Martin Koudela

Skladování zeleniny je klíčové pro zachování chuti, kvality a nutričních hodnot. Poradíme, jak si úrodu uchovat co nejdéle.

Správná zálivka je klíčem k bohaté úrodě. Ve druhé části se zaměříme na cibulovou, listovou, plodovou a luskovou zeleninu – každá z nich má na vláhu jiné nároky.

Různé druhy zeleniny mají odlišné nároky na vodu – některou zeleninu musíme zalévat častěji, jiná si vystačí s menším množstvím vláhy.

Některá zelenina, např. brokolice, pastinák, pór a další, může být díky své mrazuvzdornosti, ponechána na venkovním stanovišti až do prosince.

Některé rizikové látky jsou běžně okolo nás. Přirozeně je vytvářejí některé rostliny, mikroorganismy či živočichové. Které to jsou?

Pro člověka rizikový, v přírodě velmi důležitý. To je solanin. Látka, která se tvoří v rostlinách jako přirozená ochrana rostlin před škůdci.

Potřebujeme jich miligramy nebo jen zlomky miligramů, ale pro život jsou nezbytné. Prvky, které lidskému tělu poskytuje i zelenina.

Zelenina je důležitým zdrojem mnoha prospěšných látek pro člověka, ale obsahuje i škodlivé dusičnany. Jak moc a kde se jich máme obávat?

Inulin patří do skupiny látek, které tvoří tzv. vlákninový komplex. O vláknině víme, že v mnoha ohledech svědčí lidskému organismu.

S trochou nadsázky lze říci, že zelenina hraje všemi barvami. V rostlinných pletivech se totiž vyskytují přírodní barviva, která mají různé fyziologické funkce.

Košťálová zelenina zahrnuje druhy náročné na zalévání. Hodí se pro ně závlaha postřikem. Listová zelenina se liší potřebou vláhy v různých obdobích růstu.

Mnozí se rozplýváme nad jedinečnou chutí rajčat pěstovaných na zahrádce. Už kvůli ní je dobré sledovat, jak dozrávají, a sklízet plody včas.