O aronii a její cestě z Ameriky do Ruska, Československa a zpět

Aronie černoplodá pochází ze Severní Ameriky. Díky šlechtění v Rusku a Československu získala větší a chutnější plody a stala se oblíbenou ovocnou i okrasnou dřevinou.

Aronie černoplodá je botanický druh pocházející z vlhkých a bažinatých lesů Severní Ameriky. Její plody sice obsahují řadu zdraví prospěšných látek, jsou však malé, nešťavnaté a trpce svíravé. I proto je ve své domovině označovaná jako chokeberry neboli dusivá bobule.

Aronie, která vlastně aronie není

Kolem roku 1900 si ale aronie všiml ruský šlechtitel a pomolog Ivan Vladimirovič Mičurin, který hledal odolné ovocné dřeviny do drsných podmínek Sibiře, a odvezl ji do tehdejšího carského Ruska. Aronii zde cíleně zkřížil s jeřábem obecným a z následné selekce vzešla méně trpká forma s většími a šťavnatějšími plody s vyšším obsahem cukru a s extrémní odolností vůči mrazům.

Aronie (Aronia melanocarpa), temnoplodec černoplodý nebo také jeřáb černý z čeledi růžovitých

Botanici tento hybrid pojmenovali aronie Mičurinova (Aronia mitschurinii), vědecky přesnější je však označení ×Sorbaronia mitschurinii. V rodovém názvu je napůl jeřáb (Sorbus) a napůl aronie (Aronia). Znaménko pro násobení na začátku a bez mezery označuje mezirodový hybrid. Ten se také později rozšířil ze Sovětského svazu do celé Evropy.

Československá aronie slavila úspěch

V roce 1957 získala československá šlechtitelská stanice ve Velkých Losinách mladé rostliny této „aronie“ přímo z Mičurinsku (po tři století se město jmenovalo Kozlov, ale v roce 1932 získalo nové jméno na počest Mičurina, který zde působil). Jednalo se o směs Mičurinových hybridních semenáčů, která ale vykazovala velké rozdíly.

Zdejší šlechtitelé je vysazovali, testovali a hledali rostlinu poskytující co největší úrodu velkých bobulí, které budou vyrovnaně dozrávat a bude je možné mechanicky sklízet. Výsledkem byl jeden konkrétní klon, který úspěšně prošel odrůdovými zkouškami a v roce 1973 byl zapsán do Listiny registrovaných odrůd pod názvem 'Nero'. Nešlo o náhodný objev, ale o cílený výběr toho nejlepšího genetického materiálu. Československá odrůda se časem stala celosvětovým standardem, který se pěstuje nejen u nás a který se paradoxně vrátil i do své původní domoviny – Severní Ameriky.

Aronie, která se dnes pěstuje, a to včetně odrůdy 'Nero', je z pohledu genetiky mezirodový hybrid.

Ohnivá červeň aronie každého uchvátí

Aronie se pěstuje jako opadavý keř nebo stromek naroubovaný na jeřáb ptačí, na kterém vytváří rovnoměrně kulovitou korunu. Pro svou pohlednost a zejména ohnivé podzimní zbarvení listů ve žlutých, oranžových a zářivě červených odstínech se často pěstuje v okrasných zahradách.

V polovině dubna rozkvétá aronie bílými samosprašnými květy a koncem srpna až začátkem září na ní dozrávají tmavé plody – černé ojíněné malvičky. Plody na keři drží pevně, neopadávají a vydrží i do listopadu. Postupem času sládnou a pomalu sesychávají, stále jsou však jedlé a zdrojem vitaminů. S ubývajícími zdroji ptačí potravy je však mohou očesat kosi a špačci.

I když se jí v zahradnictví říká aronie nebo temnoplodec, genetické analýzy doložily, že jde o samostatný, člověkem vytvořený druh.

Trpké, ale super zdravé plody aronie

Plody aronie se považují za velice zdravé a často se řadí mezi tzv. superpotraviny. Obsahují sice méně vitaminu C (10–60 mg na 100 g, pro srovnání: černý rybíz 130–200 mg na 100 g), ale velké množství jiných cenných látek, jako např. rutin (chrání vitamin C před oxidací, zvyšuje jeho vstřebatelnost a využití), vitaminy skupiny B, vitamin E, K, provitamin A, jód, draslík, železo, řadu mikroprvků… Plody mají trpkou chuť, po přejití mrazem jsou však sladší. Používají se do džemů, sirupů, vín nebo čajů a mohou se rovněž sušit. Do čajů se přidávají i listy aronie a plody slouží i jako zdroj přírodního barviva.

Aronie zvládne i 30 °C pod bodem mrazu

Aronie se řadí k nejodolnějším ovocným dřevinám, protože zvládne -30 °C. Vyžaduje osluněné místo, snese ale i polostín a nevadí jí ani suchá nebo zasolená půda a městské podmínky. Přihnojení samozřejmě uvítá, stejně jako řez (prosvětlovací i zmlazovací).

Odrůda 'Nero' koření mělce pod povrchem půdy, proto se kolem aronie nedoporučuje hluboké rytí nebo okopávání. Dřevině naopak prospívá vrstva mulče, která udrží půdu vlhkou a chladnou. Na kořeny je dobré myslet i při výsadbě a výsadbovou jámu vykopat dostatečně širokou, aby se kořenová síť mohla volně rozrůstat do stran.

Množí se kořenovými odnožemi, řízkováním, hřížením i roubováním nebo očkováním na jeřáb obecný a na škůdce a choroby nijak výrazně netrpí. Uplatní se jako solitér, ve volně rostoucím živém plotě, ve stromořadí kolem cest, ale pěstuje se i v nádobách. V českých ovocnářských školkách je dostupná i odrůda 'Amit'.

Autor: Josef Mrákota

Foto: Pixabay