V prosinci mrzne, a tak vyséváme dormantní trvalky

Příroda od podzimu blokuje vegetačním klidem – dormancí – předčasné vyklíčení semen, tím chrání i semenáčky před zimním mrazem. Současně však využívá chlad a mráz k tomu, aby odstartovaly dostatečně dlouhou zimní pauzu a semena mohla na jaře vyklíčit. Bez studené tzv. stratifikace – poklesu teplot, obvykle pod 4 °C – by se semena na jaře neprobudila.

Dormantní trvalky proto můžeme vysévat už od prosince a zpravidla do března, tedy v době, kdy venku ještě mrzne, a to nejlépe do truhlíků a plochých misek nebo i přímo do záhonů.

Po odeznění dormance a oteplení začnou trvalky klíčit. Můžeme je také nechat nějaký čas ve vlhkém substrátu na mrazu, sněhu a dešti a poté je přeneseme do studeného a pak do vytápěného skleníku, kde začnou klíčit s předstihem. U výsevů na záhony nám nezbude nic jiného, než čekat do jara.

Tato semenářská alchymie se týká rostlin, jako je: kontryhel měkký (Alchemilla mollis), acéna (Acaena), oměj (Aconitum), česnek (Allium), čechrava (Astilbe), paznehtník (Acanthus), sasanka (Anemone), bergenie (Bergenia), zvonek (Campanula), samorostlík / ploštičník (Cimicifuga), brambořík (Cyclamen), hvozdík (Dianthus), chudina (Draba), dryádka (Dryas), len žlutý (Linum flavum), hrachor jarní a širolistý (Lathyrus vernus a latifolius), levisie (Lewisia), pomněnka (Myosotis rupicola), mákovec (Meconopsis), prvosenka (Primula), ramonda (Ramonda), trojčetka (Trillium), upolín nejvyšší (Trollius europaeus), juka vláknitá (Yucca filamentosa) a další.