Vernónie a mužáci: pěstování mohutných trvalek

Vernónie a mužáci patří mezi nepřehlédnutelné trvalky amerických prérií. Dorůstají do impozantních výšek, v létě kvetou a dobře se uplatní v přírodněji pojatých výsadbách. Jaké druhy stojí za pozornost a jaké podmínky potřebují?

Vernónie a mužáci: obři amerických prérií

Vernónie (Vernonia) ani mužáci či silfia (Silphium) nejsou zatím v našich zahradách příliš známými hosty. Oba rody patří mezi hvězdnicovité rostliny (Asteraceae) a pocházejí z východních a jihovýchodních oblastí Severní Ameriky (některé druhy vernónií pak také z Jižní Afriky). Severoamerické druhy vernónií i mužáků osidlují především nevysychavé, živnější půdy vysokostébelných prérií, lesních pasek nebo okolí vodních toků. Jde často o mohutné byliny s výškou stonků i přes dva metry. Zejména vernónie jsou nyní značně populární jako okrasné rostliny v USA, protože, mimo jiné, jsou velmi atraktivní pro motýly a další druhy hmyzu. Většina zahradnicky zajímavých vernónií patří mezi velmi výrazné, nápadné a rovněž velmi dlouhověké zahradní trvalky.

Vernónie: mohutné trvalky do slunce i polostínu

Asi největším druhem vůbec je vernónie obrovská (V. gigantea). Ta může na vhodných stanovištích s dostatkem vláhy a živin dorůst do výšky bezmála tří metrů. Ve druhé polovině léta pak nakvétá velkými květenstvími sytě tmavě fialových (či fialověpurpurových) květů.

Podobnými, ale o něco nižšími druhy se světlejšími květy, které lze v našich podmínkách rovněž bez problému pěstovat, jsou pak např. V. novaboracensis, V. arkansana, V. fasciculata a V. baldwinii. Rostliny lze použít především do zadních částí kombinovaných trvalkových záhonů nebo jako doplněk do výsadeb okrasných keřů, popř. před porosty vyšších dřevin.

Velmi hezky rovněž vypadají v kombinaci s vyššími okrasnými trávami typu Panicum virgatum, Sorghastrum nutans, Andropogon gerardii, Miscanthus sinensis apod. Relativně nízkým druhem je pak Vernonia lettermannii. Ta dorůstá zhruba 80 cm a tvoří velmi husté a bohatě nakvétající trsy. Lze ji použít do běžných trvalkových výsadeb na slunná stanoviště.

Pěstování vernónií je snadné

Rostlinám vyhovuje plné slunce popř. i polostinné stanoviště a dobře snášejí i pěstování v těžších půdách s vyšším obsahem jílovitých částic. I přes relativně vlhčí stanoviště v přírodě dokáže na zahradě tolerovat i sušší půdy. To se týká zejména starších, dobře zakořeněných rostlin. Jde rovněž o mimořádně dlouhověké trvalky, které na zahradě vydrží i řadu desetiletí. Množí se výsevem nebo dělením na jaře. Při dělení starších rostlin je ale potřeba pamatovat na to, že vytvářejí opravdu velmi mohutný kořenový systém, díky němuž není vůbec snadné rostliny z půdy vyrývat. Díky své nenáročnosti, dlouhověkosti a atraktivitě pro hmyz mohou vernónie patřit mezi velmi perspektivní zahradní trvalky, které si jistě zaslouží větší rozšíření.

Mužák: výrazná trvalka z amerických prérií

Rod mužák (Silphium) je relativně nepočetný. V současnosti je známo 15 druhů. Některé byly dříve indiány používány jako léčivé, např. proti křečím, při jaterních problémech, léčbě sleziny, jako tonikum apod. V zahradní kultuře se zatím objevují spíše zřídka, a pokud jsou někde pěstovány, pak především jako původní botanické druhy. Zahradnicky jsou nejčastěji pěstovány S. laciniatum s nápadně dělenými listy a vysokými květními lodyhami, dorůstajícími i přes 3 m výšky. Podobně vzrůstným druhem je S. terebinthinaceum s mohutnou bazální listovou růžicí a délkou jednotlivých listů až 50 cm. Samotný květní stonek je pak olistěný jen řídce.

Oblíbené je rovněž S. perfoliatum. Z dalších druhů lze zmínit např. S. mohrii, S. wasiotense, S. asteriscus, S. integrifolium aj.

Šlechtění odrůd je teprve na počátku a zaměřuje se na získání kompaktnějších a nižších rostlin. Odrůdy lze tak zatím počítat spíše na prstech jedné ruky. Jde např. o kultivary S. integrifolium ´Stand Up´, S. perfoliatum ´Ja Wadde´ a S. perfoliatum ´Maya´. Kultivar ´Stand Up´ získal i mezinárodní ocenění ISU Award (International Stauden Union) v roce 2016. Zajímavý je i kultivar ´Moa Ven Toh´, který získal podobné ocenění ISU v roce 2020 v BZ Troja. Jde o selekci druhu S. terebinthinaceum s nižším a pevnějším květním stonkem.

Pěstování mužáků

Podobně jako vernónie dávají i mužáci na zahradě přednost nevysychavým půdám, ale dokážou tolerovat i stanoviště relativně sušší (opět především starší a dobře zakořeněné rostliny). Nejlépe rostou na plném slunci, popř. v lehkém polostínu. Nejsou nijak nároční ani na kvalitu půdy a dobře snášejí i stanoviště s těžší půdou. Díky své robustnosti a velikost se hodí především do větších prostor, zadních či středních partií rozlehlejších trvalkových záhonů či přírodněji pojatých výsadeb „prérijního“ stylu, kde fungují jako pohledová dominanta.

Jako řada dalších, původem prérijních rostlin, kvetou i mužáci v létě (od konce července či začátku srpna) a dokvétají na počátku podzimu. Květy jsou jasně žluté a jejich velikost se liší dle pěstovaného druhu. Jde o velmi dlouhověké, trsnatě rostoucí rostliny.

Jak množit mužáky

Nejběžnějším způsobem množení mužáků je výsev semen. Jejich vzcházení zlepšuje 2–4týdenní stratifikace osiva při teplotě 3–8 °C. Osivo lze vysévat i během zimních měsíců a umístit výsevní misky venku (s ochranou proti ptákům a dešti), tak aby semena prošla přirozeným obdobím s nižšími teplotami. Možné je i vegetativní množení dělením trsů na jaře při rašení. Rostliny ale tvoří větší trsy relativně pomalu a výtěžnost tohoto způsobu není příliš velká. Rovněž mohutnost kořenového systému a obtížnost vyrývání starších rostlin u některých druhů (např. S. laciniatum) možnost dělení trsů příliš neusnadňuje. Chorobami ani škůdci mužáci nijak zvlášť netrpí, resp. u rostlin ve sbírkách Botanické zahrady v Troji zatím nebyly žádné zdravotní problémy pozorovány.