Zahradní stanoviště s přirozeně vlhkou nebo dokonce podmáčenou půdou nejsou úplně běžná, a jsou vhodná pro málokteré rostliny.
Přesto na takové podmínky občas narazíme. V takovém případě je vždy praktické vybrat rostliny, které těmto podmínkám vyhovují, než se pokoušet stanoviště náročně upravovat nebo měnit jeho charakter.
Zhruba od konce května či počátku června budou výsadbu zdobit blankytně modré květy kosatce sibiřského (Iris sibirica). Jedná se o trsnatě rostoucí a dlouhověký druh. Poměrně bohatě odrůdový sortiment pak nabízí i kultivary s odlišnými barvami květů. Vlhkomilných kosatců je ale více. Na toto stanoviště lze doporučit rovněž domácí kosatec žlutý (Iris pseudacorus) nebo odrůdy asijského druhu I. ensata.
Koncem jara nakvétá rovněž nejčastěji pěstovaný zástupce asijských, tzv. „patrovitých“ prvosenek (Primula). Jde o prvosenku japonskou (P. japonica), která vyniká nejčastěji krvavě červenými květy uspořádanými v několika patrech, resp. přeslenech nad sebou. Lze se ale setkat také s odrůdami růžovými či čistě bílými. Rostliny milují silně podmáčené půdy, kde tvoří mohutné listové růžice a až 50–80 cm vysoké květní stonky.
Časné léto bude díky velkému množství drobných, sytě červených květenství zdobit krvavec toten (Sanguisorba officinalis), resp. některá z jeho zahradních, bohatěji kvetoucích odrůd (lze doporučit např. Tanna, Red Thunder aj.). Pro toto stanoviště jde ale o mimořádně vhodné rostliny, které jsou rovněž velmi dlouhověké. Starší, dobře zakořenění jedinci, pak poměrně dobře snášejí i trochu sušší půdy.
Velmi snadno pěstovatelnou rostlinou nakvétající rovněž počátkem léta je vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata). Rostliny jsou ozdobné především svými zvonkovitými, jasně žlutými květy. Některé odrůdy (např. Alexander), pak ale také výrazně krémově panašovanými listy. Velmi rychle se rozrůstají do plochy podzemními oddenky. Výška kvetoucích rostlin je zhruba 50–70 cm.
Neustálý dostatek vláhy v půdě vyhovuje také rdesnu (Persicaria amplexicaulis). I tato rostlina kvete v létě, kdy se nad mohutnými trsy listů objevují úzká, válcovitá, 6–10 cm dlouhá květenství bílé, růžové až sytě červené barvy. Kvetení trvá obvykle od konce července do konce srpna, popř. až počátku září. Rostliny tvoří silné, dužnaté oddenky, kterými se postupně trsy rozrůstají do plochy. Rozrůstání ale není nijak agresivní a ani příliš rychlé. Mladší rostliny mohou v tužších zimách namrzat. V takovém případě se vyplatí lehká přikrývka, např. z listí.
Hezkým, ale také ne příliš často pěstovaným druhem je vytrvalá lobelka příjičná (Lobelia siphilitica). V létě nakvétá sytě modrými (popř. i bílými) květy. Vysazená individua vytrvávají obvykle 3–4 (5) let. Rostliny se dokážou přesévat nebo je lze množit dělením trsů na jaře. Podobným, ale ještě více krátkověkým druhem je pak lobelka šarlatová (L. cardinalis), která kvete sytě červeně.
O něco mohutnější, trsnatě rostoucí trvalkou je popelivka zoubkovaná (Ligularia dentata). I tento druh kvete od července do srpna nápadnými, velkými, jasně žlutými květy. Listy jsou velké, okrouhlé, dlouze řapíkaté, buď tmavě zelené, nebo u některých odrůd (např. Desdemona) načervenalé. Kvetoucí rostliny dosahují výšky 80–120 cm.
Červenec je rovněž dobou kvetení tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria). Tato poměrně mohutná, až 150 cm vysoká, trsnatá bylina kvete krémově bílými květy. V nabídce je rovněž o něco nižší odrůda Variegata s panašovanými listy. Tato rostlina byla historicky i oblíbenou léčivkou. Její účinné látky např. snižují horečku a působí močopudně.
Velmi efektním druhem nakvétajícím koncem července a kvetoucím často až do září je kyprej vrbice (Lythrum salicaria). Zahradní odrůdy dosahují obvykle výšky 80–120 cm a nakvétají hustými, klasovitými květenstvími tvořenými množstvím tmavě či světle růžových květů. Tento druh patří mezi velmi efektní, snadno pěstovatelné, ale trochu nedoceněné zahradní trvalky.
Posledním a asi nejmohutnějším druhem je trsnatě rostoucí rodgersia noholistá (Rodgersia podophylla). Tvoří mohutné oddenky, ze kterých vyrůstají dlouze řapíkaté, dlanitě složené listy a rovněž květní stonky. Starší, dobře zakořeněné rostliny mohou dosahovat výšky až kolem 150 cm. Mladší exempláře pak 70–120 cm (dle stáří a dostupnosti vody a živin). Rostliny jsou ozdobné jak svými nápadnými bílými květenstvími (v květnu až červnu), tak také (a především) svými listy, které jsou atraktivní od časného rašení až po první mrazy. Navíc jsou to rostliny značně dlouhověké a jednotlivé trsy mohou dosahovat stáří i několika desítek let. Kromě použití v kombinovaných trvalkových výsadbách se dobře hodí i jako trvalkové solitéry.
Foto autor
Aby nás těšily svým postupně prorůstajícím květenstvím v několika patrech nad sebou, potřebují mokřadní prvosenky vždy stále vlhkou půdu.
Pobřežní rostliny až na výjimky potřebují dost vláhy. Snesou dočasné zaplavení. Ale hlubší voda zahradního jezírka jim obvykle neprospívá.
Vhodné byliny dokážou dát zahradnímu zákoutí punc půvabného přírodního společenstva. Jde to i ve slunné zahradě v místě s nadbytkem vody v půdě.
Ještě před nákupem semínek zelenin a květin, prohlédneme osiva z minulých let, která máme doma. Pro přehlednost je nejsnazší označit sáčky s osivy již při jejich nákupu rokem pořízení. U starších si zkouškou klíčivosti stanovíme jejich kvalitu.
