Domů » Zahrada » Zelenina a byliny » Kořenová » Čím inulin prospívá člověku, které rostliny ho obsahují
Čím inulin prospívá člověku, které rostliny ho obsahují
18. 9. 2022
Inulin patří do skupiny látek, které tvoří tzv. vlákninový komplex. O vláknině víme, že v mnoha ohledech svědčí lidskému organismu.
Inulin se v hojné míře vyskytuje u řady rostlin a to jako zásobní polysacharid, který vzniká spojováním molekul fruktózy. Inulin obsahují některé rostliny z čeledi hvězdnicovitých, čekankovitých, amarylkovitých a dalších. Mnohé druhy jsou více čí méně běžnou zeleninou.
Kořen čekanky obecné obsahuje inulin
Jak inulin funguje v lidském těle
Na rozdíl od škrobu, který je také zásobním polysacharidem, není inulin rozložitelný enzymy lidského organismu. Z hlediska lidské výživy má tedy prakticky nulovou energetickou hodnotu, proto mají potraviny obsahující inulin nízký glykemický index, což je prospěšné především pro diabetiky.
Probiotické bakterie v zažívacím traktu však dokážou tento polysacharid svými enzymy štěpit a využít ve svém metabolismu. Proto inulin označujeme jako prebiotikum. Jde o látku, která přispívá k rozvoji probiotických bakterií užitečných pro lidský organismus. Kromě tohoto probiotického efektu snižuje inulin hladinu cholesterolu v krvi a zlepšuje využitelnost vápníku z potravy.
Také oman pravý obsahuje inulin
Rostliny s velkou dávkou inulinu
Poprvé byl inulin izolován z omanu pravého (Inula helenium), léčivé trvalky.
Větší množství inulinu obsahují kořeny čekanky obecné (Cichorium intybus), hlízy topinamburu (Helianthus tuberosus) a výhony chřestu (Asparagus officinalis).
V čekance salátové (Cichorium intybus var. foliosum) a hlávkové (Cichorium intybus var. foliosum f. capitata) nebo ve štěrbáku zahradním (Cichorium endivia), v salátech – listovém a hlávkovém (Lactuca sativa) – je tato látka také obsažena.
Z dalších rostlinných druhů, které obsahují významnější množství inulinu, lze jmenovat artyčok (Cynara scolymus), jakon (Polymnia sonchifolia), ale také cibuli kuchyňskou (Allium cepa) a česnek (Allium sativum).
Z planě rostoucích rostlin s vyšším obsahem inulinu, jejichž konzumní části lze získat sběrem ve volné přírodě, nebo které lze alternativně pěstovat jako zeleninu, stojí za zmínku pampeliška lékařská (Taraxacum officinale), kozí brada fialová (Tragopogon porrifolius), lopuch větší (Arctium lapa) nebo pupava bezlodyžná (Carlina acaulis).
Obsah inulinu v různých plodinách (Van Loo a kol. 1995)
|
Plodina
|
Jedlá část
|
Obsah sušiny
(% čerstvé hmoty)
|
Obsah inulinu
(% čerstvé hmoty)
|
|
Cibule kuchyňská
|
cibule
|
6–12
|
2–6
|
|
Topinambur
|
hlízy
|
19–25
|
14–19
|
|
Čekanka
|
kořeny
|
20–25
|
15–20
|
|
Pór
|
cibule
|
15–20
|
3–10
|
|
Česnek
|
cibule
|
40–45
|
9–16
|
|
Artyčok
|
nerozvinutá květenství
|
14–16
|
3–10
|
|
Banán
|
plody
|
24–26
|
0,3–0,7
|
|
Žito
|
obilky
|
88–90
|
0,5–1
|
|
Pampeliška
|
listy
|
50–55
|
12–15
|
|
Lopuch
|
kořeny
|
21–25
|
3,5–4
|
|
Jakon
|
kořeny
|
13–31
|
3–19
|
|
Kozí brada
|
kořeny
|
20–22
|
4–11
|
Inulin v kávovině z kořenů čekanky obecné
Ze sušených kořenů čekanky se tradičně získává surovina pro přípravu kávovinových směsí, například melty nebo cikorky.
Kořeny čekanky lze sklízet ve volné přírodě z planě rostoucích rostlin. Existují také kulturní formy čekanky obecné, které lze pro sklizeň kořenů záměrně pěstovat.
Pěstitelské tipy
Čekanka salátová
Pěstuje se z výsevu na venkovní stanoviště od poloviny května, v teplejších oblastech až do začátku června, nejlépe na lehčí, dobře prokypřené půdě. Na těžších půdách ji lze pěstovat i na hrůbcích. Pěstitelský spon se pohybuje okolo 30–40 x 8–12 cm.
Na podzim sklizené kořeny se ukládají ve vlhkých a chladných prostorách a od podzimu do jara se postupně odebírají a zakládají pro rychlení čekankových puků v teplejších podmínkách do beden nebo do kbelíků naplněných vhodným substrátem. Kořenový krček by měl zůstat nad povrchem substrátu.
Takto založenou kulturu překryjeme černou fólií, nebo jiným vhodným způsobem zabráníme přístupu světla. Čekankové puky dopěstujeme ke sklizni při teplotách okolo 12–18 °C. Při nízkých teplotách okolo 5 °C trvá rychlení až několik měsíců a příliš vysoké teploty vedou ke špatné kvalitě puků.
Čekanka hlávková
Vytváří hlávky různého tvaru i zbarvení. Můžeme ji pěstovat ve skleníku nebo fóliovníku: z výsevů od začátku března do poloviny dubna, s následnou výsadbou asi za měsíc. Od poloviny dubna do poloviny června vyséváme čekanku hlávkovou pro letní sklizeň a pro podzimní termíny sklizně pak od poloviny června do 10. července (s následnou výsadbou od 10. července do začátku srpna).
- Červený typ Radicchio obvykle pěstujeme z výsevů od poloviny dubna do 10. července. Sazenice vysazujeme od května do červene.
- Zelený typ Zuckerhut pěstujeme jako následnou plodinu z výsevů začátkem července.
V krytých prostorách čekanku sklízíme od poloviny června, letní kulturu z venkovních záhonů od poloviny července a podzimní kulturu během října. Sklizeň může proběhnout až během listopadu, nebo začátkem prosince. V teplejších oblastech a v příznivých letech lze čekanku hlávkovou přezimovat pod netkanou textilií (snáší teplotní pokles až na –7 °C).
Inulin obsahuje i pampeliška
Také černý kořen obsahuje inulin
Vyséváme ho obvykle brzy na jaře (v březnu). Vzhledem k tomu, že vyniká odolností vůči nízkým teplotám, ho můžeme pěstovat z výsevů okolo poloviny srpna jako ozimou kulturu pro podzimní sklizeň v dalším roce.
Černý kořen pěstujeme nejlépe v hlinitopísčitých půdách. Semena vyséváme do hloubky 2–3 cm, do řádků vzdálených 30–40 cm, v řádku se rostliny jednotí na 10 cm. Při pěstování ze srpnového výsevu však vzniká vyšší riziko vybíhání rostlin do květu než u porostů z výsevů březnových.
Artyčok
Je teplomilnou zeleninou. Proto je vhodné jej pěstovat na venkovním stanovišti v teplejších oblastech nebo ve skleníku či fóliovníku.
Artyčok můžeme vysévat během února a března, nejlépe do hrnků naplněných substrátem. Sazenice dopěstujeme při teplotách okolo 15 °C. Ve druhé polovině května pak dopěstovanou sadbu vysazujeme na trvalé stanoviště do sponu okolo 1 x 1,5 m. Abychom dosáhli kvality, ponecháme na rostlině pouze 2–3 květní úbory, které sklízíme od června.
Artyčok
Chřest
Chřest, vytrvalou zeleninu, pěstujeme buď jako bělený v hrůbcích, nebo zelený bez nutnosti vytvářet na záhonu hrůbek. Lze ho množit ze semen nebo dělením rostlin. Od výsevu do první sklizně uběhnou téměř tři roky. Chřest sklízíme do konce června.
Potom necháme narůst nať. Tím umožníme rostlině vytvořit si dostatečnou zásobu asimilátů pro přezimování a zdárný nástup do další vegetace.
Foto autor
Zajímá toto téma vaše přátele? Dejte jim vědět!
Prosíme, nezapomeňte článek pochválit klepnutím na ❤
