Druhá polovina června je dobou zatahování cibulovin
Vyzvedneme proto některé cibuloviny z půdy. Počkáme do chvíle, kdy květinám úplně zežloutnou listy. Předčasným zásahem bychom cibulovinám brali sílu ke kvetení v příštím roce.
Vyzvedneme proto některé cibuloviny z půdy. Počkáme do chvíle, kdy květinám úplně zežloutnou listy. Předčasným zásahem bychom cibulovinám brali sílu ke kvetení v příštím roce.
V červnu je čas na doplňkový řez růžových keřů. Odstraníme plané výhony, vlky, které poznáme podle odlišné barvy a tvaru listů a ostnů.
Začátkem léta truhlíkové a nádobové květiny spotřebovaly většinu živin v substrátu, do kterého byly na jaře přesazeny. V červnu jim začneme přilepšovat.
Na první pohled jsou jiné. Tzv. rugosa hybridy mají výrazně lesklé a zvláštně pomačkané listy. Právě to vyjadřuje jejich český název svraskalý (lat. rugosus).
Představte si hladinu jako zrcadlo, ve které se odráží nebeská klenba. Po ní plují lekníny: nádherné květy mezi vějířem splývavých listů.
Odstraňování zbytků květů je stále aktuální otázka. Tradiční zahradníci doporučují střihat vše, z čeho nechceme sbírat semena.
Dvouletky, které mají kvést příští jaro, vysejeme na konci května nebo v červnu nejlépe na výsevný záhon, do pařeniště či na podobnou pěstební plochu.
Na přelomu jara a léta si každý, kdo rád zahradničí, užívá svých pěstitelských aktivit. Dá se toho stihnout hodně včetně letnění pokojových rostlin.
Růže křídlatoostnitá (Rosa omeiensis f. pteracantha čili růže omejská forma křídlatoostnitá) pochází z čínského Sečuánu a západního Himálaje. Vyskytuje se v subalpínském pásmu, tj. ve výškách od 3000 do 3600 m n. m. To je ještě poměrně teplé klima se slabými mrazy a dostatkem sněhu. Jaro nastává po roztání sněhu velice rychle.
Pryšec patří mezi početné rody rostlin se stovkami druhů. Rostou v tropických, subtropických i mírných oblastech.
Zahradu na venkově bychom měli upravovat tak, aby odpovídala místním pěstitelským tradicím, klimatickým poměrům i okolní přírodě.
Vyzkoušejte na zahradě nebo jako nádobovou rostlinu zajímavou liánu hlízolu nachovou původem ze Severní Ameriky.
Hlízola nachová (Apios tuberosa, syn. Glycine apios) z čeledi bobovité (Fabaceae) roste planě ve východní části Severní Ameriky, zejména ve Virgínii a Kanadě. Roste na okraji lesů, kde popíná keře houštin. Vytrvalá bylina přezimuje v zemi hlízami, které dosahují velikosti slepičích až husích vajec.