Do evropské krajiny patří jeřáb oskeruše po staletí a to kvůli pradávnému přizpůsobení se teplému a suchému klimatu i díky své dlouhověkosti.
Dorůstají výšky 15, 20, ba i 30 metrů. Některé pamatují až třísetletou historii té části Evropy, kde zapustily kořeny.
Oskeruše má poměrně malý areál rozšíření. Je na teplo a světlo náročná, proto se s ní setkáváme hlavně ve vinorodých oblastech Evropy, V Česku především na jižní Moravě. Nejlépe se jí daří na hlubokých hlinitých půdách. Střední Evropa je severní hranicí jejího přirozeného výskytu. Díky kůlovému kořenu snáší i výsušná stanoviště. Netrpí chorobami ani škůdci.
Plody oskeruše
Semenáče vstupují do plodnosti po 15 až 25 letech. Proto pěstitelé dávají přednost očkování nebo roubování na jeřáb obecný, mišpuli, kdoulovec nebo hrušeň. Urychluje se tím vstup do plodnosti, . Osvědčilo se kontejnerové pěstování a v mládí dopřát stromku polostín.
Plody oskeruše v jiné barevné variantě
Oskeruše je jedním z druhů jeřábu, které mají největší plody. Váží 8 až 20 g. Jsou to žlutozelené, oranžově žluté nebo hnědozelené až rezavé malvičky, velké okolo 20 až 30 milimetrů, hruškovitého nebo jablkovitého tvaru. Obsahují značné množství cukru, vitaminu C, dále třísloviny a organické kyseliny, převážně kyselinu jablečnou.
Květy v chocholičnatých latách jsou pětičetné, bílé nebo narůžovělé.
Oskeruši bychom měli vysazovat co nejpečlivěji. Aby se stromky spolehlivě ujmuly, sázíme jednoleté štěpovance. V úvahu přichází především výsadba jednotlivých dřevin, které se ve větších zahradách vyvinou v mohutné stromy, popř. keře.
Oskeruše nevyžaduje zvláštní péči, pokud jsme zvolili vhodné stanoviště, které jí poskytuje dostatečný prostor. Po úspěšném zakořenění můžeme omezit nebo i vyloučit zálivku. Mladé stromky je však třeba chránit proti okusu zvěří. Vyhneme se i zbytečnému řezu, který dále oddaluje plodnost.
Plody oklovávají často ptáci (kosi, drozdi, sýkory a brkoslavi).
Oskeruše na Hodonínsku
Plody zrají v září až říjnu. K jídlu jsou plody podobně jako mišpule vhodné až po přejití mrazem nebo po více než týdenním uložení v suchých, chladných a vzdušných prostorech. Po biochemickém dozrávání měknou a dostávají velmi dobrou chuť.
Výše sklizně u méně vzrostlých stromů dosahuje 20 až 30 kg, ale později i 200 až 500 kilogramů. Plody se většinou nechají spadnout na zem nebo na plachtu a tam se sbírají.
Hlavní význam spočívá ve využití vylisované šťávy ze sklizňově zralých plodů jako podstatné součásti (přídavek) jiných moštů nebo k přípravě ovocného vína. Dále se plody zpracovávají na kompoty, marmelády, často se také suší nebo se z nich připravuje výtečná pálenka, která je mezi znalci velmi ceněna.
V lidovém léčitelství se oskeruše užívá pro svůj obsah tříslovin ke zmírnění zažívacích potíží.
Foto autor
Pravý červenoplodý jedlý jeřáb byl nalezen kolem roku 1820 v okolí obce Ostružná na Jesenicku. Pastevce ovcí tam zaujal strom, jehož jeřabiny mu zachutnaly.
Role, které člověku přináší život, bývají různé. I pěstitelem se můžete stát až jednoho dne. Dříve či později se pak vynoří přání sklízet ovoce, které zatím nemáme.
Vlašské ořechy jsou zralé, jakmile praskne rubina plodu. Poté se dá ořech pěkně oddělit od zeleného oplodí. Zpravidla vyčkáme, až plody opadají.
K vyhledávaným ovocným dřevinám patří i temnoplodec černoplodý neboli aronie, známá též jako černý jeřáb.
Ač se to díky mlhám a občasnému mrholení nezdá, v říjnu může být poměrně sucho. Vláha v půdě se po horkém létě obnovuje jen pomalu. S tím musíme počítat při výsadbě nových rostlin, které důkladně zaléváme.
