
Může pěstitel využít zahradu s přirozeným výskytem divokých živočichů a planých rostlin tak, aby dosáhl i na svůj prospěch v podobě různorodé a kvalitní úrody?
Někdy se takové zahradnické postupy označují jako zahradničení v souladu s přírodou. Nejde o žádný nový vynález, ale jen o znovuobjevení již objeveného. Často zmiňovaný obdiv k pěstitelským znalostem našich prababiček a pradědů má své opodstatnění. Onen um našich prapředků přitom nebylo nic jiného, než po generace předávané poznatky vypozorované z přírody. Naši předkové věděli, jak zajistit úrodnost půdy i bez použití chemikálií, či jak zvýšit úrodu vhodným kombinováním rostlin.
Mezi organismy navzájem a mezi nimi a prostředím existují ekologické vztahy (určitá rostlina může potlačovat růst některé jiné a naopak pomáhat v růstu úplně jinému druhu, některá rostlina neporoste v písčité půdě, jiný druh zase poroste jen tam apod.). Poznání a uvědomění si těchto vztahů je jedním z nejdůležitějších principů zmíněných zahradnických přístupů. Přírodní zahradník by měl například vědět, že slunéčko sedmitečné (ale i larva zlatoočka nebo pestřenky) požírá ve velkém mšice, a proto by se je měl snažit na svoji zahradu přilákat.
Zásadní je i péče o půdu a doplňování organické hmoty. Právě obsah organické hmoty v půdě určuje zdraví půdy a její úrodnost a má také kromě jiného vliv na schopnost zachycovat vodu a vázat živiny. Organickou hmotou jsou nejrůznější zbytky rostlin (například zelené hnojení), kompost (v něm se uplatní zbytky z kuchyně) či hnůj z hospodářských zvířat. Při vhodné kombinaci přirozených ekologických vztahů a zdravé půdy není potřeba používat umělých chemických hnojiv a postřiků pro lepší růst pěstovaných rostlin ani pro omezení jejich chorob a škůdců.
Zajímavý je historický vývoj zahradničení v souladu s přírodou, který ukazuje, že se nejedná jen o nějaký současný módní výstřelek. Historicky nejstarším stylem je přírodní zahrada. Vznikl koncem 19. století v Anglii. Jednalo se o celé krajinářské celky, které využívaly některé prvky krajinné struktury (lesy, louky, jezera). Území bylo navrženo tak, aby připomínalo divokou přírodu.
V konečném důsledku je jedno, jestli se pěstitel rozhodne být přírodním zahradníkem, biozahradníkem nebo ekozahradníkem. Důležité je ztotožnění se se základními principy.
Mnoho pěstitelů se na popisované styly dívá s velkou nedůvěrou, což je určitě dáno mediálním povykem okolo slov s předponou eko- a bio-. Při přednáškách o přírodním zahradničení také častou slýchám obavu zahrádkářů, že když přistoupí na principy přírodního zahradničení, stane se z jejich pozemku nevzhledná džungle plná plevele, kde neporoste nic k užitku. Proto bych doporučil jako velmi inspirativní rakouský projekt Natur im Garten (příroda v zahradě), který funguje již mnoho let a je podporován i zemskou vládou Dolního Rakouska.
V rámci projektu byla vytvořena síť ukázkových veřejně přístupných zahrad a parků, které dodržují pravidla přírodního zahradničení – nepoužívají umělá hnojiva, postřiky a rašelinu, kladou důraz na přítomnost přírodní zahrady (živý listnatý plot, suchá zídka apod.). Kdokoliv se zahradou pak může při splnění uvedených podmínek získat plaketu a může svoji zahradu jednou za čas zpřístupnit návštěvníkům.
Tento projekt probíhá v současnosti i u nás, pro bližší informace doporučuji kontaktovat občanské sdružení Přírodní zahrada sídlící v Jindřichově Hradci. Vřele bych také doporučil návštěvu ukázkových přírodních zahrad v rakouském Tullnu (Die Garten Tulln), kde lze vidět, že přírodní zahrada může být všechno, jen ne zarostlá a neplodná.
Foto autor
Připomeňme si nejdůležitější zásady pro řez ořešáku. Výchovný – tvarovací řez korunky stromku děláme jen pokud je nutný v období prvních pěti let po výsadbě. Řez prosvětlovací – průklest, je možný v plodném věku stromu a to vždy v několikaletém odstupu.
Díky za pěkný článek. Také takto zahradničím. Je skvělé, že píšete o nutnosti omezit používání rašeliny v zahrádách. V Anglii například už se v zahradních centrech prodávají substráty bez rašeliny běžně a lidé tam i více vědí, že ji nemají používat a proč. V Čechách se o tomto tématu (těžbě a vysoušení rašelinišť) nemluví, zde si typický zahrádkář vesele sází do své zásadité půdy alzalky, jen jim přikupuje pytle rašeliny, aby mu rostly. Stejné je to s nadužíváním chemikálií v zahradách. V médiích mainstream pořád omílá postřiky, roundup na pampelišku a plastovou mulčovací textilii. Zahradničení bez pesticidů mi přijde normální, kolem sebe však bohužel stále vidím v zahradách lidi poskřikovat a hubit kdeco. Nemluví se o tom, že insekticid, který zahubí kýženého škůdce zahubí i hmyz, který by se tím škůdcem mohl nakrmit (nemluvě o reziduích pesticidů, které pak i přes ochranné lhůty sám sní). Bez chemických zásahů funguje v přírodě přirozená rovnováha, kdy přemnožený škůdce naláká na hostinu svého predátora. Jen je potřeba jim v tom nebránit.