Někteří predátoři jsou schopni zkonzumovat i poměrně úctyhodné počty škůdců. Například dravá slunéčka takto likvidují denně až desítky mšic.
Dravé slunéčko Cryptolaemus montrouzieri se používá proti škodlivým vlnatým červcům. Tento druh slunéčka patří historicky k nejdéle využívaným predátorům v rámci biologické ochrany. V roce 1891 bylo přivezeno do USA z Austrálie proti červci Icerya purchasi na citrusech. V Česku se používá proti červcům ve sklenících a zimních zahradách.
Proti červcům se dodává dravé slunéčko Cryptolaemus montrouzieri ve stadiu dospělce. Doporučuje se 10 jedinců na 1 m², nebo 2 jedinci na jednu rostlinu. Slunéčko C. montrouzieri přestává žrát při teplotách pod 16 °C. Naopak jeho aktivitu pozitivně ovlivňuje délka slunečního záření.
Další predátor, který se hojně využívá, svým vzhledem připomíná komára. Jde o bejlomorku Aphidoletes aphidimyza. Tato muška klade svoje vajíčka do kolonie mšic. Čerstvě vylíhlé larvy se živí sladkou lepkavou medovicí mšic. Poté začínají napadat přímo mšice. Nejprve je paralyzují vstříknutím toxinu do jejich těla. Posléze postupně zkonzumují tělní obsah takto ochromené mšice. Larva během svého vývoje zahubí 10–100 mšic v závislosti na jejich velikosti. Některé mšice larvy bejlomorky A. aphidimyza jen usmrtí toxinem, aniž by je pak zkonzumovala.
Tato dravá bejlomorka se dodává ve stádiu kukel, ze kterých se postupně líhnou dospělci. Ti vyhledávají kolonie mšic a kladou do nich svoje vajíčka. Dravá bejlomorka se používá v porostech zeleniny i okrasných rostlin ve sklenících, fóliovnících a zimních zahradách, přičemž teplota by neměla klesnout pod 16 °C a zároveň je ideální i vyšší vzdušná vlhkost. Substrát s kuklami v plastové nádobce, se doporučuje buď zavěšovat mezi rostliny (aby se ke kuklám nedostali mravenci), nebo vysypat do vlhčího, zastíněného místa.
Dravá bejlomorka je schopna šířit se až do vzdálenosti 35 metrů. Jelikož je vývojový cyklus A. aphidimyza spojen s půdou, tak v prostorech, kde se půdní substrát nenachází, nebo je krytý, je nezbytná opakovaná introdukce. Nejlepší účinnosti je dosaženo v kombinaci s parazitoidem A. colemani, který parazituje i jednotlivé (osamocené) mšice, které nejsou pro A. aphidimyza atraktivní kořistí. (mm7, mm8)
S molicí bavlníkovou, molicí skleníkovou a třásněnkami si velmi dobře poradí ploštice klopuška skleníková Macrolophus caliginosus a hladěnka Orius laevigatus.
Klopuška skleníková je zelená ploštice s velikostí těla okolo 3 mm. Využívá se cíleně proti molicím, ale bylo prokázáno, že požírá také svilušky, mšice a jiný drobný hmyz. Doporučuje se v množství 0,5–2 jedinci na m². Dravou klopušku skleníkovou je možné kombinovat s parazitoidem Encarsia formosa.
Hladěnka Orius laevigatus je oproti klopušce drobnější, tělo je velké 1,5–2,5 mm. Zbarvení má hnědočerné. Hladěnka O. laevigatus je velmi žravá, a proto i velmi efektivní proti třásněnkám. Jako alternativní potravu vyhledává roztoče nebo i drobné housenky, popřípadě i pylová zrna. V závislosti na intenzitě napadení porostu aplikujeme 0,5–10 jedinců na m².
Oba dva druhy ploštic se dodávají ve stadiu larev a dospělců a jsou určeny do uzavřených porostů zeleniny a okrasných rostlin (skleníků a fóliovníků). Při využití ploštic, bychom měli zajistit teplotu nad 20 °C. Při nižších teplotách se prodlužuje jejich vývoj, jsou méně aktivní a kladou také méně vajíček.
Nejmenšími predátory, které využíváme v biologické ochraně skleníkové zeleniny, jsou draví roztoči Amblyseius cucumeris a Phytoseiulus persimilis. Oba dva tito roztoči jsou velmi drobní a jejich tělo dosahuje velikosti v řádu desetin milimetrů.
Vlivem posátí sviluškou se na listech tvoří žluté skvrny, které se postupně zvětšují, listy usychají a rostlina je oslabena.
Všechna stadia škodlivé svilušky chmelové požírá Phytoseiulus persimilis. Sviluška je také roztoč, avšak na listech tvoří drobné pavučinky, ve kterých se ukrývá.
Pokud zjistíme byť jen na jedné jediné rostlině ve skleníku příznaky výskytu svilušek je čas aplikovat dravého roztoče Phytoseiulus persimilis. Jeho účinnost mohou negativně ovlivnit vyšší teploty nad 25 °C. V zimních zahradách a hobby sklenících je možné použít jednu aplikaci roztoče P. persimilis ihned po zjištění výskytu svilušek v dávce 5–10 ks/m². Pro rychlé potlačení výskytu svilušek je nutné dodržení optimálních podmínek pro aplikaci predátora – vyšší relativní vzdušná vlhkost (70–90 %) a ne příliš vysoká teplota (větrání a rosení).
Dravý roztoč Amblyseius cucumeris napadá a požírá larvální stadia třásněnek. Třásněnka má protáhlé 1,5 mm dlouhé tělo. Svým sáním způsobuje na listech nepravidelné, stříbřitě lesklé skvrny pokryté kupkami černého trusu. Proti třásněnkám se preventivně (na počátku zjištění výskytu) doporučuje aplikace dravého roztoče Amblyseius cucumeris v dávce 50 roztočů na m². Dojde-li u třásněnek k přemnožení, doporučuje se zvýšit dávku na 100 roztočů na m². I v případě roztoče A. cucumeris je pro jeho zdárný vývoj žádoucí vyšší relativní vzdušná vlhkost nad 65 % a teploty nad 18 °C. Jistou výhodou může být i to, že roztoč A. cucumeris může požírat také svilušky. (mm14, mm15)
Obecně platí, že pro úspěšné využití predátorů a parazitoidů v biologické ochraně rostlin je potřeba splnit několik základních podmínek.
Ve skleníku, fóliovníku nebo i zimní zahradě, bychom měli zajistit vhodné podmínky (teplota, vlhkost) pro predátora nebo parazitoida, kterého jsme do skleníku aplikovali.
Škůdce | Parazitoid/parazit | Predátor | Optický lapač |
Molice | Encarisa formosa při prvním výskytu molic ve skleníku | ploštice Macrolophus caliginosus | žluté lepové desky |
Třásněnky | dravý roztoč Amblyseius cucumeris | modré lepové desky | |
Svilušky | Dravý roztoč Phytoseiulus persimilis | ||
Červci | dravé slunéčko Cryptolaemus montrouzieri | ||
Mšice | Aphidius colemani při zjištění prvního výskytu mšic | Aphidoletes aphidimyza při výskytu kolonií mšic v kombinaci s Aphidius colemani | žluté lepové desky |
Smutnice | Parazitické hlístice Steinernema feltiae | žluté lepové desky |
Mimo uzavřené prostory jsou možnosti využití přímé biologické ochrany pomocí predátorů a parazitoidů omezené. Pokud pěstujeme zeleninu na zahrádce, je vhodné podpořit výskyt přirozeně se vyskytujících nepřátel škůdců. Mnoho studií prokázalo, že různé druhy dravého hmyzu vyhledávají kvetoucí rostliny, kde pak hledají potravu, kterou představuje pyl, nektar, nebo třeba i mšice, které na těchto rostlinách žijí. Například
Pokud najdeme na zahradě pro takovéto rostliny místo, můžeme tak nepřímo napomoci v boji proti škůdcům.
Dokonce je možné zbudovat pro užitečný hmyz přístřešek, takzvaný hmyzí hotel. Jde o různě velké klacíky, duté cihly, špalíky dřeva a to vše ukryté pod stříškou. Takovýto hmyzí hotel pak vyhledávají zejména parazitoidi, ale třeba i samotářské včelky (opylovači).
Jednou z mála možností jak potlačit drobné savé škůdce (mšice, svilušky), je využití prostředku na bázi pomerančového oleje Prev B2. Ten díky tomu, že obsahuje bór je primárně určen jako bórové hnojivo. Avšak jeho aktivní složkou je také olej, získaný lisováním pomerančových slupek. Ten při kontaktu s drobnými škůdci způsobí jejich vysušení. Protože má pomerančový olej pouze kontaktní účinek, je nutné zajistit co nejlepší pokrytí ošetřovaných rostlin postřikem. Proti škůdcům je vhodná 0,4% koncentrace prostředku. Nejvhodnější doba pro aplikace pomerančového oleje je za vyšší vzdušní vlhkosti tedy ráno nebo na večer. Kromě toho, že přípravek vysouší drobné savé škůdce, stejný efekt má i na bílé povlaky padlí, které se často na zelenině vyskytuje.
Foto autor
Zdroj Zahrádkář 4/2013
Podzim využijeme pro množení zejména takových druhů trvalek, které kvetou na jaře či počátkem léta. Vysadíme je poté tak, aby stihly zakořenit.