Rod třapatek (Rudbeckia) byl pojmenován na počest dvou švédských lékařů, otce Olause a jeho syna Olofa. Jméno Rudbecků použil Linné.
Už otec Olause Johannes Rudbeck (1581–1646) byl profesor, biskup a osobní kaplan krále Gustava Adolfa II. (1594–1632, za třicetileté války padl v Německu).
Olaus Rudbeck (1630–1702) vystudoval medicínu v Leidenu a Padově, důkladně se zajímal především o anatomii a v roce 1651 objevil lymfatické dráhy. Nejdříve (hned v roce 1652) svůj objev zveřejnil na dvoře své panovnice královny Kristiny, ale publikoval ho až v roce 1653.
Jak se už ve vědě stává, lymfatické dráhy objevil o něco později Dán T. Bartholin (1616–1680), který objev publikoval dříve (1652).
Rudbeck byl od roku 1655 asistentem medicíny na univerzitě v Uppsale a v roce 1660 se tam stal profesorem; jako první profesor na univerzitě přednášel švédsky. Pro názornou výuku anatomie dal vybudovat kruhový sál Theatrum anatomicum a také založil botanickou zahradu (později přejmenovanou na Linnéovu) a pracoval na velkém herbáři.
Věnoval se také lingvistice a jeho láska ke Švédsku se projevila v přesvědčení, že Švédsko je antická Atlantida a švédština původní jazyk Adama (a z ní se vyvinula latina a hebrejština).
V roce 1702 při požáru Uppsaly bylo zničeno mnoho jeho rukopisů a výtisků herbáře. Když pomáhal hasit ve městě, jeho dům zatím shořel. Brzy po požáru Olof starší zemřel.
Jeho syn Olof Rudbeck (1660–1740) vystudoval také medicínu, ale v Utrechtu, diplom dostal v roce 1690. V roce 1695 se zúčastnil expedice vyslané králem do Laponska. O cestě vydal práce Lapponia illustrata (Uppsala, 1701) a Ichthyologia biblica (Uppsala, 1705).
Byl profesorem medicíny na Uppsalské univerzitě a k jeho studentům patřil Karl Linné. Také se věnoval lingvistice, studoval jazyk Samů (Laponců). V roce 1719 byl on i jeho otec (posmrtně) uveden do šlechtického stavu. K vzdáleným příbuzným Rudbecků patřila rodina Nobelových.
Třapatky (Rudbeckia) dostaly jméno po dvou švédských lékařích; na snímku třapatka srstnatá (R. hirta)
Foto autorka
Jako mladý zahradník měl Petr Herynek, botanik a bonsajista, příležitost navštívit zahradu u vily Karla a Josefa Čapka v Praze na Vinohradech.
Říká se: Kdo miluje květiny, má rád i lidi. O Boženě Němcové, která milovala své děti, rozdávala radost a lásku všem lidem kolem sebe, ale i květinám, to platí dvojnásob.
Begonie, česky také někdy nazývaná kysala, byla pojmenována po francouzském státním úředníkovi, který sloužil Ludvíkovi XIV.
Vistárie (Wisteria), známá i jako glycina, se jmenuje podle Caspara Wistara (1761–1818). Celkem logicky by se dalo čekat, že latinské jméno bude Wistaria.
Jedná se o druhy plané a méně prošlechtěné, ale i mezi nimi je na semenářském trhu mnoho překrásných novinek. Vysévat lze na venkovní chráněný záhon, nebo do květináčů pod sklo. Do květináčků vyséváme především druhy klíčící delší dobu.
