Kompostování: proč kompost zapáchá a nezahřívá se

Kompostování není složité, přesto se občas něco nepovede. Kompost se nezahřívá, začne nepříjemně zapáchat nebo se materiál rozkládá příliš pomalu. Většinou stačí najít příčinu a upravit poměr jednotlivých složek, vlhkost nebo provzdušnění.

Kompost se nezahřívá nebo jen slabě

Nejčastější příčinou je přílišná vlhkost a nedostatek vzduchu. V takovém případě pomůže přidat suchý materiál a kompost dobře promíchat. Nebo ho jen přehodit do větší figury (širší základna, nižší hromada) a nechat vydýchat. Problém může být i opačný. Příliš vzdušný materiál, například volně navršená sláma, se špatně nastartuje. Pomůže jeho sešlapání a případně mírné zavlažení, přidání zdroje dusíku pro rychlejší rozklad (ledek, jícha z kopřiv, naředěné slepičince, močůvka, hnojůvka, čerstvý hnůj (=mrva),…).

Kompost se také nemusí zahřát, pokud jsme použili příliš starý, už částečně zetlelý materiál. Například u rok starého hnoje už horká fáze proběhla. Pro nastartování je proto potřeba přidat čerstvý materiál a vše dobře promíchat. Nezahřívá se ani malá hromádka kompostu, i když je v ideálně strukturním složení. Pro založení kompostu, ve kterém je střední část zahřátá tak, že likviduje choroby, škůdce, semena plevelů, potřebujeme objem cca 1m krychlový. Ve středu takové kostky /1x1x1 m/ dosahují teploty optima, žížaly se do jeho středu stěhují z obvodu kompostu až když vychládá.

Je lepší založit si hromádky různých materiálů a míchat je až když víme, že máme hmoty dostatek. tedy obyčejně po prvním hrabání listí, vytrhání letniček, ořezání trvalek, které odkvetly v létě. Doprostřed takového kompostu můžeme míchat i ovoce napadené moniliózou, různými hnilobami. Takové ovoce by nikdy nemělo zůstat na povrchu, vždy by (i u malých hromádek kompostované hmoty) mělo být přikryto, aby se z něho nemohly šířit spóry hub. Ty totiž kontaminují povrch plodů, které uskladňujeme a ve sklepě pak jsou příčinou šíření tzv. skládkových chorob.

Proč kompost zapáchá?

Správně založený kompost by neměl nepříjemně zapáchat. Pokud se zápach objeví, může být příčinou nevhodný poměr materiálů nebo přílišná vlhkost. Zápach po čpavku může signalizovat příliš mnoho dusíku. To hrozí například při kompostování samotného drůbežího trusu nebo materiálu s velkým podílem dusíkatých složek. Pomůže přidat materiál bohatý na uhlík, například seno, slámu, piliny nebo štěpku, natě z trvalek, listí, plevele, krátká posekaná tráva z „kultury“ trávník, kterou sklízíme až kdy zavadne, proschne. Jestliže je kompost příliš vlhký a začíná hnít, potřebuje především více suchého a strukturního materiálu. Ten pomůže vsáknout, odvést přebytečnou vodu a zlepšit přístup vzduchu. Aby kompost nehnil, je třeba ho skládat z více druhů materiálu, pokud složky nemícháme, dáváme vrstvu jedné složky 3–5 cm. Zejména pokud je to čerstvě posekaná tráva. Ve vyšší vrstvě z vrchu plesniví, zespodu hnije.

Potřebuje kompost urychlovač?

Různé startéry a urychlovače kompostování nejsou při správném založení kompostu obvykle nutné. Pokud jsou materiály dobře promíchané a kompost má vhodnou vlhkost, tlení, mikrobiální rozklad probíhá přirozeně. Při založení nového kompostu můžeme přidat několik lopat zralého kompostu, který obsahuje množství mikroorganismů a pomůže nový materiál „naočkovat“. Příznivě působí také malé množství půdy, která se do kompostu často dostává už spolu se zahradními odpady. Krtiny v trávníku neobjíždíme, zem z nich je také dobrým očkovacím materiálem, míchá se s trávou už v koši sekačky. V některých případech může tlení urychlit dusík. To se týká především materiálů bohatých na uhlík, jako je sláma, větvičky, kůra, piliny, papír nebo listí ořešáku. Pokud ale kompostujeme zároveň materiály bohaté na dusík, například hnůj, kopřivy nebo kuchyňské a zeleninové odpady, další dusík už zpravidla není potřeba.

Pomáhají kompostu žížaly?

Žížaly jsou pro kompost užitečné a ve správně vedeném kompostu se dobře rozmnožují. Proto je vhodné zakládat kompost přímo na půdě, nikoli na betonu nebo jiném pevném podkladu. Do kompostu se dostávají přirozeně spolu se zahradní zeminou a organickými odpady. Neuškodí jim do kompostu přidaná, do jeho objemu rozptýlená, rozmíchaná kávová sedlina, odpady ze zeleniny, ovoce z domácnosti, další rostlinné zbytky. Slupky z banánů, citrusů nemají v naší přírodě mnoho přirozených „rozkladačů“ mezi bakteriemi, nejprve je musí rozložit saprofytní houby.

Zakládanému kompostu nesvědčí přidání většího množství popela ze dřeva a vápna. Zvyšují pH kompostu, což vede k tomu, že bakterie, které v kompostu jsou pracují pomaleji, celkově se tedy přidáním hmotami vápenatými (pálené – k němu najdete více v dalším článku o kompostu), hašené pícní vápno, LAV, dusíkaté vápno, vápenec a další zdroje vápníku, kam patří i popel, který obsahuje zásadotvorný vápník, draslík, sodík), zpomaluje jeho rozklad, zrání. Vyšší pH, vápník v kompostu činí bakterie línými.