Zejména u mladších stromků, které mají ještě hladkou kůru, kontrolujeme na podzim, zda ve spodní části kmenů ovocných stromů nejsou stopy po hraboších.
Mladá kůra kmenu je ohrožena okusem více než tvrdá a hrubá kůra starších stromů. Zjistíme-li přítomnost hrabošů, měli bychom hlodavcům zabránit v tom, aby pod stromem našli úkryt. Hraboši se neukládají k zimnímu spánku a mohou tedy i pod vrstvou mulče nebo napadaného sněhu celou zimu okusovat kmeny a způsobit nenapravitelné škody.
Hraboš polní; foto Shutterstock
Hraboš polní (Microtus arvalis) ohlodává kmeny nad zemí a kořeny pod povrchem. Přítomnost hlodavce prozradí vstupy do podzemních nor velké v průměru tři čtyři centimetry. Hraboš měří až 12 cm, ocas má poměrně krátký, malé uší jsou zapuštěné v srsti. Čenich má oblejší než myš, zbarvení podobně šedé nebo hnědé.
Existují sice rostliny, které tyto nezvané hosty odpuzují (řebčík – Fritillaria, pryšec křižmolistý – Euphorbia lathyris, česnek), ale v tomto období je jejich účinek minimální. V případě nouze je proto možné použít pasti nebo moderní návnady, jejichž složení, objem likvidační dávky a také způsob balení a aplikace musí být takový, aby ochránil jiné obyvatele zahrady před otravou.
Volným záhonům prospěje podzimní vysévání plodin na zelené hnojení. Ozimé žito chrání povrch půdy před zamokřením a vytvořením škraloupu.
Čilá, bystrá, čistotná, nepáchne třeba jako myš domácí, a každou chvíli se zastaví, aby si mohlo vyčistit tlapky a kožíšek.
Mezi volně rostoucími nebo pěstovanými rostlinami najdeme množství nebezpečných a problematických druhů. Můžeme se s nimi setkat ve veřejné zeleni, v parcích i soukromých zahradách.
Pro výsadbu stromku vyhloubíme dostatečně velkou jámu, do níž zatlučeme kůl, který je zároveň možné využít jako ochranu před sluncem. Stromek proto sázíme severně od kůlu.
