Denivky patří mezi nenáročné a odolné trvalky, které si získávají stále více příznivců. Často bývají zaměňovány s liliemi, ale mají vlastní kouzlo, nespočet barev a tvarů.
Prvním kultivarem byl Apricot, vyšlechtěný v roce 1893 anglickým učitelem G. Yeldem. Poté štafetu ve šlechtění převzali Američané. Prvním šlechtitelem denivek byl A. B. Stout, ředitel botanické zahrady v New Yorku. V roce 1929 vyšlechtil kultivar Mikado, a je tak považován za otce moderního šlechtění denivek.
Denivka (Hemerocallis) je vytrvalá bylina, která nemá cibuli ani hlízu. Z kořenového krčku vyrůstají listy, které mohou být užší i širší podle odrůdy, barvy od světle zelené až po modrozelenou. Kořeny jsou dužnaté, mnohdy hlíznatě ztloustlé a jsou tak zásobárnou vody pro případ dlouhodobějšího sucha. Původně pochází z jihovýchodní Asie, kde se pěstovala už před čtyřmi tisíci lety nejen pro krásu, ale i jako léčivka a zelenina. Do Evropy se dostala v 16. století a od té doby prošla obrovským šlechtitelským pokrokem. Dnes existuje téměř 100 000 odrůd denivek.
Díky intenzivnímu šlechtění v posledních 25 letech se podařilo získat denivky v téměř všech barvách – od smetanové a růžové, přes žlutou, červenou až po purpurově fialovou, dokonce i kaštanově hnědou, hnědočervenou apod. Tvary květů mohou být jednoduché, plnokvěté, hvězdicovité či pavoukovité. Některé odrůdy vynikají zvláštními efekty, jako je pikotáž na okvětních lístcích nebo jemný „diamantový poprašek“.
Denivky jsou velmi odolné a nenáročné. Nejlépe prospívají na slunném stanovišti s propustnou půdou a dostatkem živin. Dobře snášejí i sucho, ale pravidelná zálivka zaručí větší a sytěji vybarvené květy.
Při výsadbě je důležité zasadit rostlinu tak, aby krček byl asi 2 cm pod povrchem půdy. Listy i kořeny se před výsadbou zkracují na třetinu, což podpoří rychlejší zakořenění.
Podle chování před příchodem zimy a v zimním období rozlišujeme tři typy: dormantní (listy žloutnou, zasychají, rostlina se zatáhne), semievergreeny (rostliny si ponechávají listy částečně zelené) a evergreeny (zelené celoročně). Většina odrůd je plně mrazuvzdorná.
Poškození se projevuje nevzhlednými skvrnami na květech po sání třásněnek, zejména u červených a purpurových odrůd. Není to tedy viróza, jak se někteří mylně domnívají.
Denivky jsou odolné, ale mohou je napadat bejlomorky nebo třásněnky, které poškozují poupata a květy. Vhodný je preventivní postřik před kvetením. Vzácně se vyskytují houbové choroby, například hnědá listová pruhovitost nebo hniloba krčku a kořenů. Chemické ošetření však není nezbytně nutné.
Ačkoli se traduje, že denivky nelze řezat do vázy, není to pravda. Pokud ustřihneme puk těsně před rozvinutím, vydrží květ ve váze několik hodin a krásně doplní letní kytici.
Pokud vás denivky zaujaly, můžete se stát členy specializované organizace ČZS Gladiris, která sdružuje pěstitele denivek, kosatců a mečíků. Získáte tak přístup k novinkám i cenným pěstitelským radám.
Ještě více informací o denivkách si můžete přečíst v celém znění článku, který vyšel v Zahrádkáři 9/2020.
Foto autor
Svah, stráň či jiná plocha, jejíž údržba je obtížná, ale i záměr posílit rozmanitost zahrady, to bývají důvody, proč pokrýt půdu trvalkami.
Trvalkami se kocháme od jara do podzimu, některými i poté. Na zahradě máme rádi trvalky tím víc, čím lépe jim to spolu sluší. Jak je vybírat?
Ovocné stromy obtěžkané obzvláště bohatou úrodou zavlažujeme i v červnu, aby mohly své plody uživit. V období sucha jim přidáme do závlahové vody vícesložkové hnojivo.
