
Kdo chce na zahradě sklízet rozmanité druhy ovoce a zeleniny, nejspíš pěstuje i staré odrůdy a méně zavedené druhy. Připomeňme si některé.
Šlechtitelské firmy stále přicházejí s nabídkami nových odrůd, je z čeho si vybírat. A třeba také s ohledem na deklarovanou odolnost proti chorobám a škůdcům, což může omezit nutnost chránit rostliny chemickými postřiky.
Při hledání vhodných a zajímavých druhů pro zahradu se můžeme porozhlédnout i po tzv. starých odrůdách. Pocházejí většinou z 19. století či ze začátku 20. století. Mohou být i starší, ale nemusí být méně odolné nebo mít horší vlastnosti. Za dobu existence prošly přirozenou selekcí.
Jinými slovy, ty odrůdy a druhy ovoce a zeleniny, které nebyly kvalitní, nepřežily do dnešních dnů. Mnoho starých odrůd, které jsou stále nebo i nově k mání, má dobré vlastnosti, například mrazuvzdornost, odolnost vůči suchu, chorobám a škůdcům, dlouhou uchovatelnost plodů.
Důležitým rysem, pro který má smysl staré odrůdy pěstovat, je chuťová a tvarová rozmanitost. Plody sice mohou být menší, než u novějších odrůd, zato jsou však jednotlivé odrůdy mnohem více chuťově variabilní než ty novější.
Nejčastěji se starými odrůdami můžeme setkat u ovocných stromů, zejména pak u jádrovin. Právě již zmíněná pestrost je u starých jabloní, případně hrušní velmi patrná.
Kdysi bylo běžné, že se okolo domu pěstovaly jabloně, které plodily chutná jablka k přímé spotřebě (například Grávštýnské, Míšenské), k sušení (Boskoopské, hrušky odrůdy Charneuská), pro kuchyňské zpracování (tzv. štrúdláky – Kardinál žíhaný) nebo na moštování a pálení (Jadernička moravská, Panenské české).
Odrůda Jadernička moravská výborně chutná po sklizni. Při dobrém uskladnění ještě v únoru, březnu. Foto M. Vysloužil
Staré odrůdy ovocných stromu také mohou být velmi odolné vůči chorobám. Například proti strupovitosti jsou odolné jabloně Hájkova muškátová reneta, Hvězdnatá reneta nebo Boskoopské, z hrušní pak stále poměrně známá Williamsova.
U peckovin můžeme zase nalézt odrůdy s dobrou tolerancí vůči šarce – třeba Špendlík žlutý nebo slivoň Durancie.
Staré odrůdy ovocných stromů zažívají renesanci, a tak se na ně a jejich vlastnosti lze doptat ve větších ovocnářských školkách nebo ve specializovaných školkách na staré odrůdy.
Kromě starých tradičních odrůd je možné v dnešní době pořídit na zahradu i méně obvyklé druhy ovoce. Doporučit lze třeba zimolez kamčatský (často nazývaný jako kamčatská borůvka). Je to velmi rané ovoce, nenáročné na půdu. Jelikož je to druh cizosprašný, je nutné mít vysazené alespoň dva keře různých odrůd.
Dalším u nás nepůvodním druhem je muchovník. Mrazuvzdornost i tolerance vůči suchu je velmi dobrá.
Pro ovoce lze však pěstovat i tuzemské původní keře, například dřín obecný, jehož plody obsahují velké množství vitamínu C; jeřáb obecný Moravský sladkoplodý s jedlými sladkokyselými plody nebo třeba bez černý Hasberg s plody vhodnými pro přímou spotřebu. Neměli bychom také zapomínat na rakytník řešetlákový nebo kdysi velmi oblíbené kdoule a mišpule, jejichž plody sice nejsou vhodné k jídlu, ale jsou výborné do marmelád či moštů.
Také v zeleninové části zahrady se nemusíme omezovat pouze na základní druhy, ale naopak můžeme zkoušet mnoho druhů nebo odrůd. Navíc pestrost v druzích a odrůdách s sebou kromě potěšení z pěstování a objevování přináší i další pozitiva.
Odrůdy můžeme kombinovat, abychom měli zastoupení od těch nejranějších až po pozdní odrůdy a druhy zeleniny. Některé odrůdy jsou odolnější proti chorobám a škůdcům. Pokud je kombinujeme s odrůdami, které mají jiné zajímavé vlastnosti, máme větší šanci, že nám při nepříznivých podmínkách, způsobených počasím nebo zvýšeným výskytem škůdce či nemoci, aspoň někteří jedinci vydrží.
Příkladem může být například rajče divoké, které má sice velmi malé plody, jenže rostlina je velmi odolná proti plísni bramboru.
Mezi zeleninou najdeme mnoho druhů kdysi běžně pěstovaných a dnes téměř vymizelých.
Například z vodnice lze zpracovávat bulvu. Jíst se dá syrová nebo z ní lze vyrobit vodnicové zelí. Využít lze však i nať – na špenát.
Kulinární uplatnění má rovněž tuřín, černý kořen nebo topinambur.
Kdysi se také pěstoval více bob zahradní, jehož lusky můžeme buď zpracovávat nezralé, nebo využít až vyzrálé.
Jako listovou zeleninu využívali lidé mnoho druhů, o kterých si dnes myslíme, že jde již jen o plevel. Jako špenát upravovali i listy lebedy zahradní nebo kopřiv. Do salátu lze využít potočnici, kozlíček polníček, mladé listy brutnáku nebo listy a květy lichořeřišnice.
Některými druhy zeleniny zase můžeme ochutit pomazánky, omáčky. Například štěrbákem, šťovíkem zahradním nebo kerblíkem.
Foto M. Vysloužil a autor
Do této skupiny patří: komule (Buddleja), ořechoplodec (Caryopteris), tavolník (Spirea x bumalda), Pustoryl (Philadelphus) – pokud jsme je již neořezali v předchozím období podle rady z 12. 1. Dále po tomto termínu za vhodného počasí a v období bez
Ze starých odrůd jabloně mám nejraději odrůdu Čistecké lahůdkové ( také má název Princezna Luisa )
Ano, to je výborné. A já mám ráda ještě Coxovu renetu, není sice nijak krásná, ale lepší jablko na chuť neznám. Chutná trochu jako jablko kombinované s banánem.
Pane Jaroslave, zrovna ten jmenovaný tvar pro šíření historických odrůd není nijak významný \nejste od firmy?
Mám na zahradě moravskou jaderničku, které bude 100 let (byla zasazena v r.1926). Každý rok plodí, ten mošt je lahůdkový. Bez chorob, skvrn a když zjara kvete, je to čistá krása.