Nejvýznamnější peckové ovoce patřící do rodu slivoň (Prunus) a tvořící spolu s pološvestkami, renklódami a mirabelkami skupinu tzv. „modrých peckovin“, někdy také nazývanou vlastní slivoně. Pravé švestky mají středně velké, podlouhle vejčité plody s pevnou konzistencí dužniny, která je dobře odlučitelná od pecky. Jejich chuť je sladká a velmi aromatická. Slupka má charakteristickou modrofialovou barvu s ojíněním, těžko se odlupuje od dužniny a nebývá kyselá. Pecka je protáhlá, smáčklá a na obou koncích ostře špičatá. Květy jsou bílé s případným nádechem do zelena; stopka je hladká. Odrůdy raně zrající kvetou středně raně, odrůdy pozdní kvetou rovněž pozdně. Nejrozšířenější odrůdou je ´švestka domácí´ (někdy také ´domácí velkoplodá´) mající mnoho kulturních klonů. Dalšími odrůdami jsou: ´Čačanská rodna´, ´Elena´, ´Gabrovská´, ´Hamanova švestka´, ´Chrudimská´, ´Presenta´, Samek´, ´Top 200´, ´Topend Plus´, ´Toptaste´, ´Tuleu Gras´, ´Valjevka´ (´Vlaška´). Většina uvedených odrůd je citlivá na virové neštovice (šarku) švestky (PPV – plum pox virus).
Mezi slivoně pěstované v našich zahradách řadíme kromě pravých švestek ještě pološvestky, slívy, renklódy a mirabelky. Některé odrůdy slivoní se pěstují ve vyšších polohách jako určitá náhrada za meruňky a broskvoně, pro které nejsou v těchto oblastech vhodné podmínky.