V předjaří nás už od února zahrada volá, že potřebuje péči. Tak ji vyslyšme a vzpomeňme si například, že můžeme vhodným řezem prospět rybízu.
Připomeňme si hned i to, že výsadba černého a červeného rybízu se poněkud liší. Ne v čase, ale v hloubce výsadby.
Výsadba rybízu; foto Shutterstock
Postup je zpočátku shodný: Na podzim nebo na jaře, když přineseme rybíz domů, vykopeme jámu zhruba 50 cm hlubokou. Na dno umístíme hrst třeba Cereritu (ne NPK, rybíz nemá rád chlór, a ten v NPK je!) a nad ní ušlápneme 10cm vrstvu živného kompostu nebo kvalitního substrátu. Teprve nad tento základ sázíme. Máme tak vlastně díru, hlubokou cca 40 cm, a do ní se snadno sazenice vejde.
Sazenice červeného rybízu se sází cca o 5–10 cm hlouběji, než jak byla ve školce. Zakoření a ze seříznuté části (zpravidla z podzemních oček) vyrostou výhony, které budou tvořit nový keř.
Rybíz černý bychom měli vysadit zhruba stejně jako byl ve školce. Pokud chceme sázet hlouběji, pak maximálně o 3–5 cm. Hlubší výsadba jim nedělá moc dobře. Obráží obyčejně z nadzemní části, částečně i z oček těsně pod zemí.
U sazenic stromkových rybízů není v hloubce výsadby žádný rozdíl. Příprava výsadbové jámy je stejná jako u keřů, jen doprostřed zarazíme kolík. Ten musí být i po zatlučení delší než je stromek, u kterého je. Váže se jedním úvazkem v korunce.
Korunku při řezu nešetříme a to tak, aby z pupenů, které v korunce necháme, narostly prakticky jen výhony, které budou tvořit novou, pevnou korunku.
Rybízy červené i černé začínají plodit hned druhý rok. To mají keře tři až pět výhonů. Z těch tří necháme dva, z pěti tři. Příští rok z nově narostlých necháme zase dva či tři nové. A takto se dostaneme za tři roky na konečný počet větví (výhonů).
Zatímco červený rybíz slušně plodí i na čtyřletých větvích, černý stárne rychleji. Černému rybízu vyřezáváme větve čtvrtým rokem. Rybízům červeným necháváme větve do pátého roku.
U černých rybízů vyřezáváme a nahrazujeme každý rok jednu čtvrtinu, u červených pětinu výhonů.
Keře by měly mít 8–12 výhonů, záleží na odrůdě a tvaru. U vzpřímeně rostoucích raději těch osm, aby keř nebyl moc hustý, u rozkladitých můžeme nechat výhonů více.
Keře i stromky bychom měli od druhého roku začít hnojit. Ke každému dát 2–3 kg rozloženého hnoje nebo živného kompostu, okolo 50 g hnojiva typu Cererit.
Jak černý, tak i červený rybíz může být postižen šedou hnilobou, citlivější odrůdy napadá hnědé padlí (to samé co angrešty). Někdy je postihne i sluneční úpal. U keřů je vcelku snadné řešení – obnova řezem, u stromků však bývá šedá hniloba příčinou jejich uhynutí.
Sluneční úpal poškodí listovou plochu, ale větvičky nebo pupeny na nich ne. Listy hnědnou, ale obyčejně nevadnou, uschnou jaksi nastojato. Jestliže je keř nebo stromek takto poškozen, v podstatě se toho moc neděje, postižené větve znovu obrostou – neřežeme je.
V případě šedé hniloby však musíme říznout postiženou větev až do živého dřeva, což u stromkových tvarů bývá potíž. Když se šedá hniloba objeví u nich, mají to spočítané.
Nevíme, kdy to bude, kdy zbytek keře uschne, ale obyčejně to přijde do tří pěti let. Zpravidla ubývá každý rok část korunky, až nás omrzí vystřihávat suché, a stromek skončí na ohni. Nicméně celá věc má optimistický závěr. Máme místo na nový stromek! A nemusí to být rybíz, ale třeba nějaký pěkný angrešt.
Foto autor
Dobrou vitalitu keřů oblíbeného drobného ovoce podpoříme předjarním řezem. Správným postupem navíc omezíme rozvoj houbových chorob.
Drobné ovoce skvěle chutná, nabízí rozmanité způsoby využití v kuchyni a též nás zásobuje velkým množstvím cenných látek. Připomeňme si je.
Rybíz se může stát jednou ze stěžejních rostlin v zahradě. Může být užitečné si už před výběrem odrůd ujasnit, kdy budeme zpracovávat sklizeň.
Obecně platí, že pro pěstování rybízu je vhodnější keř, protože většina odrůd černého, červeného i bílého rybízu roste vzpřímeně. U angreštu bych upřednostnil stromek.
V zahrádkářské praxi mají velmi široké využití. Prospívají zdravotnímu stavu a vývoji pěstovaných rostlin a pomáhají i proti škůdcům. Mají i svá rizika.
