté. Mají krásnou tmavě červenou barvu připomínající český granát a sladkokyselou, jemně trpkou chuť. Zrají od srpna do začátku září. Jsou bohaté na antioxidanty a hodí se k přímému konzumu, do koláčů, kompotů, marmelád nebo pálenek.
Modernější jeřábohloh 'Granatina' ze Slovenska
Za pozornost stojí i slovenská odrůda ´Granatina´ z mezirodového křížení jeřábu obecného a hlohu sibiřského. Vyšlechtěná byla ve šlechtitelské stanici v Klčově u Levoče, která se zaměřovala na méně tradiční a odolné ovocné dřeviny. 'Granatina' vznikla selekcí rostlinného materiálu dovezeného z tehdejšího SSSR. Jedná se vlastně o úspěšné opakování Mičurinova šlechtění a zároveň modernější verzi zaměřenou na podmínky středoevropských podhorských oblastí. Oficiálně byla registrovaná v roce 1992.

´Granatina´ vyniká extrémní mrazuvzdorností, a to jak ve dřevě, tak v květu. Na pěstování je nenáročná. Plody této odrůdy mají čistě kulovitý tvar, jsou tmavě červené až nahnědlé a dozrávají později během září. Jejich chuť je sladce navinulá a o něco méně trpká než u odrůdy 'Granatnaja'. Uplatní se v marmeládách, sirupech nebo ovocných destilátech.
Pozor, v zahradnictvích se ´Granatnaja´ a ´Granatina´ často zaměňují nebo chybně uvádějí jako synonyma.

Vizionář a revoluční inovátor Mičurin
Mičurin věřil, že je možné přírodu přetvářet ve prospěch člověka. V jeho době bylo mezidruhové a mezirodové šlechtění považováno za revoluční počin. Křížením rostlin, které by se v přírodě minuly, úspěšně vytvářel nové hybridy s vyšší odolností, výnosem i okrasnou hodnotou.
Josef Mrákota
Foto: Ivan Dvořák, Shutterstock